Slova po tichu, ticho po slovech

(Vy)poslechnuto: Dlouhé a krásné hodiny rozhlasových pořadů

2012-02-13T19:44:00.010+01:00

Dnes poránu jsem si k chystání dobaťůžkových balíčků pustila ... jako obvykle... rádio a seznala, že 13. února má toto mé preferované médium svátek. A svátky je třeba světit. Jak? Dát si něco do ... uší. Ale ještě předtím je třeba jubilantovi pogratulovat. Jenže jak to udělat, když ten je rozprostřen v celém šírém světě a HLAVNĚ: chce být už z podstaty neviditelným? Nenapadlo mě tedy nic chytřejšího (jak by taky, že), než dát RÁDIU dárek, jaký bych si sama přála dostávat. Napíšu tedy sem své VYZNÁNÍ:

Milé rádio (a teď nemyslím konkrétní stanici, ale způsob šíření informace jako takový)!
Moje náklonnost (místy až láska) k Tobě je silná, dlouhodobá a trvalá. Začala už v raném dětství, jak už to obvykle bývá. Byla šedivá normalizační sedmdesátá léta a já byla uchvácena pořadem Variácie, který si rodiče pouštěli v kuchyni při přípravě nedělního oběda. Protože to jistě žádný z hrstky mých čtenářů nemůže pamatovat, vysvětlím, že se jednalo o zábavný pořad bratislavského veřejnoprávního rozhlasu, do kterého si dvojice moderátorů Stanislav Štepka a Milan Markovič zval hosty a jehož největší půvab tkvěl v improvizaci. Neznám žádný pořad, který by si na totéž troufl (a zvládl to!) dnes, ve svobodných časech. Nejblíže k tomu asi limitovaly radiožurnálovské polední párminutovky s Ester Kočičkovou a Oldřichem Kužílkem, ale všichni víme, jak krátkého trvání měly. Občas něco takového připustí moderátoři hudebních pořadů Radia Proglas (zvláště pozvou-li někoho tak obtížně "uřiditelného" jako je třeba Marta Svobodová z Budoáru staré dámy, blahé paměti Květy anebo teď nedávno Bonzo Radványi).

Nemám preferovanou stanici, spíš jsem si za ty roky vytvořila "mind-map" jednotlivých pořadů, na které přelaďuji. Kdo to má podobně, jistě pochopí, jak nesnáším akce typu Změna vysílacího schematu! Ráda bych znala aspoň jediného posluchače, kterému jedna takováto PRAVIDELNÁ HURÁ AKCE, kterou svou důležitost asi zdůvodňují rozhlasoví dramaturgové, přinesla něco vítaného.

Rádio dokonce používám jako návnadu na svou lenost. Když je nutné udělat doma či v práci něco, do čeho se mi ale ukrutně nechce, snažím se najít si dostatečně dlouhý radiopořad, který mě zajímá a tu práci udělat při jeho poslechu. Nemám totiž čas myslet na to, jak se mi co nechce, tak dělám, poslouchám ... vlk se nažere a já zůstanu (relativně) celá.

Už jsem zase dlouhá jak ticho v přímém přenosu, takže závěr:
A víš ty, rádio, proč tě mám TAK ráda? Protože mě necháš myslet a cítit SAMOTNOU.

P.S.: Komerční stanice neposlouchám.
**********************************************************************
DODATEČNĚ: Dala a proto dostala!
Kde jinde než v rádiu můžete slyšet takový skvost jako včerejší vltavskou hru Alexandra Klimenta Vyznání lovce zvuků. Po dobu sedmi dní je možno se kochat ušima na adrese: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2545054

Z cest(y): Černá slunce v Rybách aneb Dobře ztracený deštník

2012-02-04T23:39:00.002+01:00

(věnováno jedné z mých největších žívotních inspirací, Jáje H., k dnešnímu svátku)

O výstavě Černá slunce bych se asi nedozvěděla, nebýt mého dobrého a věrného kamaráda Slávka. Přes všechny mé chyby a omezení mi Slávek opakovaně a dlouhodobě dosvědčuje svou blízkost, takže když se naposledy vydal přes půl republiky, stačil kromě kratičkého čajového setkání se mnou stihnout i koncert v olomouckém
Jazz Tibet Clubu a návštěvu ostravské výstavy. A pak mi ještě poslal katalog. Po jeho prolistování mi bylo okamžitě jasné, že tam CHCI TAKY.
Vypsala jsem "velký vlakový výlet" za tou výstavou jako cílovou prémii pro svou prostřední dceru L. a její lednové přijímačky na vysněnou školu. Snad všichni mi předpokládaní čtenáři už dávno vědí, že místní páni profesoři seznali, že tam mou L. chtějí, ale moje radost je tak veliká, že to tadytudy vytrubuji do celého světa: od září 2012 bude L. studovat obor Užitá malba.
Doufám, že mi odpustí nejen ti, kteří mají to neopakovatelné (a v mém případě navíc nezasloužené) štěstí být rodičem a současně SAMI nenakreslí ani koně.

Takže, brzy ráno vstát, do batohu sbalit něco na zub, termosku s čajem, foťák, knížku, písátka ... čili jen pár drobností, takže proč se zip skoro nedá dopnout?
Do Ostravy dorazíme půl hodinky před otevírací hodinou a protože černé město je tentokrát zalito studeným slunkem, pohrdneme tramvají a jdeme pěšky. Ukazuju L. některá pro mě zajímavá místa, která se mi zapsala do paměti/pozornosti při mých předchozích kratičkým ostravských zastaveních. Naše vstřícné na/vyladění je možno vyčíst z několika obrázků.

Zbloudíme jenom jednou, ale uvědomíme si to poměrně včas, takže se se nemusíme nikoho ptát na cestu. Do Galerie dorazíme v okamžiku, kdy si kulturymilovní ostravané dopřávají malý intelektuální předkrm před nedělním obědem. V neděli je totiž vstup do galerie bezplatný. V obou výstavních poschodích i přilehlých obslužných prostorách panuje čilý ruch, ale vše se odehrává v úsměvně smířlivém duchu. Přesto si s L. domlouváme vzájemnému ztracení se předcházející strategii. Budeme si jednotlivé exponáty prohlížet každá sama, ale přecházet mezi sály budeme vždy společně. Ale nebylo to tak úplně zadarmo, ještě před odchodem musela (ne, vážně, vypadalo to docela, jakoby ji to bavilo stejně jako mě) L. se mnou ještě jednou místnost obejít a ukazovaly jsme si ty "kousky", které nás něčím zaujaly. A taky jsem si hrály na to, že si jeden z obrazů/objektu "jako" bereme domů. Nikdy jsem se neshodly, až na reliéf Ladislava Zívra Delfín a oko. Ten nás uhranul shodně a dokonale. Bohužel, jedinou drobnou chybičkou celé výstavy, která je opravdu mimořádná, jak co se týká výběru zastoupených umělců a jejich prací, tak i instalace a grafického provedení doprovodných textů, bylo, že u jednotlivých děl nebyla uvedena použitá technika nebo materiál. Takže jsme až doma nad internetem zjistili, že ten náš hypotetický úlovek č.1 je vytvořen z ryze neušlechtilého materiálu, patinované sádry. Ale na myšlence ani provedení tahle zdánlivá všednost nic neubrala, právě naopak.

Fotit se na výstavě samozřejmě nesmělo, a vyjmenovávat jednotlivé malíře a sochaře je nadbytečné. Ještě pořád máte šanci tu skvělou výstavu navštívit, tak jen pár poznámek okolo. Výstava shrnuje sbírkové předměty z mnoha českých galerií, ale jsou zastoupeny i některá díla ze soukromých sbírek. A u pár právě takových jsme s L. konstatovaly, že majitel tedy má opravdu prazvláštní představy o tom, jak má být dílo zarámováno či jinak adjustováno. Ale ... soukromý majetek je soukromý majetek a protože se jedná o díla jejichž finanční hodnota se pohybuje v řádech s tolika nulami, že nikdy nebudeme pozvány, abychom je shlédly v místě své trvalé instalace, můžeme být za možnost vidět je, byť i takto malounko "zmrzačené", vděčné. Část děl známe z reprodukcí, pár z nich chodíme okukovat do stálé expozice naší místní galerie, ale ten pocit stát před originálem třeba takového Aléna Diviše (pro mě osobně třetího z mé Svaté trojice) není vážně nějakou reprodukcí (byť třeba holografickou) nahraditelný. Stejně tak energetický tok, který mě přímo bombardoval (láskyplně, samozřejmě :-)) z jednoho z malinkých olejů Františka Drtikola. Anebo Klaun Františka Tichého... mimochodem viděli jste videa zachycující mladého českého skláře Martina Janeckého převádějící mj. Tichého klauny a akrobaty do nejkřehčího 3D? Doporučuju, opravdu to stojí za to! Kromě jmen známých natolik všeobecně, že pronikly i do mé znalosti (má z-nejobdivovanějších Toyen, Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Jan Zrzavý, Josef Váchal), jsem samozřejmě objevila jména a díla zatím naprosto uschovaná, např. Karla Černého nebo Františka Janouška. A jako obvykle neudržela na uzdě svou haptickou posedlost a na Pupen Hany Wichterlové si "musela" sáhnout. Jak jinak poznat ten zase nezveřejněný materiál! A opravdu, jedná se o mramor s geniálně využitou "střední" linkou. Potěšilo mě, že jsem v jednom z horních sálů naprosto nečekaně narazila na obraz Augustina Ságnera Kontrast z roku 1934, jehož pohlednicou reprodukci jsem si před nedávnem koupila jako "keepsake" na jiné výstavě.
Ani další milion mých zbytečných slov by nestačilo k popsání té krásy, která je v Ostravě k vidění. Abych ale nebyla přehnaně patetická, musím to shodit kulinářsko-žaludeční poznámkou. Nevím jak L. ale já za celé více než tři hodiny, co jsme na výstavě strávili, ani jednou nevzpomněla na něco jako je hlad, chuť nebo žízeň. Ale jakmile jsme byli zpátky v ulicích, vyjedli jsme krabičku s ovesnýma sušenkama, které jsme si uklohnily na cestu, v průběhu 5 minut do dna.

