Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2009

Přečteno: Ali Smithová - Hotel svět

Občas se mi stane, že stačí jediná věta, abych autora přijala za svého. Skotské spisovatelce Ali Smithové se podařilo p(r)oplést mi hlavu hned několika kousky
z knížky Jiné povídky a jiné povídky. Že tedy její další kníha Hotel svět nezůstane nepovšimnuta, bylo rozhodnuto předem.

Ať si titul knihy říká co chce, pro mě je ústředním tématem knihy zvláštní bezčasí, v němž žije všech pět vypraveček. Teprve po vyslechnutí kvinteta jejich hlasů se v hlavě může složit příběh, a to spíše ještě tušený než řečený. Že se mimo čas pohybuje duch mladičké plavkyně a ještě nezapracované pokojské Sáry, která v hotelu tragickým a vlastně úplně hloupým způsobem zahynula, je celkem oprávněné. Starou bezdomovkyni Elsu (vážně se správně jmenuje Elspeth, jak sama říká ?), která má u stěny hotelu svou domovskou "parketu", ani její vysoká inteligence nezachránila, o své traktování času přišla a zdá se, že ji čeká už jen hořce kruté finále. Recepční Lise část jejího času uzmulo psychické onemo…

Vyposlechnuto: Myjau - Květy (Indies Scope records, 2009)

Dva z mých muzikantsky nejmilejších vydali svá nová CD a shodně prohlašují, že jsou odrazem jejich prožívání posledních měsíců. Žádná hra na vyšší umění, žádné kupčení s trendy a výnosy. O jednom si z důvodu jazykového handicapu psát netroufám, tak tedy "jen" o tom KvětoKočičím:


Když někdy začátkem osmdesátých let řvaly kočky do uší Zuzany Navarové, připaloval se sladkobolný karamel. Když svým hrdým a téměř nezúčastněným pozdravem vítají DOMA o nějakých dvacet let později kočky a kocouři Martina E. Kyšperského, pojmenuje tím citoslovcem nejnovější album své domovské skupiny Květy. Tedy ... prý ... prý právě odtud vzešel pro Květy nezvykle jednoslovný název aktuálního CD i vinylu. Uvěříte to člověku, jehož písničky mívají snad právě tolik vrstev jako koláže, typický prvek bookletů, které MEK tvoří s výtvarnicí Pavlou Kačírkovou? (No jo, ale jak si poradit s písní Lucie, která mi pořád vrtá hlavou. Opravdu je "jen" sice krásnou, ale přece přímočarou milostnou ? &…

Přečteno: Sébastien Japrisot - Příliš dlouhé zásnuby (Knižní klub, 2005)

Obrázek
O předsudcích jsem si své pěkné teoretické přečetla třeba v knize Malcolma Gladwella Mžik, ale občas nepotřebuju ani to doporučované rozřazování slov do několika ne příliš separátních kategorií, abych si uvědomila, jak silně jsem jimi prostoupená. Tahle knížka mě opakovaně utvrdila v tom, že občas je míra účinku v přímé úměře k nutnosti překonat svou předpojatost.

Sama bych si ji nevybrala podle žádné ze svých rozhodovacích podpůrných konstrukcí. Podle titulu - "to bude nějaká červená knihovna". Podle jména autora - neznám blesklo mi napoprvé hlavou a teprve jeden dřevní čtenářský seznam mě usvědčil, že jsem už jednu jeho knihu četla, ale zbyl mi z ní v hlavě osamocený a ještě k tomu dost choulostivý a navíc neliterární detail. Podle obálky - krásná A.T. na fotce z hollywoodského zpracování na mořském břehu v paprscích zapadajícího(vycházejícího) slunce jen posiluje podezření ze schematického popisu nelehké cesty ke konečnému zářivému štěstí. Podle textu na přebalu - ve vál…

Vyposlechnuto : CD Mainland Sailors - Wotienke (2009)

