Veselé vánoce...nám přejou vlaštovky

Tak by mě zajímalo, jestli je ta všeobecně panující smířlivá láskyplná vánoční nálada jenom mýtus, anebo je to jenom taková naše rodinná tradice, že na vánoce (a Štědrý večer obzvláště) je u nás doma drsně napjato. Jenom doufám, že než začnou tyto rodinné historky vyprávět svým případným dětem mé holky, budou už (s nimi) natolik srovnané, že je podají s nadhledem jako scénky pro zasmání.

I letošní vánoce přidaly svůj zářez. A vyvrcholil právě dnes. Ale abych nepředbíhala...

Že jsem pod stromečkem, který jsem letos poprvé neměli, našla balíčky jen od dvou ze tří možných ježíšků, jsem nebrala nijak úkorně. Naopak, se střízlivým pohledem na sebe jsem uznala, že jsem si fakt nic nezasloužila. A mohlo to být vzápětí zapomenuto... Nebýt toho, že pár dní nato se na skříňce v hale objevily dva balíčky,  pěkně řádně zabalené ve vánočním papíře, zamašlené. Bez jmenovky. Že by nakonec přece jenom pro mě? Že by se se mnou ten absentující ježíšek udobřil (ano, jasně, víme kdo je ten mocný čaroděj, že?) Ale rozhodla jsem se, že svou čerstvě nabývanou křehkou hrdost neprodám tak lacino a dělala jsem se, že nic nevidím. Vydrželo mi to do včerejška.

Pročpak  jsem se rozhodla právě teď ten menší zkušebně rozbalit? Protože součástí mého aktuálního pokusu o retreat je i návrat k nasyslené muzice. A kvalitní muziku přece nemůžu urazit těmi sluchátky z mobilního telefonu, ne? Navíc jsem tzv. náhodou zahlédla jakési bílé dráty, když se ta krabička balila.

S bláhovým přesvědčením, že najdu, co hledám, odvážu mašličku, strhnu modrotiskový vánoční papír, otevřu krabičku, zatáhnu za bílé dráty... a vytáhnu...??? Hádejte! Byl to opravdu dárek pro mě? Byla to aspoň ta nejobyčejnější supermarketová sluchátka? Správně! Dvakrát ne.

Tak jsem dnes, v den který už jarem voněl i hřál tak, že jsme do hlíny uložily první bylinková semínka, vytáhla ten stejný, už použitý vánoční papír, který do šuplíku uložila má ekologicky-trvale-udržitelná L. ("ještě by mohl být použitečný") a zabalila ta poziční světla do letadla pro kteréhosi z modelářských kamarádů zpět.

A co že jsem to dnes dojatě poslouchala těmi chrastítky? Třeba Pavlu Milcovou ("po cudzích sa ponevieram), Longital (které už brzy-brzy-velmi brzy uslyším i s bubeníkem Slaninkou Slaňinkou!) a mého milovaného Jiřího Smrže.

Krásné a klidné jarní vánoce plné jiné rodinné pohody...přejí přilétající vlaštovky. :-)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

S.Zhlédnuto: Zachraňte Edwardse (Dagmar Smržová, Febio, HBO, 2010)

Z cest(y): Rešovské vodopády (věnováno nejneočekávanější telefon-zvednuvší ježbabce posledních dní - Vti)

Milý deníčku...(3)