Před námi byla zpáteční cesta, kterou jsme si ale plánovaně rozlomily vedví zastávkou v Hranicích na Moravě. V místní výstavní síni Synagoga totiž vystavovala (ano, minulý čas už je bohužel namístě) moje "adoptovaná chráněnka" Pavla Kačírková. Nikdy jsem v Hranicích pěšky nebyla, občas jsme jen autem město těsně líznuli kolem pověstného motorestu a kouřících komínů místní cementárny. Měly jsme sice vytištenou schematickou mapu, ale přesto nás trošku překvapila vzdálenost nádraží od centra města. Tuto specifičnost nám ale vysvětlil velmi ochotný a vstřícný pan kustod přímo v galerii. Místní sedláci prý byli tak lakomí (nebo uvědomělí?), že nechtěli, aby se dráha zakousla do jejích úrodných polí. Výstavní síň by byla krásná a unikátní už sama osobě, prázdná, ale výstavou nazvanou Ryby ji Pavla povýšila ještě o kousek blíž nebi. Jádrem výstavy bylo sedm hliníkových tyčí, které (bez jakéhokoliv dodatečného ukotvení), "podepíraly" bílý strop synagogy. Jenže, jak nám řekl pan kurátor, tyče se rozhodly žít vlastním životem a několikrát se sesypaly zpět na krásnou červenočernou dlaždicovou podlahu. Jednou dokonce v přítomnosti místní paní uklízečky, která údajně celý týden odmítala do prostoru vkročit :-)
Pan kustod nás proto z "bezpečnostních důvodů" velmi těsně provázel. L. byla témeř nepříčetná a já sama sebe nepoznávala, protože jsem cílenými dotazy jeho hovornost rozdmýchávala. Ale stálo to za to, protože kromě historie synagogy, rozdílného pohledu mladých a ... nás ... na vystavené komiksové stripy jsme vyslechly i odborný výklad ke starému krásnému orchestrionu značky Klepetář, který stojí vedle schodů na ženskou galerii. Udělaly jsem pár fotek,
bohužel už za umělého osvětlení, nechaly si ujet předposlední vypsaný spoj a i ten poslední chytily jen díky tomu, že jsme závěrečných 100 metrů nasadily ostrý klus. Ale nakonec vdusaly na nástupiště přesně v okamžiku, kdy tam zastavil nedělní podvečerní studentský spoj Bohumín-Brno. S úsměvem jsem pozorovala, o kolik mil pokročil (nejn) technický vývoj od dob mého cestování na kolej. V šestimístném kupé bylo v pohotovosti šest mobilů, tři počítače a v koutku se krčila na kolej převážená schránka do domácího mazlíčka.
A co na tom, že jsem při tom zběsilém úprku z poutka batohu vytřepala deštník? Aspoň si teď už můžu koupit ten vytoužený...

Z cesty: Po roce na svých nej... místech

2012-01-15T22:47:00.034+01:00

Po 54 týdnech roku, který na rozdíl od toho preclíkovského nemohu při nejlepší vůli nazvat emfatičtěji než poučným, jsem se dnes dostala do míst, která jsem přijala za svá. Na Šarovy na Křížovou cestu a na Salaš ke Kapli I.
Konečně totiž trošku zamrzlo a já mohla vyplnit své kamarádské právo donést ke Kapli I svíčku, kterou na mezivánoční slet ježbabek přinesla má milá Vti. Kdybychom se tam vydaly přímo v ten sletový den, jak jsme původně chtěly, vrátilo by se domů 5-7 blátvých koulí v rozpětí 8 až (už se neříká) let.

Ale dnes bylo jasné, že je ten pravý den už od brzkého rána. Lehký poprašek sněhu, slunkem se občas protrhávající obloha, teplota okolo nuly. Abych to zvládla v mezičase mezi obědem a tmou, musela jsem se nechat přiblížit jediným autobusem, který tím směrem z M. směřuje. Na točně nahoře nad Prohledem se mnou z autobusu vystoupil mladík v zelené bundě a zamířil na hřebenovku stejně jako já. Ale byl příliš mladý na to, aby se nevyděsil, co po něm ta stará bréca chce, tak Vám tohoto poutníka putujícího k jihu mohu představit pouze zpoza buku vyfoceným záběrem.

Na otevřené pláni sice foukalo, ale byla jsem správně cibulovitě oblečena, narazila si na hlavu kapuci a omotala se červenou šálou, takže to šlo, šlo jít. A za malou půlhodinku jsem už stála u prvního, tedy XIV. zastavení. Vždycky chodím proti směru, proti smyslu...

V jednom z křížů zůstala z loňských, ne už předloňských!, vánoc improvizovaná lampička. Naštěstí i se zbytkem nedohořelé svíčky. Vytáhla jsem sirky a jala se zapalovat. Asi po 5 minutách a 38 neúspěšných pokusech jsem si zpětně uvědomila, jak VELKOU nevědomou pravdu jsem měla, když jsem se doma loučila se slovy: "Tak půjdu zase sama, já se mám" poté, co ani jedna z holek se mnou vyrazit nechtěla. Být tu někdo se mnou, měl by námět na chaplinovskou grotesku. A jak včera při udílení cen Filmové akademie prohlásila paní Věra Chytilová: Rrrežírrrovat může každý...!
Ale pak se přece jenom podařilo:

Na švestce u sedmého zastavení rostl malý trs jmelí tak nízko, že mi stačilo stoupnout si na špičky a ... bude mi zdobit babiččino černobílé srdíčko po celý tento rok:

Větev-trezor "Veroničina" zastavení už je bohužel minulostí, zůstávají jen ostré třísky a kapky krve změklých šípků:

Čím ten smutek obměkčit? Sametovými lusky vistárií, které kradu na sousedovic plotě a nosím je pak po kapsách zimního kabátu:

Největší překvapení mě ale čekalo uvnitř IV. zastavení (pro obeznámené: u zelené chatky s lavičkou a stolkem). Někdo natřel vložený plát železa stříbřenkou a svrtal červený plastový obal na hřbitovní svíčku se stříbrnou kovovou podložkou.

Kdo? Kdy? Proč? A co bude příště? Vytesá někdo do pohledového betonu barokního andělíčka?
Ale už je třeba vydat se k vlastnímu cíli. Dotazem u i v neděli pracujícího šarovčana (samozřejmě, že jsem si na těch pár vteřin sundala kapuci) jsem našla nové napojení na polní cestu a díky tomu mohla pozdravit úplně všechny nedávno vysazené maličké hrušně původních odrůd.
Vlastní Kaple I přidala ke svým už objeveným (a zde popsaným) funkcím rozcestníku, orientačního bodu, modlitebny, kolébky funkci další! Stala se zdí nářků:

A na takovouto výzvu se nedá nezareagovat. Že inkoust z plechu spolehlivě smyjí nejpozději jarní deště, je experimentálně ověřeno:

A pak se vše rozjasnilo sluncem a nastal okamžik dlouhých stínů:

Důkaz, že mise byla úspěšná, tedy až na to, že tuto svíčku už musí zapálit příští poutník s pohotovějším ohněm:

Domů jsem se vracela doprovázena těmito pruhy:

Dorazila. Živá, zdravá (ověří příští dny), zmrzlá.

Večer pak Na plovárně s Dilhanem C. Fernandem. Jeho slova o nevinnosti čaje bych mohla poslouchat ve smyčce.

ALERT: Daniela Fischerová - Nevděčné děti

2012-01-13T18:00:00.006+01:00

Jak se každým dnem vzdaluji své programátorské minulosti, tím více na ni s láskou a lítostí vzpomínám. A protože jedním ze stříbrných pravidel dobrého programátora je zásada psát kód tak, aby byl opakovaně použitelný v různém kontextu, i já tu odkazuju na svůj dřívější text. Ne proto, že bych snad propadala jakési ješitnosti nebo dokonce potřebě sebezviditelnění, ale proto, že ona rozhlasová hra, které se můj zápisek týká, bude v příštím týdnu reprízována. Přesně: ve čtvrtek 19. ledna od 20:00 v rámci cyklu Hra pro tento večer, podsekce To nejlepší z Prix Bohemia.
Takovéto perly stojí za to poslouchat POKAŽDÉ, když je člověku dána příležitost.