Obrázek
Musím se vždycky pousmát, když čtu zdůvodnění začínajících českých kapel, že píšou texty svých písni v angličtině, protože chtějí proniknout na evropská pódia ...
Kdyby to opravdu byla ta jediná podmínka, pak by holandsko-moravská kapela Wotienke, nesoucí křestní jméno své zpěvačky, převážné autorky a pianistky Wotienke Vermeer,už pár let po Evropě známá byla. Ale přestože navíc přidává osobitost obtížně zařaditelného stylu, (nejen) pěvecký půvab hlavní "hrdinky", na lékárnických vahách odměřované ingredience aranží, i ona je prozatím na cestě sbírající jak posluchačskou, tak mediální přízeň pokorně po každé dvojici otevřených uší resp. koncertě. Že je to cesta pomalá a obtížná, ale jediná na sezónním přelomu nekončící, osvědčuje fakt, že do mnoha navštívených klubů se Wotienke opakovaně vrací. K radosti už jednou zasažených, k posouzení těm, kteří se prvními nechali nalákat
a k překvapení náhodných návštěvníků.

Mají teď na to tomto putování nového spojence, první oficiální C…

Vyposlechnuto : CD Ztracený ve světě - a Tribute to Oldřich Janota (Indies Scope Records, 2009)

Jistě všichni máme v obou rolích vyzkoušeno, jak vzácná je ona tichá, ale (aspoň na pár hodin) všeprostupující a všepřebíjející radost, kterou uchystá dospělý dospělému. A to se je jedná o radost jednoho pro jednoho (ve všech genderových permutacích).

Měřeno tímto se vydavatelství Indies Scope Records podařil kousek opravdu mimořádný. Svým pečlivě a krásně (obal ! promiň, Pavlo, to zpozdilé odkázání, nevěděla jsem, že je od tebe ...) zrealizovaným nápadem vydat k narozeninám Oldřicha Janoty CD jeho písní v podání „svých“ domovských kapel a interpretů rozdávají radost v poměru N:1:M.(Jak už to ale bývá, před závorku vytknutou neznámou zůstává reakce těch posluchačů, kteří mají písně dlouhodobým posloucháním originálu vpletené do svých uší, duší, hlav a nervů. O tom, co dokáže natrvalo vypálená synapse, mě přesvědčuje třeba píseň Žlutý kopec v podání Květů. Nedokážu při ní myslet na žádný jiný, než ten brněnský.)

Začněme od jedničky : těžko se vmyslet do prožívání někoho tak solitérní…

(Za)znamená(no) : Divadlo Continuo - Finis Terrae - Holešov, 30.8.2009

Možná, že si už zase jenom lžu do vlastní kapsy, ale občas uvěřím tomu, že si člověk může pro sebe přát opravdu cokoli, pokud ovšem dodrží několik podmínek.
A už ta první je nepřeskočitelná : Nikdy se nesmíš ptát : Kdy už ?"

O představeních malovického Divadla Continuo jsem si vždycky četla jen v recenzích, pozvánkách a obdivných vzdeších. Našim směrem jejich cesty příliš často nevedou a když už, pak představení angažující tmu a živly jako nepominutelnou součást, začínají v době, kdy mi už dávno odjel poslední veřejný zpáteční dopravní prostředek.

Až jednou ... díky uskutečněnému odhodlání založit tradici festivalu Loutky a bábky, pozvala jeho hlavní duše, sama divadelní autorka a herečka, Continuo do městečka za jedním kopcem a pár zatáčkami. Jenomže ten týden se do dějin (a bohužel i mnoha domů) zapsal povodněmi mediálně orazítkovanými jako bleskové. A tak přestože soubor do městečka dlouhou cestu vážil, mohl z představení uvést jen kratičkou ukázku v budově místního kina a slí…

Přečteno : Martin Němec - Vana s výhledem (XYZ, Praha 2008)

Jestli opravdu platí, že teprve druhá knížka rozhodne o tom, zda je člověk spisovatelem nebo "jen" literárně obdařeným interpretem vlastní minulosti a/nebo paměti, pak na svou čtenářskou chuť prohlašuju, že muzikant, skladatel, textař, zpěvák, malíř a filmový scénárista Martin Němec je současně i spisovatelem-povídkářem.

