Slova po tichu, ticho po slovech

Jak se každým dnem vzdaluji své programátorské minulosti, tím více na ni s láskou a lítostí vzpomínám. A protože jedním ze stříbrných pravidel dobrého programátora je zásada psát kód tak, aby byl opakovaně použitelný v různém kontextu, i já tu odkazuju na svůj dřívější text . Ne proto, že bych snad propadala jakési ješitnosti nebo dokonce potřebě sebezviditelnění, ale proto, že ona rozhlasová hra, které se můj zápisek týká, bude v příštím týdnu reprízována. Přesně: ve čtvrtek 19. ledna od 20:00 v rámci cyklu Hra pro tento večer, podsekce To nejlepší z Prix Bohemia . Takovéto perly stojí za to poslouchat POKAŽDÉ, když je člověku dána příležitost.

Neznám nezdolnější setrvačník, než je polechtaná ješitnost. A je fakt jedno, jestli mužská nebo ta druhá... Před pár lety se mi zmínila teta, že v nočním rádiu slyšela jednu z krátkých povídek Daniely Fischerové a že by ráda knížku " Jiskra ve sněhu " měla doma. V jí dostupných knihkupectvích byla už dávno vyprodaná, tak jsem coby rodinný rekordman v písmenkožroutsví byla požádána já. Nakonec mi nezbylo než napsat přímo do nakladatelství Vyšehrad, protože ani "má" kamenná, ani internetová knihkupectví tehdy žádný výtisk nenabízela. No a protože poštovné se pro jednu knížku skutečně nevyplatí i já si tu knížku pořídila, přestože jsem před tím od Daniely Fischerové nečetla nic, slovy NIC. Už po prvních pár stránkách jsem zjistila, že jsem našla, co jsem ani nehledala. Od té doby se snažím neminout žádnou příležitost cokoliv si této od autorky přečíst nebo poslechnout. Skutečně neznám moudřejší dámu, které bych dokázala porozumět. Minulý týden vysílala Vltava premiéru...