Vyposlechnuto: CD Ať se dobré děje - Szidi Tobias (Studio Dva, 2011)

2012-01-07T21:25:00.000+01:00

Posloucháte Rybu v létě?

Vánoční čas má svou tradiční hudbu: koledy, Rybovu českou mši vánoční a ... speciální vánoční alba interpretů napříč hudebními žánry. Se svým celkově pátým albem Ať se dobré děje se k této velmi specifické kategorii přidává slovenská šansoniérka a herečka Szidi Tobias. V rozhovoru pro vltavský kulturní magazín Mozaika přiznala, že se tak stalo na přání producenta Michala Hrubého, protože ten údajně "vánoce miluje". Hrubého Studio Dva má velkou zásluhu na tom, že Szidina kompletní diskografie je v České republice komfortně dostupná. Kromě posledních tří desek (Pod Obojím (2008), Do vetru (2009) a Ať se dobré děje (2011)), které již produkovalo, dokázalo totiž reeditovat i první dvě CD (Divý mak (2000), Punto Fijo(2003)), vydaná původně u jiných vydavatelství, která ale byla rozebrána a původním vlastníkům práv je asi cizí pojem "pomalé peníze".

Na skutečnosti, že toto album vznikalo na zakázku, by nebylo nic nebezpečného. Dějiny klasické hudby nás učí, že tohle býval v minulosti převládající přístup autorké tvorby. I z bookletu nového CD bychom mohli zůstat ukolébáni, že vše je na dobré cestě. Tvůrčí duo Milan Vyskočáni - Peter Lipovský jako téměř výhradní autoři, slovenská muzikantská elita v doprovodné kapele. Szidin krásně temný hlas se také nezměnil, ale ...

Polovina písní na novém CD zazněla v prosinci na scéně pražského divadla Hybernia a na bratislavské Nové scéně v rámci muzikálu Vánoční koleda, který režíroval Ondřej Sokol. A v tom je právě onen problém. Velká produkce na velkém jevišti vyžaduje velké prostředky, rozmáchlá gesta. Proto tedy, když klenutá melodie, pak podepřená lesem smyčců a dramatickým pianem. Když tradiční Tichá noc, pak s dětským sborem. Když rómská koleda, pak s echt cigánským výkřikem na konci.
Neuralgický bod alba je přímo vykreslen v písni Já bdím: "pán v agentuře" má přesné požadavky, co se musí stát než přijede "Coca-cola vlak". Anebo ještě jinak, v písni Zimní noci: zde se žena, marnivá natolik, že neváhá svému milému vyjmenovávat jednotlivé části svého těla a vynucuje si ujištění, že "líbí se mu ještě", protože "o tu hru jde a o nic víc", se nespokojí s jednoslovnou odpovědí a dožaduje se (samozřejmě mimo záběr :-)) souvětí, přívlastků a přirovnání. Analogicky většině písniček na tomto CD jako by nestačila prostá krása a vrší na sebe ještě aspoň jeden příčesek, sámeček nebo flitr.
Ovšem autoři i interpretka jsou si podle mě přesně vědomi toho, že jejich cesta vede úplně jinudy. Porovnejte, jakého účinku dosáhnou s "pouhou" minimalistickou pártónovou melodií nad tichounkým cimbálem Marcela Comendanta, metličkami hranými bicími a jednoduchou flétnou (V listí). Stačí položit důraz na přirozenou krásu slovenštiny a do světa zašeptat podmanivé: "nebom letí kŕdeľ husí a o tom všetkom gágajú si..."

Ani na okamžik nepochybuju o tom, že ti, kteří Szidi Tobias, krásu jejího hlasu a písniček objevili teprve s tímto muzikálem, budou cédečkem nadšeni a hlasitě a ochotně si jej budou kupovat, aby si domů odnesli alespoň závan onoho prvotního zážitku. Ovšem ti, kteří znají Szidina předchozí alba (a mají rádi písně typu Obrázky o láske, Idylka, Tiene nad krajinou Arles nebo třeba písně zpívané některým se Szidiných spolupracovníků - Pred obrazom Fridy Kahlo) anebo její přispění v horáčkovských projektech (třeba nádherně významově rozeklaný animovaný klip Cyrila Podolského k písni Na hotelu v Olomouci) a znají tedy Szidi v neučesanější, nejednoznačnější vizuální, hudební i textové podobě, si musejí dobře rozmyslet, zda budou chtít tuto vánoční vypucovanost pouštět i v okamžiku, kdy svá okna a duše opět osvobodíme od svátečních přizdobení. Anebo si raději počkají na příště. Další příležitost na sebe prý nenechá dlouho čekat. Na jaře by do české filmové distribuce měl přibýt film Meruňkový (v originále Marhul'ový) ostrov. Film, jehož scénář napsal Peter Lipovský napsal pro svou ženu-herečku proto, aby nebyla smutná z toho, že nebyla vybrána v castingu na roli do filmu světoznámého režiséra. Tomu se, milí muzikáloví přátelé, říká neokázalá láska.

Josef Škvorecký

2012-01-03T20:29:00.004+01:00

Včera večer jsem končila mail kamarádovi prosbou:

Kdybys během dne našel nějakou podpůrnou, štěstípřející myšlénečku, byly bychom za ni obě vděčné.

Odpověď přišla obratem:

Zítra zde bude hořeti svíčka, ano? Tedy odpovím si na otázku sám: Ano!

Trošku mě sice zarazila ta forma myšlenkové podpory pro den, který má nadějeplnou možnost radikálně změnit směr jedné cesty. Svíčky totiž rozsvěcíme jen na dortech
(a L. dnes narozeniny nemá), u stromečku (vánoce máme čerstvě za sebou), anebo jako vzpomínku za člověka, který se právě nachází v mezisvětí. Ale říkala jsem si: nebuď hnidopišská, třeba platí Jiný kraj, jiný mrav!

Jenomže, bohužel, ta svíčka už zase hořela správně. Odpoledne se zrovna lámalo do tmy, když jsem si právě díky Slávkovi přečetla, že život se opět rozhodl škrtat na tom nejcennějším konci seznamu.

To, co znamenal Václav Havel na poli naší mezinárodní/mezilidské reputace, to představuje Salivarové a Škvoreckého vydavatelství '68 Publishers pro českou literaturu a spisovatele.

Čím včerejšek skončil, tím dnešek začal.
To je xxxxx. A ten byl, je a vždycky bude nespravedlivý.
Spravedlivá je pouze a jen xxxx. Viděná z neosobní dálky.

PF 2012

2012-01-01T00:00:00.001+01:00

Hana Andronikova

2011-12-20T18:16:00.005+01:00

Tak jedna smrt nestačila. Dnes ráno zemřela spisovatelka Hana Andronikova. Bylo jí 44 let.
Její poslední knížku mi doporučila dívka, jejíž tipy se rozhodně nevyplatí přehlížet. Když jsem "Nebe nemá dno" dávala z rukou, byla jsem ale paradoxně ráda, že R. právě neměla službu u pultu. Asi bych jí "za provozu" nedokázala říct, co ve mně ta duhová knížka zanechává. Jak jsem ji nedokázala číst jako beletrii, jako fikci, že jsem ji od prvního do poslední písmenka brala doslovně, jako osobní zdůvěření. Slovům já věřím a tak mě ani nenapadlo pochybovat nad tvrzením ze záložky: "...dnes je zdravá...". Anebo jsem zase jenom nepochopila, že ono DNES znamená právě jen 24 hodin rozdělených napůl vteřinou, kdy byla ta věta napsána?

Sbohem, Hano, ať je Vám kvantová fyzika milostiva i tam, kam jste se vydala tentokrát.

Václav Havel

2011-12-18T19:56:00.006+01:00

Měla být vánoční. Svíčka, darovaná jedním z mých nejbližších lidí. Teď už ale musí hořet. Za Vás, Václave Havle. Už navždycky mi Vaše jméno instinktivně vzplane v hlavě, když uslyším sousloví "náš prezident".

Od okamžiku na pódiu na Lipnici po snímky z Vašeho setkání s jeho svatostí dalajlamou.

Každému jeho nebe. Nebo tedy přesně: Květa Legátová nazvala tu ze svých rozhlasových her, na kterou právě myslím, Nebe pro každého. Jaké je to Vaše, nepochybuju ani na okamžik.

