Slova po tichu, ticho po slovech

Trápívali nás kdysi v seminářích marxáku otázkou, zda je daný názor správný. Bylo to tak: Jako zadání pro domácí přípravu nám vyjmenovali příslušné stránky nějakého díla klasiků (M-E-L) a při dalším setkání (což ještě šlo, ale horší bylo, když se to stalo i součástí zkoušky!) vyučující přečetl jediný odstavec a my měli jednoslovnou odpovědí určit, zda to je, či právě naopak není, marxistické. Jestli se někdo vůbec obtěžoval si doma ty pasáže číst, nevím,. Sama jsem se v původním nadšení (nebo to byl nováčkovský strach?)   parkrát pokusila, ale když jsem seznala, že je to stejně marné, používala jsem většinou metodu náhodného výběru z dvojice možností Ano - Ne. Samozřejmě, s pravděpodobností půl-na-půl. Často si na to vzpomenu, když se snažím interpretovat ty zauzlené věty, které jsou mi sice zřídka, ale pořád ještě občas adresovány. Některá souvětí, nebo, dařilo-li se, i jednoduché, leč ne holé věty, bych si mohla v hlavě přehazovat vidlema vlastní zkušenosti celé dlouhé ...

Z bohaté škály smíchů je tím nejhořčejším ten NAD SEBOU. Protože jsem se nedávno dozvěděla, že pokud si chci udržet pozornost a přízeň svých milých čtenářů, nezbývá mi než se prý vydat cestou tzv. GAMIFIKACE , ukládám sem na P-S-T svou historicky první (a možná i definitivně poslední :-)) anketu. Neznám nebo neumím použít nějaký předem připravený nástroj, který by ji sem integroval, takže to udělám „rúčo“: vypíšu jednotlivé varianty odpovědí a ti, kteří přijmou mé pozvání k malé nezávazné a nevinné hře, prosím, aby své odpovědi uložili do komentářů. Těm, kteří najdou a zvednou tu odvahu uvést i nějaký kontakt na sebe, pošlu personalizované (tedy ad hoc, tj. naprosto neobjektivní :-)) vyhodnocení. A co odměna? ptáte se oprávněně! Jsem starý sobec, odměnu si tímto dávám jenom já sama pro sebe! Ale abyste neřekli, tak pro Vás aspoň cena útěchy: Vyplněním ankety si můžete do mě s mým masochistickým svolením rýpnout! Takže otázka: Jak dobře mě znáte? (obzvláště pikantní pro těch pár náhodn...