Slova po tichu, ticho po slovech

Jakub „Cermaque“ Čermák není    -  přes své mládí třicítku právě minuvšího textaře, zpěváka, muzikanta, básníka a respektovaného animátora -  na české kulturní scéně žádným nováčkem. Jeho právě vycházející {recenzi jsem psala v březnu 2017 - pozn. aut.} CD Neboj je už jeho oficiálně osmým albem. Ale přesto:   Kdo je? A co nám svou poslední prací podává v natažených dlaních? V první řadě je to jeden z nejlepších českých textařů své generace. Jeho obraty a obrazy jsou trefné, hluboké a nezpochybnitelné. Dále je rapperem, který činí tento žánr objevným i pro ty, kteří testosteronovou přeexponovanost jeho rigidní formy nedokážou nebo nechtějí přidat ke svému kulturnímu rozhledu.   A v neposlední řadě je Jakub (do)statečně citlivý muž. Napsat angažovanou, až politickou píseň, a přitom nesklouznout k za pár hodin/dnů/týdnů už vyvanulé agitce, umí skutečně málokdo. Jakub Čermák ale ano. Vůbec nezastírá svoje názory a postoje v našich...

Markéta Irglová psala texty svých písniček v angličtině ještě když žila v rodném Valmezu, nikoho tedy nemůže překvapit, že se toho nevzdala ani na svém prvním sólovém CD Anar. Proč by to taky dělala, když její po světě rozprostřené publikum tomuto jazyku běžně rozumí? Ale že o své souvěrce v mateřštině přece jenom i nadále stojí, dokázala jednak krátkým turné, které o několik měsíců předběhlo vydání alba americkou nezávislou společností Anti record, ale i tím, že svolila k jeho tuzemské distribuci prostřednictvím brněnských Indies. Bude doma prorokem teď, když se v anglosaském světě zdá se na nějakou dobu usadila? To rozhodně ne. Myslím, že rozvrstvení tuzemských názorů na její tvorbu a projev se tímto albem nezmění. Ti, kdo měli její pomalé, romantické písničky plné mladistvých nadějí a víry rádi už dříve, budou přinejmenším potěšeni, kdyby už jenom tím, že ji zde mají na souvislé a dostatečně dlouhé ploše. Naopak ti, co jí už dříve nemohli přijít na jméno, podpořeni třeba tím, že s...

Nebát se nejít s dobou Se špenátem a cirkusem je to podobné jako s písničkami Jakuba Čermáka. Buďto je to v dětství zadřený přízrak, který už vám nikdy nesmí na talíř resp. uřvaná okresní šmíra týrající zvířata anebo ve vás z prvních setkání zůstalo něco možná nepojmenovatelného, co vám ale dovoluje odpouštět, že zrovna tentokrát na vás zbyla ta zkaramelizovanější část ode dna kastrolu nebo že akrobatce ujíždí oko na punčoše. Tím nejvýraznějším na Jakubových písních jsou jejich texty. On je totiž především básník. Ne(jen) proto, že vydal několik sbírek poezie, ale mimo jiné pro cit k použití ani v mluvě, natož tak v písňových textech, ne příliš frekventovaných slov: žmolky, magma, vitráž, nevolky, úlitba ... Dalším důkazem jsou zvukomalebné pasáže: " ve zdech/ nevím kam vést dech" nebo "nad ránem na drátě kráká" . Nebo metafory: "jen nebe zůstane černé svisle/s kterým jsme svázani svým dechem na uzel/a snad nás uchrání/od chtěných kouzel/ a nechtěných zel...

Jistě všichni máme v obou rolích vyzkoušeno, jak vzácná je ona tichá, ale (aspoň na pár hodin) všeprostupující a všepřebíjející radost, kterou uchystá dospělý dospělému. A to se je jedná o radost jednoho pro jednoho (ve všech genderových permutacích). Měřeno tímto se vydavatelství Indies Scope Records podařil kousek opravdu mimořádný. Svým pečlivě a krásně (obal ! promiň, Pavlo , to zpozdilé odkázání, nevěděla jsem, že je od tebe ...) zrealizovaným nápadem vydat k narozeninám Oldřicha Janoty CD jeho písní v podání „svých“ domovských kapel a interpretů rozdávají radost v poměru N:1:M.(Jak už to ale bývá, před závorku vytknutou neznámou zůstává reakce těch posluchačů, kteří mají písně dlouhodobým posloucháním originálu vpletené do svých uší, duší, hlav a nervů. O tom, co dokáže natrvalo vypálená synapse, mě přesvědčuje třeba píseň Žlutý kopec v podání Květů. Nedokážu při ní myslet na žádný jiný, než ten brněnský.) Začněme od jedničky : těžko se vmyslet do prožívání někoho tak solit...