Vyposlechnuto: Markéta Irglová - Anar (Anti records, 2011)

2011-12-17T23:27:00.001+01:00

Markéta Irglová psala texty svých písniček v angličtině ještě když žila v rodném Valmezu, nikoho tedy nemůže překvapit, že se toho nevzdala ani na svém prvním sólovém CD Anar. Proč by to taky dělala, když její po světě rozprostřené publikum tomuto jazyku běžně rozumí? Ale že o své souvěrce v mateřštině přece jenom i nadále stojí, dokázala jednak krátkým turné, které o několik měsíců předběhlo vydání alba americkou nezávislou společností Anti record, ale i tím, že svolila k jeho tuzemské distribuci prostřednictvím brněnských Indies.
Bude doma prorokem teď, když se v anglosaském světě zdá se na nějakou dobu usadila? To rozhodně ne. Myslím, že rozvrstvení tuzemských názorů na její tvorbu a projev se tímto albem nezmění. Ti, kdo měli její pomalé, romantické písničky plné mladistvých nadějí a víry rádi už dříve, budou přinejmenším potěšeni, kdyby už jenom tím, že ji zde mají na souvislé a dostatečně dlouhé ploše. Naopak ti, co jí už dříve nemohli přijít na jméno, podpořeni třeba tím, že se při příležitosti onoho jarního turné objevila (musela objevit?) v televizních pořadech, které s muzikou, natožtak dobrou, opravdu nemají nic společného, ze svých často až militantních názorů určitě nesleví. Paradoxní je, že oba tábory mají naprosto shodný důvod:
Markétin styl se totiž nezměnil, spíše ještě jasněji prokreslil. Její písničky jsou vystavěny na třech konstantách: charakteristickém hlase (není nijak širokospektrální, občas v tišších a hlubších pasážích přechází skoro až v rozechvělý šepot, jistěji zní ve vyšších polohách), klavírním doprovodu (téměř všechny písničky akordy klavíru začínají a okolo jeho zvuku se ostatní nástroje vinou po celou dobu) a důrazu na promyšlené vrstvení hlasů (závěr písně let Me Fall In Love, a vůbec většina dvojhlasů s druhou zpěvačkou Aidou je nádherná).
Z alba ční především ty skladby, které se s tímhle pevným základem nespokojují a přidávají ještě něco navrch: We Are Good složitější rytmus, Crossroads výrazně upřednostněný zvuk perského bubnu daf, na který hraje Aida Shahghasemi, Go Back nádherné dechy, Dokchtar Goochani (to není Markétina autorská píseň, ale perská lidová, jejíž zařazení jako by pečetilo význam setkání Markéty s Aidou) exotickou melodiku a text v jazyce farsí.
Písně jako Your Company,Wings Of Desire, Only In Your Head, For Old Times‘ Sake nebo instrumentálka Last Fall jsou pro mě přímými pokračovatelkami the Swell Season, Markétiny spolupráce s Glenem Hansardem.
Je více než sympatické, že celé album je legálně a v plné délce k poslechu přístupné na stránkách magazínu Paste ještě i teď, více než dva měsíce po vydání.
Závěrečný holčičí smích, kterým končí poslední titul Now You Know berme jako příslib, že se Markéta zase nebere až tak příliš vážně, jak je jí občas podsouváno a že si je vědoma nebezpečí, že kdyby udělala ještě další dva až tři kroky směrem k líbivosti, mohla by se ocitnout až na území vyššího populáru. Nebo to jenom mně rozdýchaný konec The Divine Timing evokuje Orinoko Flow irské krásnohlásky Enyi?

Tak jako chuť granátového jablka, které dalo albu jméno i obrázek perské malířky Nahid Hagigad na titulu, nepoznáte, když si jednou kousnete a rozžvýkáte jej i s vnější a vnitřními slupkami, ani opojnou chuť tohoto alba neodhalíte, když si je jednou poslechnete jako kulisu na pozadí každodenního šrumce. Chce to trošku trpělivosti, věnování dostatečné porce jednoúčelového času na to, aby se od sebe oddělila jednotlivá zrnka zkrystalizované lahodné průsvitnosti a možná budete sami překvapeni, jak moc uší i duší se dá z jednoho takového plodu podělit.

Vyposlechnuto: CD Divozemí - Circus Cermaque (Indies Scope Records, 2011)

2011-12-02T21:32:00.000+01:00

Nebát se nejít s dobou

Se špenátem a cirkusem je to podobné jako s písničkami Jakuba Čermáka. Buďto je to v dětství zadřený přízrak, který už vám nikdy nesmí na talíř resp. uřvaná okresní šmíra týrající zvířata anebo ve vás z prvních setkání zůstalo něco možná nepojmenovatelného, co vám ale dovoluje odpouštět, že zrovna tentokrát na vás zbyla ta zkaramelizovanější část ode dna kastrolu nebo že akrobatce ujíždí oko na punčoše.

Tím nejvýraznějším na Jakubových písních jsou jejich texty. On je totiž především básník. Ne(jen) proto, že vydal několik sbírek poezie, ale mimo jiné pro cit k použití ani v mluvě, natož tak v písňových textech, ne příliš frekventovaných slov: žmolky, magma, vitráž, nevolky, úlitba...
Dalším důkazem jsou zvukomalebné pasáže: " ve zdech/ nevím kam vést dech" nebo "nad ránem na drátě kráká". Nebo metafory: "jen nebe zůstane černé svisle/s kterým jsme svázani svým dechem na uzel/a snad nás uchrání/od chtěných kouzel/ a nechtěných zel". A kdo by ještě pořád nevěřil, pak je tu deklarovaný vztah k sobě ("ne, ještě nedovedu vejít do dne, ne, jenže ještě nesvedu být málo, ještě je ve mně hodně, ne") a světu ("že nejsou systémy, ale jsme vždy jen my, tak nesu i já kus viny na každém smutku světa").

V písni Palach, která byla vydavatelstvím Indies zvolena jako ta lákajicí (kdybych chtěla být hodně zlá, napsala bych radio-singl, ale já nechci) je vztah k jazyku vyjádřen explicitně:

Neztratit pro pud
ze zřetele
kód k jazyku
který byl zmaten
ale je dál plný zkratek k ráji

A toto všechno je rozpuštěno do hudby a zpěvu, který možná není nijak technicky dokonalý, ale představa, že by natolik osobní texty mohl zpívat někdo jiný, než jejich autor, je naprosto absurdní. Není to ani alternativa, ani folk-rock, ale klasické písničkaření s pomocí hudebně i lidsky spřízněných muzikantů. Nedejte se odradit úvodní flétnou, jak z besídky v lidušce nebo nedělní pohádky, a dopřejte sluchu celé kapele, hned to bude o několik stupňů lepší. A pokud se nechytnete na úvodní Čtvrtý máj, vydržte ještě na druhý Stříbský mlýn (s krásnou kaskádou dlouhých samohlásek v prostoru zespoda vymezeném klávírem a zvrchu violou ve střední části):

jako vodě
která dravá
vystoupila ze svých břehů
a teď do země se vsává
a mění svůj neklid v něhu

protkává se ke kořenům
hedvábný plášť k režným nitím
samou horkou láskou k žití
(v)dává se na sedm stehů

jako vodě, jako sněhu,
jako očím
v kterých celé dějiny
jak v těsné cele
mačkají se do příběhu

Ale když nebude ani rytmicky nádherně rozf(r)ázovaná střední část Portské tou poslední z pověstné trojice, pak asi v muzice hledáte něco jiného než se zde nabízí. Přestože já už podruhé našla, dovolím si výtku. Obešla bych se bez časté doslovnosti v aranžích. Všechny ty konkrétní zvuky vody, ptačího cvrlikání, dusotu kopyt, frkání, chrochtání, otvírání dveří, cinkotu lahví, druhý hlas ruštiny v písni Vodka, podtónové pískání v Holubí modlitbě atd. mi připadají zbytečně popisné, jdoucí naprosto proti duchu poetiky textů a poezie vůbec. Ale pod albem je podepsán Circus Cermaque a ten to tam chtěl mít právě tak a nejinak. Posluchači tak zůstává klasické dilema: ber anebo nechej být. Já tedy beru, už jenom proto, že na té hlídce stojí i za mě, okoralou:

U stínu Marie panny
držet noční hlídku
za ty, v nichž zlá přání
uvízla jak v sítku
a bobtnají za deště...

Jinak ale kapelní doprovod není vůbec špatný, i když tradičnější než u Cermaqueovy prvotiny Dům slzí. Líbí se mi především ty klavírem resp. klávesami hnané (Čtvrtý máj, Divozemí) a/nebo ty s výraznými basovými figurami (Lorca, U stínu Marie panny, Znamení Fénixe).

Divozemí nebude znamenat žádný přelom v české hudební historii, ale připadá vám málo být o jednu otočku časové spirály výše pokračovatelem raného Nohavici (v písni Krkavec se sice tvrdí, že "je daleko do Ostravy", ale do Českého Těšína se mi zdá, že ne), Zuzany Navarové (anebo kdo jiný to začal běžně míchat jazyky v písních?) nebo Tara Fuki (to jsem se ale jen možná nechala povrchně svést měkkou polštinou hostující Beaty Bocek v písničce Měsíc a voda). A kolik českých (i když jen stopových) hiphoperů nám ukazuje, že jejich oborem řešení nemusí být jen chrlená zloba, vztek a vulgarita?
Muzika pro ty, kteří dokáží věřit tomu, že "doposledka stojí za to vlídnost, něha, odpuštění" .
Písničky od těch, kteří nemění svět v Divozemi jen pro sebe. Aspoň na tu poslechovou chvíli.

