Slova po tichu, ticho po slovech

Po 54 týdnech roku, který na rozdíl od toho preclíkovského nemohu při nejlepší vůli nazvat emfatičtěji než poučným, jsem se dnes dostala do míst, která jsem přijala za svá . Na Šarovy na Křížovou cestu a na Salaš ke Kapli I. Konečně totiž trošku zamrzlo a já mohla vyplnit své kamarádské právo donést ke Kapli I svíčku, kterou na mezivánoční slet ježbabek přinesla má milá Vti. Kdybychom se tam vydaly přímo v ten sletový den, jak jsme původně chtěly, vrátilo by se domů 5-7 blátvých koulí v rozpětí 8 až (už se neříká) let. Ale dnes bylo jasné, že je ten pravý den už od brzkého rána. Lehký poprašek sněhu, slunkem se občas protrhávající obloha, teplota okolo nuly. Abych to zvládla v mezičase mezi obědem a tmou, musela jsem se nechat přiblížit jediným autobusem, který tím směrem z M. směřuje. Na točně nahoře nad Prohledem se mnou z autobusu vystoupil mladík v zelené bundě a zamířil na hřebenovku stejně jako já. Ale byl příliš mladý na to, aby se nevyděsil, co po něm ta stará bréca chce, tak V...

Nemám žádné výtvarně-teoretické vzdělání, v genetické posloupnosti smyslu pro výtvarno jsem to druhé přeskočené koleno, sama nenamaluju ani koně, ale přesto mě baví chodit na výstavy. Ty lokální a občas, když někam musím,se snažím naaranžovat si případný volný mezičas tak, abych aspoň jednu velkoměstskou navštívila. Až přemýšlení před tímto zápisem našlo možný iniciační okamžik: jsme s gymplem asi tak ve třeťáku na školním výletě na Vysočině a náš třídní a současně profesor češtiny (DÍKY!!!) nás vzal na výstavu současného malíře. Jméno autora jsem samozřejmě zapoměla, ne tak název cyklu a především své zděšení: Tahle mazanice má být umění? (Když jsem dnes, "after all these years", zadala to slovo vyhledávači, vrátil mi jméno profesora AVU :-)). Od té doby se snažím průběžně, pomalu a potrhaně dozvzdělávat. Vyhledávám fotovýstavy, grafiku, umění z "okraje" (art-brut, mediumiky&solitéry obecně), řezbáře, ale čemu se zatím nedokážu postavit bez předchozího (anebo a...