Po více než dvou letech
Vrátila se mi chuť k veřejnému psaní. A focení. Ale protože za těch devět let, co tady "Slova po tichu, ticho po slovech" visela, pokročil webdesign znatelným způsobem, oblékla jsem dnes blogu nový kabátek.
Jako signál nové etapy, jako zřetelný oddělovač.
Články zůstaly nedotčeny. Na hrst z nich sice nechci a opravdu nemůžu být pyšná, ale jakmile bych začala svou vlastní minulost cenzurovat, kdo by mi ještě mohl věřit?
Zbyl-li tu někdo z minula, ujišťuji vás, že jsem nikoho z mysli a zřetele neztratila. A změny vzhledu jsou jenom faceliftingové, snad směřující k větší přehlednosti, čitelnosti a jednoduchosti.
Vítejte zpět, protože já už tady zase jsem.
S.
Jako signál nové etapy, jako zřetelný oddělovač.
Články zůstaly nedotčeny. Na hrst z nich sice nechci a opravdu nemůžu být pyšná, ale jakmile bych začala svou vlastní minulost cenzurovat, kdo by mi ještě mohl věřit?
Zbyl-li tu někdo z minula, ujišťuji vás, že jsem nikoho z mysli a zřetele neztratila. A změny vzhledu jsou jenom faceliftingové, snad směřující k větší přehlednosti, čitelnosti a jednoduchosti.
Vítejte zpět, protože já už tady zase jsem.
S.
 |
| Památník stoletých záplav z roku 1997; autor Pavel Míček; instalováno v parku před Společenským domem architekta Vladimíra Karfíka v Otrokovících |
To je obrys kočky? :-)
OdpovědětVymazatAno i ne.
VymazatCo k tomu říkal pan architekt/sochař na besedě ještě ve staré budově knihovny, ti povím osobně, abych ostatním neovlivňovala názor.
Pro mě nejzajímavější je ten otvor u hlavy kočky, protože to není autorský záměr, ale stopa zásahu neznámé provenience.