Přečteno: Miroslav Fišmeister - Ten stolek je nízký! (Petrov, Brno 2005)

2011-11-12T21:53:00.003+01:00

Co je to za sílu, která člověka má (kdo by byl schopen mi napovědět správný tvar nedokonavého vidu slovesa "přimět"?) k tomu, aby si četl, když nemusí?
Neumím odpovědět lépe, než že je to jedna z forem pokusu o utišení zvědavosti. Začíná se otázkou "Kdo je vrah?", pokračuje obecnější "Jak to dopadne?" a (aspoň pro mě) končí to netrpělivostí, co se skrývá v zatím nespatřených řádcích spisovatele, jehož psaní a/nebo myšlení je mi blízké.

Měřeno výše řečeným by pak dobrá knížka byla ta, která tuto zvědavost utiší, ale probudí zase jinou.

Čerstvě jsem objevila dílko, které v tomto smyslu může fungovat jako perpetuum mobile. První sbírku poezie brněnského básníka Miroslava Fišmeistera.
Příjemně čtvercový svazek vydaný před šesti lety v rámci edice Nezavedení zahrnuje první tři autorovy sbírky: Láska, Tennant a Lowe; Okna v kapsách mého imaginárního Sheffieldu a Ten stolek je nízký.

Básně jsou to na pohled kraťoučké, ale s dlouhotrvajícím dozvukem.

Básník zapřahá slova do svých linek způsobem natolik svérázným, že možná dobrá polovina mi zůstává naprosto uzamčena. To by nebylo nijak výjimečné, co se mi ale stalo poprvé je, že mi to vůbec nevadí. Že to nekladu za vinu autorovi, ani sobě. Snad je to tím, že jsou tak miniaturní, tím, že jich je tolik, tím, že každá má okolo sebe dostatečný kus volného bílého místa kvalitního papíru, že si dokážu říct: Dobře, tak tedy ani teď ne, ale co ta další?

Nabízím pár ukázek z těch, které se rozezněly mou vlastní zkušeností hned napoprvé:

Přál bych si
hledat rýmy na jméno,
které ti daly květiny
ohromené tvojí krásou.

S každým krokem otiskuje
do vzduchu svůj obličej
Na zem se snáší
posmrtné masky.

Na rub listu
spadlého ze stromu slov
se přilepilo ticho.
Ale zpoza severního zaobzoru
se už přibližuje
vítr.

Ty,
vlajková loď
mého loďstva
o jediném plavidle.

Vzpomeň si na mne, až,
v naplněném větru,
pod kostnatým stromem,
zaslechneš vlny šeptat moje jméno.

Havranovitý cestář roztlouká
vycpaná zvířata na bílé oblázky
Jako své navštívenky je hážeme
přes hraniční řeku
na území nevyslovitelna

Tím, že své smutky umíš pojmenovat,
je jenom zvětšuješ.
Slané cinknutí
ze srdce koruny ještěřího stromu

Nepřítomnost.
Skála.
Zkamenělá srdce z ní vytěžená
Ukládají do mechu

V kaluži
voda bez konce

Zelenovlasá voda řeky plyne tiše:
člověku na břehu
v dlaních spí srdce.

Blázniví jak kopce
kroužkujeme hladinu:
já dešťovými kapkami
ty malými slunci

Vydrnkávám si tvůj pohled přes rameno
na nitkách zobrazujících
Trasy lodí které vozí básně

Tvé jméno se s večerem
Rozsvěcí za pobřežními skalami
Ale já ztroskotal už dávno

První tři (přinesli klavír)
si půjčují mne, jenž jsem
starým klíčem k ještě starším cihlám,
a, odemykajíce mnou tvé jméno,
hledají v jeho hlubších vrstvách Y.

Svým smyslem pro přeplavbu
zpobřežňují sníh
Nabídli zelenou stezku
člověku, jenž černobíle vzpomíná
na věci, které nezažil

Nad ústím řeky ukované brouky
racek hladově pozoruje
ryby v našich hlavách
je příliš lehké zvyknout si na štěstí.

Na oraniště přichvátali ptáci
pod spadanými listy hledat stromy

Odmykáš věci, které přicházejí.
Na křídlech podzemní ryby
přichází myš, která
potřebuje zamčít.
To neumíš.
Odchází.

V mramorovém světle
ruka v ruce
V mramorové tmě
růže v růži

A tato je pro mě bezkonkurenční:

Ořechem tmy
jde s louskáčkem v ruce.

Přečteno: Nicole Kraussová, Dějiny lásky (Argo, 2006)

2011-10-19T20:23:00.004+02:00

Ta kniha byla událostí před nějakými pěti lety, ale já jenom výjimečně sahám po třeskutých novinkách. Je mi milejší, když pozapomínám, co se o čem kde psalo a pak provětrávám stránky, které se už nějakou dobu tísnily v normálním nerychloobrátkovém regále. A občas se mi tak potvrdí i jedno ze subtémat této knížky: známá pravda, že na to, co je dobré, není pozdě nikdy.

Příběh je rozprostřen mezi předválečné Polsko, poválečnou Chile a současný New York a má dva hlavní vypravěče. Leo Gursky je starý muž, imigrant, původem polský Žid. Americkou část svého života pracoval jako zámečník, ale v mládí toužil stát se spisovatelem. Pro mě geniálně jej charakterizuje větička, kterou opakovaně pronáší: "A přesto." (v originále "And yet."). Kouzelná je také scéna, ve které se Leo po náhodném okolojdoucím dožaduje potvrzení, že na lavičce nesedí sám. Činí tak sérií otázek, která vrcholí slovy: "Ano" jako protiklad k "Ne"?

Alma Singerová je čtrnáctiletá newyorská školačka, která žije se svým mladším bráškou Vrabčákem a maminkou-překladatelkou a má své vztahové kotrmelce naopak teprve před sebou.

Přesto mezi nimi existuje pojítko(nejprve v nápadu autorky, postupně v mysli vnímavého čtenáře a nakonec...však tušíte :-)): text knihy, kterou Leo napsal pro svou první lásku, ještě v rodném Polsku, a to v jazyce jidiš. Před svým útěkem její rukopis svěřil do opatrování kamarádovi. Nyní žije v předaném přesvědčení, že byl zničen při jedné malé soukromé živelné příhodě.

Almu její rodiče pojmenovali podle hrdinky stejnojmenné, ale španělsky psané knížky, kterou její otec náhodně objevil v jednom jihoamerickém antikvariátu a kterou věnoval své nastávající ženě. Ten vybledlý, pokroucený výtisk se pak časem stal jakýmsi zástupným symbolem celého jejich vztahu. Almina maminka jednou dostane velmi lukrativní zakázku: přeložit její text ze španělštiny do angličtiny pro jediného čtenáře, který k němu má podle vlastních slov velmi osobní vztah. Alma v tom muži vidí příležitost, jak maminku seznámit s někým, kdo by poléčil její smutek, který ji obklopuje po předčasné smrti manžela, a tak začne jednotlivé přeložené kapitoly poprvé pročítat a rozhodne se uvěřit své intuici, že románová postava Almy měla svůj reálný předobraz. Vzájemné hledání a nalézání postav a návaznost jazykových verzí Historie lásky je zápletkou, jejíž pointa se nevyzrazuje. Mně se na příběhu moc líbí to, jak se s každou verzí knihy pojí její vlastní okruh osob, vztahů a tedy i lásek.

Žádná z následných čtenářských poznámek, které román zaznamenaly a které se mi podařilo objevit, neopomenula komentovat matoucí přebal. V textu samotném je možno najít asi tak dvakrát dva řádky, ke kterým by mohla být prvoplánovou ilustrací ona pin-up girl v růžovém oparu, ale náladu celé knížky tedy opravdu neodráží. Ale to vlastně ani mnohem usedlejší (černá, s čtenářkou již zcela zahalenou) obálka druhého, letošního vydání.

Přestože žádná z lásek v románě zmíněných nekončí happy-endem, zůstává mi po dočtení na patře jemná příchuť naděje. Leo Gursky prostě věděl, jak na nespravedlnost života vyzrát ("Naučil se s pravdou žít. Nepřijal ji, ale žil s ní."). Vytvořil si vlastní verzi bariccovského Quinnipaku, kam se uchyloval, když chtěl a potřeboval přežít. A jestli to bezeslovně dokázala převzít mladičká Alma, kterou s posledními stránkami zanecháváme v okamžiku opuštění první láskou, tak třeba i ...

