středa 4. srpna 2010

S.Zhlédnuto: Divadlo na vodě: Mašíni - cestou samurajů


Měla jsem k dispozici pár hodin dělící noc od svítání, uličky jednoho krásného města, žijícího ten týden ve zvláštním režimu, svoje nohy a hlavu k tomu, abych si prochodila a propřemýšlela slova, která ráno napíšu kamarádovi, který mě naprosto zaskočil jedinou větou v našem poměrně (a netypicky) dlouhém telefonickém rozhovoru. Ať jsem se snažila začít se na věc dívat z kterékoliv strany, vždycky jsem skončila u obecně uznávané pravdy, že nejkřehčí "věc" na světě je důvěra.

Jenomže, to je řeč o důvěře zklamané, porušené. Pokud je ale důvěra pomalu budovaná na základě vlastní zkušenosti a dobře oboustraně opečovávaná, pak naopak může být tím lanem nejpevnějším.

Jak jsem se dostala k letním představením brněnského Divadla v sedm a půl jsem podrobně vylíčila už vloni. A myslím, že moje nadšení z něj ten zápis odráží naprosto prokazatelně. Takže letos jsem začala na jejich diskusním fóru dotazem otravovat hned jakmile jaro přislíbilo, že by mohlo mít i následníka. A kupodivu po pár dnech jsem dostala odpověď od samotného pana principála, že i letos pro diváky okolo Baťova kanálu připraví Divadlo na vodě nové představení a že tématem budou Mašíni.

No, to je tedy pěkně třaskavá směs, pomyslela jsem si v prvním myslihnutí, ale ani na jeden jediný okamžik jsem nezaváhala, jestli "to" chci vidět. Samozřejmě, že ano, po zkušenosti z minulých dvou let jsem jim nejen (dů)věřila, že to nebude prvoplánová politická agitka, ale zároveň jsem si tykadla své pozornosti nastavila směrem na fakta o této zásadní české historické události. A to jsem ještě netušila, co život připraví za souběhy.

Že se opět vracím mezi "své" mi naznačil už program, který nám na břehu řeky M. nabízely (ne vnucovaly) krásné slečny "od divadla". A teď nemyslím to, že byl velmi vtipně doplněn o trefný sponzorský dar ve formě repelentu (poučení z minula :-)). Takováto forma sponzorství mě vůbec neuráží, právě naopak, příjde mi přímo "namístná". Až budu příště potřebovat nějaké větší balení, určitě se po výrobcích "místního výrobce" v regálech obchodů sáhnu mnohem raději, než po globálních značkách (Takhle uvažovat mě naučila Simulacra, díky moc, Jani:-)).
Co mi opět připomnělo, že Divadlu v 7 a půl zdá se podobně jako já ví o síle detailu (a věří v ni) byla forma, v jaké je vyveden vlastní program. "Obyčejné" listy běžné kancelářské Áčtverky jsou "koníkem" všity do obálky-složeného střeleckého terče. Použitého terče, na němž některé zásahy jsou rádoby zakryty malými kulatými papírovými "záslepkami" příslušné barvy. Mráz po zádech poprvé...

Jako jeviště letos slouží slouží především loď, kterou pro tyto účely postavil Stanislav Hampala, asi zásadní dobrodinec těchto letních projektů, nástupní můstek na ni a samozřejmě voda Baťova kanálu. V jednotlivých scénách se loď mění ve vězení, dům statečné sudetské Němky Zuzany, kolbiště vysoké mezinárodní politiky, korunu stromu, popravčí "špalek". Můstek je naopak samovazbou, lesní pasekou anebo ložem pro milostné hrátky. A voda...voda je nejčastěji cestou úniku...

Spojení příběhu odbojové skupiny batří Mašínů s japonským samurajským kodexem Bushido mi vůbec nepřišlo samoúčelné ani násilné. Témata, která obě linky otevírají jsou v čase i prostoru sdí(lit)elná a přenosná.

