Velikonoční pondělí
Ze všech možných způsobů slavení velikonoc jsem si už před lety vybrala osamělé vítání jara jako takového. Chtěli mi dnes Matka Země&Otec Slunce něco taktně naznačit?
U oběda s potěšením komentuju: "Tak asi má ta trpělivost přeci jenom své růže. Po více než dvaceti letech, koledníci, věda, že se u nás nenalévá, nevykoledují si peníze ani čokoládová vajíčka, pochopili, že pro ty mašle, kraslice a perníčky FAKT nemá smysl zvonit!
J. pochybuje: "A není to spíš tím, že nám nefunguje zvonek?" :-)
Ale po poledni, propuštěna do "nebezpečného" světa svou milou Vti, jsem vyrazila dokumentovat 50 odstínů voňavé fialové, bílé a růžové:
Tento klasický pohled na dvojstrom na Svárovci fotím opakovaně. Vždycky špatně:
Namaluj mi beránka, prosím....
Rozvíjí se mé milované jírovce:
O magnóliích (raději) ani nemluvě:
Hnízdo jako symbol ztraceného:
Naše fialky. Po první bouřce prý už nevoní:
Komentáře
Okomentovat