Ukázka z původního textu Lea Gurského Dějiny lásky.
Kapitola první - Doba mlčení

Prvním lidským jazykem byla gesta. Jazyk, který vyvěral lidem z rukou však vůbec nebyl primitivní - vše, co říkáme dnes, se snadno zachytilo nekonečným množstvím pohybů, jaké zvládnou jemné kůstky prstů a zápěstí. Gesta to byla sofistikovaná a křehká, což se odvíjelo z grácie pohybů, které jsme už docela ztratili. Během doby mlčení spolu lidé komunikovali více, ne méně. V zájmu prostého přežití se ruce téměř nikdy nezastavily, a lidé si proto nic nesdělovali pouze ve spánku (a občas ani to ne). Mezi jazykovými a životními gesty neexistoval žádný rozdíl. Práce, když se stavěl dům, nebo řekněme, když se připravovalo jídlo, byla výrazem stejně jako znak pro miluji tě nebo myslím to vážně. Když člověk použil ruku, aby si zakryl obličej, neboť ho vyděsil hlasitý zvuk, cosi se sdělovalo, a když člověk použil prsty, aby zvedl věc, kterou upustil někdo jiný, také se cosi sdělovalo, a dokonce i když ruce odpočívaly, tak cosi sdělovaly. Přirozeně, že docházelo k nedorozuměním. Občas někdo zamířil prstem vzhůru, aby se poškrábal na nose, a pokud zrovna v té chvíli došlo k očnímu kontaktu s milencem, ten si mohl ono gesto neštastně vyložit jako velmi podobné, znamenající teď už vím, že milovat tě je chyba. Obdobné omyly dokázaly lámat srdce. A jelikož si lidé uvědomovali, jak lehce se mohou stát obětí omylu, neboť nežili v iluzi, že perfektně rozumějí všemu, co říkají jiní, měli ve zvyku navzájem se přerušovat a ptát se, jestli vše pochopili správně . Místy byla určitá nedorozumění dokonce i žádoucí, jelikož lidem poskytla záminku, aby řekli: odpusť mi, jenom jsem se škrabal na nose. Samozřejmě, že vím, že naše láska je ta pravá.
A protože obdobné omyly byly časté, postupem doby se gesto prosící o odpuštění vyvinulo v nejjednodušší formu: pouhé nabídnutí dlaně znamenalo odpusť mi.
...
A pokud vám na večírcích nebo při velkých shromážděních či v přítomnosti lidí, s kterými nemáte moc společného ruce místy nemotorně visí na koncích paží-pokud jste na rozpacích, co s nimi, pokud se vás zmocňuje smutek pramenící z poznání, jak cizí je vám vlastní tělo-, je to proto, že si vaše ruce pamatují dobu, kdy byla vzdálenost mezi duší a tělem, mozkem a srdcem či tím, co je uvnitř a co navenek, mnohem menší. Ne že bychom však na jazyk gest zapomněli úplně. Zvyk máchat rukama, když mluvíme, je jeho pozůstatek. Tleskání, ukazování, držení palců-to vše je umění dávných gest. Když se držíme za ruce, připomínáme si napříkad, jaké to je, když spolu dva lidé mlčí. A v noci, kdy je tma a my nevidíme, pokládáme za nezbytné si navzájem gestikulovat po těle, abychom se pochopili.

PF 2011

2011-01-01T11:59:00.009+01:00

Údajné severské přísloví, které se mi momentálně velmi hodí do krámu, prý říká:

"Jednou je nikdy,
dvakrát je pokaždé."

Tak já si tedy v čerstvoroční naivitě budu myslet, že na konci každého dalšího roku najdu na webu jednoho z nejtalentovanějších českých básníků, o kterých vím, text, který jako by chtěl trumfnout všechno ostatní, co si tam kradu v průběhu roku:

znamení fénixe
jakub čermák

volavko, ve snu chtěl bych mít tvé oči
a vidět zblízka řeku plnou ledu
šedivé magma, střežené jen stromy

kdyby se ti však měl oplátkou zdát sen
v kterém bys o svět vadila mým pohledem
raději zavřískej a sama se probuď

v někoho měním se
hlava mi spadla na dlaň
rudého fénixe

zahlíd jsem u zrcadla
a druhá hlava, skoro stejná
na mém krku usmála se
a řekla mým vlastním hlasem:

kde hraničím já
a kde začíná vlk?
kde začínáš ty
kde volavka
kde končí smrt
kde život
a proč jsem náhle zmlk?

v někoho měním se
hlava mi spadla na dlaň
znamení fénixe
zaschlá krev z prostěradla

zas ve mně chvíli zbude láska
jako černá stopa ptáka
v prašanu na šedém ledu
ale už ho slyším praskat
už se sběhly děti před dům
že slyšely vodu sebe samu plakat
že v jezu pod ledem je duch
a v nás byl možná taky
jenom s ním mluvit nesvedem
a tak si někam odběh

my zatím baletíme
se svým stínem
nad oblaky

někde je v letu snazší postavit se světu
než sám sobě
měsíc se zase zasek jako naviják
chtěl bych být chvíli skoro ty
ale vlastně nejsem ani já

dva mraky na cestě
krájíme do sebe
dva cizí horizonty

dvě pěší cesty v horách
ze dvou samot
do samoty

a srdce ržají jako koně
které někde právě vehnal
do velkého kruhu ohně

znamení fénixe
blížence bez blízkosti
v někoho měním se
stejně se neoprostím

od úzkosti

Jakub Čermák je ten, kvůli němuž jsem si tento zápisník založila. Tedy samozřejmě ne on jako osoba, ale jeho první oficiální CD Dům slzí. Letos jsem k tomuto zápisníku dostala i akronym. Můj věrný kamarád, čtenář, spiklenec a nejednou-už-jménodárce Slávek zkrátil tu mou složitost jako Pst! A já tu zkratku s radostí a vděkem přijímám i takto, tudy, veřejně.

Ale zpět k Jakubovi: je-li pro Vás vysokou hodnotou autenticita a pocit, že někdo něco dělá jen a pouze pro Vás, přestože nebudete jediným v publiku přísedícím, doporučuju vydat se na některý z jeho koncertů, ať už sólových nebo v proměnné společnosti přátel, která se schází pod značkou Cermaque Circus. Zažijete něco, co Vám žádný už zavedený umělec nemůže dát: potěšení z toho, že Vám něco vzniká před očima a ušima.

Začátkem tohoto roku Jakubovi vyjde v nakladatelství Kniha Zlín třetí básnická sbírka Stroboskopy. Její přílohou bude i audio CD Přítel holubů s novými písničkami, takže příležitost si jistě najdete. Budete-li chtít. Já ano.

P.S.: Mohla mě minout tvorba člověka, jehož předchozí kapela se jmenovala Šácholan?

Vyposlechnuto: Daniela Fischerová - Nevděčné děti, ČRO3-Vltava

2010-12-04T21:57:00.003+01:00

Neznám nezdolnější setrvačník, než je polechtaná ješitnost. A je fakt jedno, jestli mužská nebo ta druhá...

Před pár lety se mi zmínila teta, že v nočním rádiu slyšela jednu z krátkých povídek Daniely Fischerové a že by ráda knížku "Jiskra ve sněhu" měla doma. V jí dostupných knihkupectvích byla už dávno vyprodaná, tak jsem coby rodinný rekordman v písmenkožroutsví byla požádána já. Nakonec mi nezbylo než napsat přímo do nakladatelství Vyšehrad, protože ani "má" kamenná, ani internetová knihkupectví tehdy žádný výtisk nenabízela. No a protože poštovné se pro jednu knížku skutečně nevyplatí i já si tu knížku pořídila, přestože jsem před tím od Daniely Fischerové nečetla nic, slovy NIC.

Už po prvních pár stránkách jsem zjistila, že jsem našla, co jsem ani nehledala. Od té doby se snažím neminout žádnou příležitost cokoliv si této od autorky přečíst nebo poslechnout. Skutečně neznám moudřejší dámu, které bych dokázala porozumět.

Minulý týden vysílala Vltava premiéru její nejnovější rozhlasové hry Nevděčné děti. Téma, které mnou sice už hýbe o trošku míň, protože jsem přijala za své jedno už ani nevím od koho opsané tvrzení:

Žádná vděčnost neexistuje. Jediné, co na světě existuje, je jen OČEKÁVÁNÍ vděčnosti.

Přesto jsem si avízo velmi ráda proměnila ve skutek. A dostala, čeho si cením snad vůbec nejvíc. Pohledu, který naruby převrací zavedená klišé. Absurditu situace, kdy na hodinovou návštěvu do penzionu pro seniory příjdou mladší "vydání" některých klientů. A to, co my otloukáme o hlavu svým dětem, vyčítají oni těm starším sobě samým.
Těžko zazlívat autorce, že jsou to právě a jen pouze ženy, které jsou zpodobněny jako ty, které se dovtípí takřka okamžitě a při vědomí vyjití za rámec pravděpodobnosti jim dojde, co toto setkání po letech znamená. A "v poslední hodině" správně uznají, že teď už nezbývá než projevit pochopení, odpustit, najít velkou míru tolerance a vzdát se svých předsudků. Hra končí velkou, až idealistickou nadějí, ale potřebujeme teď v době adventu něco jiného?

Hra byla v plném znění k poslechu dostupná po dobu 7 dní ve streamovém archivu ČRO.

S.Zhlédnuto: Zachraňte Edwardse (Dagmar Smržová, Febio, HBO, 2010)

2010-11-15T19:10:00.018+01:00

Informace se už dávno staly nejcennější komoditou, ale já se v posledních měsících učím říkat: Já to nechci vědět! Vždycky ale nemáme možnost se rozhodnout, jestli něco chceme nebo nechceme vědět...
O tom, že moje kolegyně má maličkou, těžce nemocnou vnučku, která se narodila přesto, že to její rodiče věděli už v průběhu těhotenství, jsem se dozvěděla "jen tak na okraj" jiné zprávy - té nejradostnější. Když se před pár měsíci narodila její druhá vnučka, Amálka. Neradostnou informaci jsem kdesi uvnitř sebe hluboko zapouzdřila, neodvážila jsem se něco dalšího zjišťovat nebo dokonce se ptát. Takže jsem úplně přesně nepochopila, co bude námětem filmu, na jehož předpremiéru mě ona kolegyně zvala slovy: "...film o té naší Juliánce..."