Před pár lety se mi jeho prvotina Stodola (Paseka, Litomyšl 2004) dostala do rukou asi díky dnes už nerozhlasované nedělně-polední Knihovničce Radiožurnálu a už tehdy mi jeho povídky, v nichž často svět každodenně prožívané reality dělí od magické fikce pár nenápadných vět či slov, zanechaly v paměti ukazovátko budoucího zájmu. Z konkrétních obsahů ale jen to, co jsem si stačila vypsat do jednoho ze svých papírových čtenářských výpisníků. Změní na tom něco skutečnost, že druhotinu, Vanu s výhledem, jsem četla už jinou metodou, kterou mě naučil můj z nejoblíbenějších Jan Balabán ? Sebe ze zeptám se stejným časovým odstupem ...

Nechci nikomu brát jeho vlastní č…

(Za)znamená(no): Divadlo v 7 a půl - Dobrý tramp Bernášek

Obrázek
Zcela v souhlasu s názorem Václava Havla, že "nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je zároveň úplně jinak" mám ráda, když poslední kapitola, odstavec, píseň, slovo, obrázek ... publikum resp. čtenáře lehce znejistí a naznačí, že to celé vlastně může být jinak. Ale taková proměna, jaká se (se mnou jistě a s kým ještě ?) udála v pondělí, je možná snad opravdu jenom na divadle (předložka je vědomý úmysl).

O tom, že brněnské Divadlo v 7 a půl letně neprázdninuje, ale připravuje speciální program Divadlo na vodě jsem se před dvěma lety dozvěděla tzv. náhodou z něčeho dnes tak zprofanovaného a zbytečného jako je nástěnka (ta ne-virtuální, hobrová, se špendlíky). A protože to k Baťově kanálu, kde se představení připravují a následně pak realizují, daleko nemám, viděla jsem v létě 2007 jejich adaptaci Drdova Vyššího principu uváděného s dovětkem "český xindl". A dodnes mi při vzpomínce na ten večer a jednu scénu běhá mráz p…

(Za)znamená(no) : V. Kov ve městě - Lipník nad Bečvou - 26.7.2009

Obrázek
Lipník nad Bečvou je jediným městem v ČR, které patří do Kruhu evropských kovářských měst . Exteriérové výstavy Kov ve městě už zde oslavily své první půlkulaté výročí, ale pro mě to byla první návštěva jak výstavy, tak města samotného.

Prostory náměstí (s atypickým půdorysem písmena L, prý unikátní orientační bod pro piloty malých sportovních a ultralehkých letadel), meditační zahrady u kostela sv. Jakuba Většího a proluk před opevněním historického středu letos zdobí díla Pavla Krbálka a Pavla Tasovského.




Pavel Krbálek - "Na počátku bylo Slovo (a Eva)"
(Eva v celé své kovové kráse)


Pavel Krbálek - "Na počátku bylo Slovo (a Eva)"
(... to už ani tenkrát jedna nestačila ?)

Na stejné téma, jinými prostředky, z jiného zdroje :
Slovo
Martin Jaseň

Na počiatku bolo slovo,
a bol aj vyznam.
A to slovo bol význam.
Potom znovu slovoa zase slovo a slovo...
Už je slov mnoho,
a význam ostal,
len je za mnoho slovami.



Pavel Krbálek - "Poslové vesmíru"…

V hlavě omíláno : Nestalo se něco s časem ?

Všichni, kdo si zakládají na své pověsti (nebo nezávislosti) hrdě deklarují, že je bulvár nezajímá. Kdo jsou ale ti, kdo si jej tak mediálně změřeně hodně kupují a/nebo alespoň čtou ?
Nezbývá se než přiznat : nedávno jsem ani já neodolala titulku jedné zprávy ze života viditelnějších, které rámovávají přístup k mé e-mailové schránce a dozvěděla se zásadní fakt, který by mi jinak (asi) zůstal utajen :

Filmová hvězdička čerstvě vyrostlá koncovce "-teen" vysvětlila, proč randí zásadně s ženami resp. dívkami o pár let staršími. Prý proto, že jeho vrstevnice jsou příliš náročné a vyžadují, aby jim věnoval naprosto "neúměrné množství času a pozornosti".
To mi teda vysvětlete, co to může být za vztah mezi povinnostmi, společně prožitým časem, vychovávanými dětmi resp. společenskou fazónou a majetkem zatím ještě neprovázanými lidmi v hledačské fázi, když je jednomu (oběma ?) obtížné a obtěžující trávit spolu každý volný průsečík jejich volného času !

