Slova po tichu, ticho po slovech

Před pár dny jsem tu udělala loužičku z mysli&srdce na téma: „Zásadní vliv jednoho podzimního prodlouženě-víkendového pobytu v ryze dívčí společnosti na...“. ___________________________________________________________ {Rozhodnutí č. 258 658 357:  Už se vážně se musím POKUSIT do každého ze svých časů zavést linearitu a nějaké mnemotechnické pomůcky pro pamatování si aspoň přibližně přesných význačných dnů (a slov). To přímce se určuje směr body A a B. Ovšem na určení data a času jsou pouhé DVA přelomové body:   „okamžik 0“   - čti „nula“, nikoliv „Ó“ (vůbec první moje vypátraná mozkootřesná vzpomínka, 1971, česká zaměstnanecká kolonie u koželužny blízko města/vesnice Rašt, Írán)   a „okamžik B“ („Byl první máj, byl ještě se ani nebudící lásky čas :-) “,2004, houpací křeslo po babičce [ne nepodobné tomu z animovaného filmu Frédericka Backa],Malérovice)  zoufale málo} ___________________________________________________________ Druhá ze...

Že bych si nakonec (vlastně na bod blízko počátku v nekonečném průběhu) ty červené boty zasloužila? DODATEČNĚ DOPSÁNO: Možná, že ano. Jestli ta krabice s nimi neshořela při víkendovém požáru v tom kutlochu-obchodě. Mám se přijít zeptat ve středu. Jen jestli já to s těmi archetypálními symboly trošku nepřeháním...

Ze všech možných způsobů slavení velikonoc jsem si už před lety vybrala osamělé vítání jara jako  takového. Chtěli mi dnes Matka Země&Otec Slunce něco taktně naznačit?   U oběda s potěšením komentuju: "Tak asi má ta trpělivost přeci jenom své růže. Po více než dvaceti letech, koledníci, věda, že se u nás nenalévá, nevykoledují si peníze ani čokoládová vajíčka, pochopili, že pro ty mašle, kraslice a perníčky FAKT nemá smysl zvonit! J. pochybuje: "A není to spíš tím, že nám nefunguje zvonek?" :-) Ale po poledni, propuštěna do "nebezpečného" světa  svou milou Vti, jsem vyrazila dokumentovat 50 odstínů voňavé fialové, bílé a růžové: Tento klasický pohled na dvojstrom na Svárovci fotím opakovaně. Vždycky špatně:   Namaluj mi beránka, prosím....   Rozvíjí se mé milované jírovce:   O magnóliích (raději) ani nemluvě:   Hnízdo jako symbol ztraceného: Zahrádka trpělivě čeká na lepčí povětří: ...

Hravost je  vlastnost stereotypně mužská resp. klučičí. Ale i holky si chtějí, umějí a můžou (díky, Danko ! Mlyny navěky)  HRÁT.  Stačí jim k tomu málo. Osvobodit se od podvědomé potřeby čechrat si peříčka a klovat se navzájem před zraky pyšných, panovačných, vybíravých a nespolehlivých  kohoutů. Kde jinde jsou k tomu podmínky přímo laboratorní? Jistě, na Tvořivém víkendu pro ženy a dívky. Tam chlapi nesmí málem ani zavolat telefonem :-). Jeden takový jsem absolvovala před pár lety (omlouvám se za vágní dataci, moje vnímání času je silně gumové) v nádherné krajině okolo Hluboček. (Já se tam vrátím! Jednou. Určitě. Když ne na dovolenou, tak aspoň na otočku.) Během jednoho prodlouženého víkendu jsem se: nechala opečovávat způsobem, který je mi běžně nedostupný naučila pít zázvorový čaj,  hejbla si kostrou,  nasmála se do sytosti,  objevila jsem cvičení, které mi jde k duchu i k duhu,  vyrobila si herbář  a zažila dva zásadní okamž...

Jedna z mých Jan, ta geograficky nejbližší (100 m max.) to už zase nestihla. Nevadí, jsem trénovaná a chodím sama ráda. Po včerejším velkém a po VŠECH stránkách grandiózním výletě do Brniska dnes zůstávám jen "za chalupou". "Byl jsem dlouho pryč." Indián "Hbité koště" Bromden Barvy všecky. (vietnamská provenience; linie se kácejí už "fskutečnosti".)