Jenomže pak se na nástěnce objevil graficky velmi pronikavý plakát z dílny Tomáše Padevěta (jakmile přestal být aktuálním, okamžitě jsem si ho z nástěnky ukradla)a i místní tisk se předpremiéře časosběrného dokumentu Zachraňte Edwardse a tím tedy i příběhu jeho hrdinů věnoval docela obšírně.

Něco málo jsem si o nemoci, kterou dnes téměř tříletá(!) Juliánka trpí, přečetla a celý víkend jsem se psychicky vyztužovala na to, abych tu projekci zvládla. Ale ani na okamžik mě nenapadlo tam nejít. Chtěla jsem se pokusit na základě filmu uhodnout, kde se v člověku vezme taková síla a čím a jak se v čase obnovuje.

Dorazila jsem pár minut před začátkem a protože jsem byla uchráněna nutnosti hledat místo k parkování, zbylo na mě v téměř už plném sále jedno liché sedadlo. Ještě naposledy jsem si v duchu proběhla svá zaříkání o tom, jak jsem připravená, silná a proto rozhodně nebudu brečet přímo v sále.

Po krátkém představení autorky námětu, scénáristky a režisérky Dagmar Smržové a sponzorky Jany Jochové Trlicové (ano, správně, to jméno jste už někde slyšeli), která darovala peníze nutné pro rozběh natáčení, ještě dříve než se přidali oba mediální partneři, už film začal.

Prozrazovat jeho děj den po premiéře, to jako obvykle neudělám, ale aby měl tento zápis aspoň jakýs takýs smysl, něco prozradit musím.

Mladí manželé Šárka a Marcel čekají své první plánované a toužebně vyhlížené dítě, když se při jednom z vyšetření, které všechny budoucí maminky podstupují, objeví podezření, že miminko by mohlo trpět tzv. Edwardsovým syndromem. Vrozenou genetickou poruchou, která má téměř nulovou prognózu naděje. Děti postižené tímto onemocněním buď umírají ještě v matčině těle, případně brzy po porodu nebo v několika prvních týdnech či měsících po něm a mívají mnohočetná kombinovaná psycho-fyzická postižení. Pro vyloučení nebo potvrzení této poruchy je provedeno už specializované vyšetření, a to nedopadne dobře. A teď přichází pro mě osobně snad největší ZLO celého příběhu. Budoucí maminka se tuto zprávu dozvídá od renomovaného zkušeného genetika telefonicky a jedním dechem s pokyny pro vyplnění formuláře pro žádost o přerušení těhotenství.
(Tady bychom měli přestat číst a počkat stejně jako ti dva - pár desítek hodin, jeden nekonečný víkend)
Nastávající rodiče se rozhodnou vzepřít se názoru (jiné slovo začínající stejnými písmeny nepoužívám vědomě, nebyla jsem u toho) lékařů, svých vlastních rodičů a dalších blízkých, kterým se se svým dilematem svěřili, a nechat věcem volný průběh.
A před vánoci 2007 se narodí holčička Juliánka, která sice opravdu Edwardsovým syndromem trpí, ale zatím ji bezprostředně na životě neohrožuje. Původně mělo natáčení skončit dnem Juliánčiných prvních narozenin, ale právě v té době se ukázalo, že se rodina rozroste o dalšího člena. Proto byl dokument natáčen až do šťastného okamžiku narození naprosto zdravé Amálky.

Věřím tomu, že složitou skutečnost někdy pomůže charakterizovat pár detaily, v jejichž průsečíku si vnímavý čtenář/divák dokáže udělat představu o její podstatě. Na rodičích těchto dvou malých holek je mi sympatické, že z Juliánky nedělají "tu naši chudinku", kterou by opatrovali v laboratorních podmínkách, ale snaží se jak to nejvíce jde žít životem bežné mladé rodiny. A tak obě parádnice dostávají hned po svém narození první ženskou ozdobu - náušničky, malá Juliánka je přijata do trampské osady, jezdí na procházky, výlety atd. I když teda takhle důvěrně, jak to zobrazuje dokument, bych fenku Terezku a mimčo seznamovat opravdu nenechala :-)

V dokumentu samotném bylo pár míst, kde jsem se zavrtěla nesouhlasem, ale o to přece vůbec nejde. I samotné aktéry, kteří definitivní podobu filmu také viděli v neděli poprvé, prý překvapilo, že i při tam silném a vlastně krutém námětu se v průběhu projekce v sále několikrát ozval spontánní a aspoň na chvilku ulevující smích publika.

V povídce Pilot (od koho jiného, než mého oblíbeného Jana Balabána?) říká postava Ivana Satinského:
"Takové věci by měly nebýt!"
"Ale ony jsou..." kontruje mu jeho partner.

Ano, a vždycky budou. Přemýšlení o tom, zda je to vůle Boží nebo prostě nešťastná shoda přírodních faktorů, nechám Vám chytřejším.
Tohle dítě "nás" o nic neokrádá, tohle dítě po nás nic nechce. Nepotřebuje žádné léky, s ohledem na její křehkost Juliánku rodiče po dohodě s lékaři nevystavili riziku žádné operace, nejsou na ní patrny žádné známky toho, že by trpěla chronickou bolestí. Ono jenom potřebuje nekonečnou péči a lásku svých blízkých (už jenom proto, že bohužel nedokáže přijímat jídlo jinak než sondou). A ti se nejenomže rozhodli ji dávat (ač byli na počátku jenom SAMI DVA) ale oni ji své holčičce každým okamžikem dávají. Naprosto tedy nechápu, proč by měli být opakovaně vystavováni ústrkům a jedovatostem ze strany úředníků a (některých) zdravotníků. Jenom proto, že se odvážili nepodlehnout jejich technokratické bohorovnosti?

Závěrečnou filmovou klapkou se samozřejmě život těchto čtyř nezastavil. Pár detailů přidal už zmíněný místní tisk. Co je důležité pro život rodiny už ale nemusí vědět všichni. I tak můžeme rodičům obou holčiček s hlubokou úctou a obdivem poděkovat, že s natočením části svého příběhu souhlasili. Kéž by jeho shlédnutí přinutilo aspoň část z nás přemýšlet o osudu, lásce, oběti a nutnosti/možnosti volby.

Pokud byste sami chtěli vidět duši urputného bojovníka ukrytou v těle křehkého (asi na-její-vždy) dítěte, pak film momentálně můžete zhlédnout v kterémsi z pražských multikin. Jestli se dostane do běžné distribuce nevím. Ale 18. listopadu jej uvede placený kanál HBO v rámci cyklu Bez cenzury. A já jenom doufám, že se časem objeví třeba i ve formě DVD. Protože takový film by měli povinně vidět všichni, kdo se rodiči stát chtějí nebo mají, o (současných i budoucích) zdravotnících nemluvě. Ovšem všichni víme, jak účinné jsou věci, které prostě musíme absolvovat. K lidskosti a soucitu se asi musíme prožít na vlastní kůži.

Juliánka má svůj web.
A tady můžete pomoci obstarat jí speciální židličku, která jí umožní dívat se na náš krutě krásný svět zpříma i v okamžicích, kdy náruč jejích rodičů bude obsazena oprávněnými požadavky její mladší sestřičky.

Ze všech mně známých definic zázraku se mi nejvíce líbí ta od Daniely Fischerové:
"Zázrak je slib boží, že nic není nemožné." (z románu Happy end)

Juliánko, jestli je pravdou, že duše dětí si své rodiče vybírají, pak Ty sis zvolila dobře. To, co pro Tebe dělají Tví lidé, by pro druhého udělal jen málokdo z nás.

