Hra na náhody

Oproti původnímu předpokladu jsme v bytě, kde už pátý den pracujeme, odříznuty od netu. A protože jsem už obě prokázané závislačky, obden sbalíme stařičký zděděný notebook (velké díky, Markéto!) a využíváme dění wifi-free dobra v pražských veřejných prostorách.

Nejprve v čajovně Šamanka, která se zapíše do paměti nejen nástěnnou malbou Pána stromu, odstínem modři dveří dámského soukromna nejsoukromějšího, vynikající domácí mrkvovou bábovkou, ale i pro mě zatím tedy jinde neprožitou kombinací čajovny&knihovny (až budu jednou velká anebo progresivně zbohatnu, mohla bych se nechat inspirovat!).

A teď přímo v pražském knihovnickém Greenewichi. Než si I. vyřídí svou korespondenci, jdu omrknout, jak to dělají zde. Z regálu Dnes vráceno, poličky POEZIE beru první, která si na mě ukáže - Tomáš Třeštík, Hledač vltavínů. A opět, žádná hlava, žádný rozum, jen stavidla povolená intuici:

A slovo neřekl

Vešel, neboť
mělas otevřeno
a nebylo zbytí a nebylo
té masti pouze malomocným.

Nechce se pastýřům do soumraku
stmívá se do noci
stmívá se do deště
a do ohně už jen pro sebe
kořen révy Marta přiloží.

Vidíš, odešel
jak už muži odcházejí
trochu shrbený a zamyšleně
a trochu navždy...


Tak ještě prohledat černou plastovou bednu s nápisem Dejte knihám novou šanci, z vybrané náruče zredukovat na pověstnou hromádku tří, zvládnout v sobě lítost a reagovat na ni pouze zprostředkovaně, tj. tadytudy a jít ji vychodit, vyvětrat, ale stejně jako zatím vždy nevyřešit dlouhou osamocenou procházkou. Dnes už vím kam a kudy. Náhoda mi dnes už sloužila, kdo a co mě tedy na její obrátkovém bodě počká?

___________________________________________________________
Dobrá, tak tedy ještě prý ne. Cestou z ... dam, jak jinak, konečně seznala, kde tu ukrývají poezii. Že ji to nenapadlo dříve! Ale vlastně ani nemohlo, nepoužívá dnes přece hlavu, ne? Nad zemí. Na galerii, kam možno jen po točitých schodech. Míří k regálu s písmenem F ověřit, co je aktuálně k mání od přítele Henryho. Celkem 4 kousky, a tu jednu sbírku, tu co se prý nedá číst ZPĚTNĚ, ještě nevlastní. Ze dvou volných stolečků vybírá ten vzdálenější, poslední, nárožní; bude mít krytá aspoň záda, kdyby náhodou oči ne. Ten, co se rozechvějě s každou podjíždějící soupravou metra. Nebo je naopak zdrojem těch kmitů ona sama?

Odměnou
odvážných
bývá
bláznovství.

Miroslav Fišmeister, sbírka Pískoviště

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S.Zhlédnuto: Zachraňte Edwardse (Dagmar Smržová, Febio, HBO, 2010)

(Vy)poslechnuto: Tiché lodi - Časy vody (Ear & Wind Records, 2015))

Z cest(y): Rešovské vodopády (věnováno nejneočekávanější telefon-zvednuvší ježbabce posledních dní - Vti)