Slova po tichu, ticho po slovech

Občas se mi stane, že stačí jediná věta, abych autora přijala za svého. Skotské spisovatelce Ali Smithové se podařilo p(r)oplést mi hlavu hned několika kousky z knížky Jiné povídky a jiné povídky. Že tedy její další kníha Hotel svět nezůstane nepovšimnuta, bylo rozhodnuto předem. Ať si titul knihy říká co chce, pro mě je ústředním tématem knihy zvláštní bezčasí, v němž žije všech pět vypraveček. Teprve po vyslechnutí kvinteta jejich hlasů se v hlavě může složit příběh, a to spíše ještě tušený než řečený. Že se mimo čas pohybuje duch mladičké plavkyně a ještě nezapracované pokojské Sáry, která v hotelu tragickým a vlastně úplně hloupým způsobem zahynula, je celkem oprávněné. Starou bezdomovkyni Elsu (vážně se správně jmenuje Elspeth, jak sama říká ?), která má u stěny hotelu svou domovskou "parketu", ani její vysoká inteligence nezachránila, o své traktování času přišla a zdá se, že ji čeká už jen hořce kruté finále. Recepční Lise část jejího času uzmulo psychické onemoc...

O předsudcích jsem si své pěkné teoretické přečetla třeba v knize Malcolma Gladwella Mžik , ale občas nepotřebuju ani to doporučované rozřazování slov do několika ne příliš separátních kategorií, abych si uvědomila, jak silně jsem jimi prostoupená. Tahle knížka mě opakovaně utvrdila v tom, že občas je míra účinku v přímé úměře k nutnosti překonat svou předpojatost. Sama bych si ji nevybrala podle žádné ze svých rozhodovacích podpůrných konstrukcí. Podle titulu - "to bude nějaká červená knihovna". Podle jména autora - neznám blesklo mi napoprvé hlavou a teprve jeden dřevní čtenářský seznam mě usvědčil, že jsem už jednu jeho knihu četla, ale zbyl mi z ní v hlavě osamocený a ještě k tomu dost choulostivý a navíc neliterární detail. Podle obálky - krásná A.T. na fotce z hollywoodského zpracování na mořském břehu v paprscích zapadajícího(vycházejícího) slunce jen posiluje podezření ze schematického popisu nelehké cesty ke konečnému zářivému štěstí. Podle textu na přebalu - ve vá...