Šišli, myšli, v Litomyšli, měli šyšli šyšlí šjezd. Šešli še tam všichni šyšli, šešlo še jich šeštšeštšešt! Dětská šišlanka, kterou jsem ve dvou obdobích svého života zopakovala tolikrát, že mi vydláždila do mysli krystalickou pěšinku. Vypátrat, kdy bude ten následující, není vůbec snadné, protože sysli, narozdíl od Sokolů, nemají své webové stránky. Co je ale naopak conan-doylovsky prosté, je zjistit, kdy se v Litomyšli slétají maketářští modeláři. A kdo včas ví, může zmanipulovat okolnosti tak, aby mu zahrály do karet. A tak jsem se téměř přesně po čtyřech letech do překvapivě-ne-královského města vrátila. Poprvé to bylo jen mihnutí se mezi zámeckým pivovarem/výstavou Mezi Bohem a Ďáblem a Portmoneem , navíc přesně limitovaném příjezdem a odjezdem autobusu z/do České Třebové. Z ostatní Litomyšle jsem tenkrát nezažila NIC. A letos to tedy chtěla napravit. Zvláště, když byla před pár týdny vyhlášena permanentními Lázněmi ducha ! Bez tikajícíh hodinek, třeba ani nevyslovených otázek. ...