Anebo jiný příklad : …

Vyposlechnuto : CD Pod obojím - Szidi Tobias (Studio Dva, 2008)

Přestože jsem měla šanci, nesebrala jsem dost odvahy, abych se osobně omluvila Daně Homolové, krásné flétnistce doprovodné skupiny zpěvačky Szidi Tobias, že jsem v podkladech, které jsem připravovala pro recenzi CD Pod obojí (a která pak vyšla, bohužel i s tou chybou, na www.musiczone.cz a blogu mého téměř už tradičního spolu-recenzenta Petra Vlasáka) ostudně popletla její křestní jméno.

Takže tady svou chybu pokorně přiznávám, ještě jednou se jí moc omlouvám a nabízím už opravenou verzi, protože příležitost navštívit koncerty Szidi Tobias po půl roce zase žije :

Podle svého založení obvykle přisuzujeme náhlé a prudké změny v životě buď náhodě anebo zásahu vyšší mocnosti. Ale poslechněte možný začátek příběhu o tom, co se může stát, když o někoho projeví osobní zájem zatím doposud "cizí" člověk.
Szidi Tobias není na české hudební scéně rozhodně neznámou tváří a hlasem. Pravidelně si ji ke svým projektům zve textař Michal Horáček, její dvě doposud vydaná alba (Divý mak, 200…

Přečteno: William Trevor - Čtenáři Turgeněva

Obrázek
Ti, co si svou situaci vědomě a záměrně neusnadňují, ale právě naopak si sami narýsují složitý labyrint různých hranic a omezení, mají už dávno abonmá na mou přízeň.

Soudě podle obálky, vazby, hlavních postav a "zápletky" shrnuté do několika málo vět by se mohlo zdát, že novela irského spisovatele Williama Trevora nazvaná Čtenáři Turgeněva (Barrister & Principal, 2003) JE červenou knihovnou. Opak je však pravdou, aspoň tedy pro mě.

Mladá, dle svého vlastního mínění vzhledem úplně obyčejná, Mary Louise Dallonová přijme dvoření obchodníka s textilním zbožím z nedalekého městečka i brzy následující nabídku k sňatku pouze jako příležitost uniknout z malosti, nudy a bezvýchodnosti protestantských poměrů, v nichž se narodila a vyrůstala. Ani ženich, Elmer Quarry nevstupuje do manželství z nějakých "pochybných" (tj. citových) důvodů. Za jeho rozhodnutím hledejme (a spolehlivě nalezneme !) chladný kalkul zajistit následníka, na kterého by přešel sice skromně maloměstský,…

Vyposlechnuto : CD Dům slzí - Cermaque (Guerilla Records, 2009)

Oč nečekaněji a (oka)mžikověji se ke mně toto CD dostalo, o to hlubší a trvalejší stopu ve mně zdá se zanechává.
Jsem trochu na rozpacích, komu je vlastně připsat.Ač je výhradním autorem všech 11 písní (i jednoho bonusového videa) Jakub Čermák, nevydal je pod svým vlastním jménem. Psát o "projektu Cermaque" se mi vzhledem k žánru (jednou samotným autorem vtipně označeném jako "nechtěný folk") příčí. A Cermaque není ani řádná, tj. koncertně vystupující kapela, byť proběhlo kratičké křestní turné Praha-Brno-Teplice.

Nikdy jsem pořádně nerozuměla tomu, proč si interpreti pro své nahrávky zvou externího producenta. Po opakovaném poslechu tohoto CD a porovnání nahraných verzí písniček se záznamy živých vystoupení na Jakubových stránkách jsem zdá se prozřela. Dobrý producent dokáže písním vdechnout něco svého a rozsvítit je do pestrosti. Producentem a současně aranžérem byl Martin E. Kyšperský, kapelník oceňovaných brněnských Květů. A ten pro nahrávání CD Dům slzí zan…