Pravděpodobnost, že by se v jednom jediném člověku sešly všechny tři premisy:
1. je "můj" čtenář
2. bydlí v okolí Baťova kanálu
3. chtělo by se mu spatřit Mašíny na vlastní oči
je nulová a proto se nebojím výjimečně sem napsat, "jak to dopadlo".

Samozřejmě na pódiu. Jak to nedopadá v životě, se můžeme dočítat na stránkách docela aktuálních novin: Milan Paumer zemřel v průběhu zkoušení inscenace a ani to nebylo důvodem, proč by oba v USA žijící bratři Mašínové do České republiky alespoň na pár hodin zavítali. To mluví samo za sebe. A vůbec toto téma rozděluje českou laickou i odbornou veřejnost vyhroceně a radikálně. Jak v uvedení představení řekl pan principál, na to, abychom tento útěk zhodnotili (a už vůbec ne soudili), nás od události dělí příliš krátká doba.

Jestli jsou tedy Mašínové hrdinové nebo kriminálníci jsme se nedozvěděli, to ani nebylo ambicí autorů. Přesto, představení MÁ svého jednoznačně kladného hrdinu. Tedy hrdinku. Tou je postava maminky bratří Mašínů, Zdeny st. Prostřednictvím ní autoři, herci a herečky vzdávají hold těm ženám, které nezapomněly, že jejich vlastním údělem (a obětí) je svým malým i velkým "bojovníkům" neustále připomínat, že jediným správným kormidlem je srdce a že projevený cit není slabostí.

Druhým mrazivým vrcholem představení pro mě byla scéna, v níž se představitelé poválečných mocností dohodují, co s bratry Mašínovými bude. Ten naprosto civilní rejstřík, který herci v této scéně nasadili v kombinaci s důkazem, že politika je sice nejdůležitější, ale obchod má přesto navrch.

Představení, které vede člověka k otázkám typu:
Může člověk druhému odpustit čin, jehož "adresátem" byl někdo třetí?
Existuje na světě aspoň jediný člověk, který dokáže odpouštět ne "jen" rozumem, charakterem, přesvědčením, ale i citem a tedy emocionálně ZAPOMÍNAT?
není "propagací teroristů" jak prý hlásal plakát na jednom z přístavišť, kde se Mašíni dávali, ale uměním. Dokonce uměním se svědomím.

Jak už to ale chodí, každá mince má dvě strany. Ale moje důvěra v Divadlo na vodě přežila i tu druhou sponzorskou reklamu vloženou do programu. Naštěstí jsem ji objevila až ráno poté, takže mi neovlivnila bezprostřední dojem. Přenesla jsem se přes ni vzpomínkou na větu z románu Ali Smithové Hotel Svět:
"Nejenom umřít, ale i žít se musí"
A já si ještě přisazuju. Ale i žít se musí - a za něco.

Takže: Příští rok v podobnou dobu, na podobném místě?!

Cituji z programu:
Konec je důležitý u všech věcí.

************************DODATEČNĚ:************************************************
Vskutku nádherné DIVADELNÍ fotky můžete shlédnout v těchto galeriích:
http://divadlonavode.zbrojovkapul.cz/galerie/album/2010-Masini%20vol.2/index.html
a
http://divadlonavode.zbrojovkapul.cz/galerie/album/2010-Masini/index.html

4 komentáře:

  1. Skvěle popsáno. Nebýt reklam, není ani představení, s tím se nedá nic dělat. A jestli bude příští rok? něco mi říká, že nestane-li se něco nečekaného, tak na 99,9% divadlo zase vypluje na vodu :)

    OdpovědětVymazat
  2. pěkně napsané, mockrát děkuji, tohle můžu, tohle mi pomáhá, když se opakovaně a zbytečně snažím dobrat v sobě resume a skončím zase u otázek...ještě jednou děkuji za "ujištění", že můj nenázor je vlastně naprosto "legitimní" a nic (hrozného) o mém charakteru nevypovídá Radana

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za uznání. Přiznat, že "už ani nevím, jestli něco vím" je mi vlastnější než ona broukopytlíkovská sebereklama "všechno vím, všechno znám, všude jsem byl dvakrát".
    S.

    OdpovědětVymazat