Vyposlechnuto:Longital - Teraz(Slnkorecords,2010)

2010-10-22T23:41:00.006+02:00

Psát o CD ještě v den, kdy oficiálně vychází, by pro ne-novináře byla pěkná troufalost. Ovšem já už v pořadí čvrté společné album dvojice Shina Lo a Dan Salontay poslouchám dobrý týden. Podruhé se totiž bratislavští Longital rozhodli svým příznivcům dát streamově "do placu" novinku v plném znění a ne jen v obvyklých několikadestivteřinových ukázkách. Nezasvěcenému by se mohlo zdát, že takové jednání je přímou cestou do hladu, ale... Možná, že i tohle gesto přispívá k ochotě fanoušků zaplatit si audio či .mp3 verze téhož, přestože na webu si je mohou bez omezení libovolně přehrávat. Jednak tím vyjadřují své uznání jejich originální tvorbě a návdavkem pak získávají krásně graficky provedené booklety. Ten aktuální opět vychází z grafik polského výtvarníka, který si říká Pio. Na rozdíl od puristicky černobílého provedení předpředposledního CD Výprava je Teraz vysláno do světa v širší barevné paletě. Ale nečekejte retušované obrázky jak z lifestylových magazínů. V jednoduchosti, v níž se rozkládá do dalších stran slovensko-anglického bookletu titulní Piův obrázek "500 důvodů k radosti" vidím krásu, prostou, pravou.
O svém vztahu k muzice této dvojice nemusím explicitně nic psát, protože se mi promítl do většiny mých zápisků vezdejších. Za šest let, po které je vyhledávám a poslouchám, plynule přerostli šuplík "oblíbených muzikantů" a stali se (sice asymetrickými, ale přesto) přáteli, na jejichž koncerty nechodím za onou tolik vzývanou zábavou nebo s kriticky nabroušeným dalekohledem/lupou, ale proto, abych se na vlastní oči, uši a dlaně přesvědčila, jak se jim daří a co jim život na cestách za muzikou přinesl. Abych svůj typický nesnesitelný patos zase patřičně cynicky shodila, napíšu že jsem asi ZASE neuhlídala míru své bezpřemýšlivé důvěry: když se na stránkách jejich vydavatelství Slnkorecords před pár týdny objevila nenápadná zmínka o tom, že se nové CD bude jmenovat "Letí, letí" pyšně jsem svůj "objev" šířila a ještě jsem dovozovala, že jistě bude odrážet Dankovu opakovaně deklarovanou náklonnost k letadlům, letcům a létání vůbec. Do chvíle, než jsem v přímém přenosu části koncertu uspořádaného ve studiu olomouckého veřejnoprávního rádia (ojedinělá série Mimo formát) zjistila, že se bude jmenovat Teraz.
Můžu si dovolit ten luxus přenechat kritický rozbor jednotlivých písní hudebním kritikům a napsat jenom souhrnný dojem z osmi písní a kratičkého instrumentálního dovětku, vydýchnutí. Naprosto se shoduju s míněním svého kamaráda Slávka, že v jednotlivých písních člověk narazí na místa, která jako by byla přímými směrníky k dosavadní tvorbě dvojice. Zároveń ale cítím, že se posunuli dál, především v ještě propracovanějším vrstvení vokálních partů, které třeba v písni "Von von" našlapují až téměř k ambientní muzice (Anebo opačně? K textem podrývavé reklamní znělce jisté nejmenované nadnárodní kosmetické společnosti, která jistě má své "lady" i na slovenském území? :-)). Anebo v hned navazující "Drak mrak".
Jednou jsem slyšela někoho z hudebních "producentů" říkat, že ve vinylových dobách se ta píseń,na které autorům nejvíce záleželo, umisťovala jako předposlední na B-stranu elpíček. Jestli tuto dramaturgickou zásadu ctí i dnešní autoři, nevím, ale pro mě se tou nejsilnější písní z Teraz opravdu stala předposlední "A to je všetko?". Možná za to může souběh tehdy panující fáze měsíce, Shinina věnování této písničky při mém prvním vyslechnutí v už výše zmíněném radiopřenosu a mého aktuálního psychického stavu ("... a to je všetko?..."), ale ihned jak byla ta vzduchem šířená část koncertu odpískána časovým znamením, musela jsem si jít na chvilku lehnout. Je pro mě z rodu těch písní, o nichž prý Vladimír Merta kdysi řekl, že ji skutečný umělec musí jednou napsat.
Na veřejných ne-hudebních částech vystoupení dvojice Longital mě fascinuje jedna věc. A to jakou pozornost projevu toho druhého věnují. Jak se vzájemně poslouchají a nejen to, jak se snaží toho druhého zaujmout až rozesmát. Že by se v jejich případě skutečně podařilo naplnit ono zadání, které i třeba já uvnitř sebe cítím, ale které mi do slov přeložila teprve poslední přečtená psycholologická příručka pro nečtenáře? V teorii komunikace se prý tomuto vztahu říká koluze (sic!), ale protože slovník cizích slov vykládá tento pojem značně odlišně, uvedu i verzi laickou: "Hledejte takového partnera, který vám tím, jaký je, umožní stávat se tím, čím chcete být!" Důležitý je ten průběhový tvar, nedokonavý vid - stávat se. Limita v nekonečnu.
V okamžiku, kdy tohle smolím, v Bratislavě asi vrcholí koncert, na němž bylo Teraz pokřtěno. Předpokládám, že rukou mého oblíbence nejjasnějšího Glena Hansarda nebo Mar (Irglové). Parafrázuju si proto pro sebe Václava Hraběte:

"..tak si tu vymýšlím,
tohleto povídání,
abych to nějak vydržela,
bez tebe,
dokud vlastně?..."

A cituju z textu písně Zlatá:

"... ak sa bojíš hl'bky, tak len sama seba, zlatá"

*************************CODA**********************************
Všechny kýče podzimu
Jan Těsnohlídek ml.

a co chtít víc?
místo takovýho toho

a to je všechno?

(závěrečná báseň sbírky "násilí bez předsudků")

Zůstalo za nehty z prázdnin: Září Zlín-Opuka-8(=Osmička)

2010-10-07T19:36:00.006+02:00

(marná a pozdní náhrada nespuštěného potlesku)

V průběhu života si většina z nás shromáždí hrstku cizích argumentů, o které se pak k marnému uvztekání svých pravidelnějších příjemců opírá. K mým nejoblíbenějším patří kdysi náhodně v rádiu zaslechnutý výrok jakéhosi psychologa, že je naprosto "fyziologické", když se člověk na určitém stupni svého posluchačsko-muzikálního vývoje zastaví a všechno, co přijde "pak", už pro něj prostě HUDBOU není...
Dlouho jsem si myslela, že elektronická muzika už pro mě nemá příběh a náladu. Při rodinných generačně-akustických masážích jsem (samozřejmě marně) argumentovala tím, že v téhle muzice neslyším nic než schéma, opakování a studený zámysl. Pak jsem ovšem poznala bratislavské Longital (vlastně tehdy si ještě říkali Dl'hé diely). Duo, které Xi-Di-Nima a Lemur Jazz Mutanta používají z mého pohledu velmi organicky. Jako prodloužení své pódiové čtyřručnosti a současně jako faktor násobící čas v písničkové tvorbě, i když zásadně bohužel ne-radiového formátu (chyba je samozřejmě na straně většiny rádií, ne v Longitalu).
Když se těsně po prázdninách začaly na nárožích a oficiálních i černých výlepových plochách objevovat graficky krásné i když pro mě obtížně vyluštitelné plakátky zvoucí na dvoudílnou součást širšího projektu Prostor Z(I)LINA, něco mě tam táhlo. Něco, tedy zmínka o tom, že do hraní s názvem Osmička budou "angažovány" reálné zvuky z odpolední směny v kovárně Viva, která sídlí v 92. budové bývalého baťovského areálu. Sama jsem se při smýšlení tohoto zápisu uvrhla v podezření, zda jsem nepodlehla sentimentu, protože okolo této budouvy jsem pár let chodila do své první práce a teď jsem tudy skoro každo-pracovně-denně jezdila do té (zatím?) poslední na kole. Ale asi zapracovaly mozkové vrstvy ještě hlubší a starší...
Rozhodně mě ale ani nenapadlo vzdorovat svému přání tam být. A proč by taky, když to byla jedna z mála akcí, na kterou jsem nemusela vyrazit do vzdálenějšího okolí a odkud by se dalo vrátit (v případě MHD nouze) klidně i pěšky.
Dorazila jsem samozřejmě "s vyplazeným jazykem", na poslední oficiální chvíli. A dostala, co nám "normálně" nikdo nikdy nedává. Půl hodiny času NAVÍC. Jestli se skutečně ještě "ladilo" nebo se čekalo na tmu, nebo jestli šlo o to, divákům trošku unavit nohy, nevím a ani nad tím nechci uvažovat.
Než bych došla "do města", mohla bych se rovnou otočit a jít zpět, na čtení očima už lehce pohasínajícíma taky nebyly k dispozici ty správné luxy, nikoho jsem nemusela "bavit" mnou tak špatně snášenými "small talks", takže jsem mohla věnovat tu chvilku jen vydýchání všednodenního dostihu a malinkému úklidu v sobě. A možná právě proto, že jsem se i já naladila, zažila jsem něco, čemu jsem směle přilípla nálepku hudebně-vizuálně-fyzický zážitek roku.
Vlastní produkce začala k radosti těch několika přivedených dětí terénním lovcem zvuku. Zase: jestli ten člověk s podivným, snad ještě analogovým aparátem na zádech, ty zvuky, které se ozývaly po zaťukání na zábradlí, obrubníky, sloupky a jiné rezonanci slibující prvky prostoru, skutečně nahrával nebo šlo jen o mystifikaci, není ani trošku důležité. Tak jako vůbec nevadí, že jsem s sebou nějaké takové zařízení jako ta "figurka" neměla onehdá u Kaple I., když i mé necitlivé uši slyšely zvuk letní po-bouřky vpíjející se do obilného strniště.
A pak už o židli opřené violoncello, jehož silueta na projekčním plátně do té doby tvořila symbol až funerální, dostalo svého obživitele. A začalo téměř hodinové něco, z čehož zpětně nejsem schopná reprodukovat ani kousek melodie, ani tón, ale pocit z čehož mi zůstane do konce mého příčetného času. Kombinace akustického violoncelového partu, zvuků dvou soundsystémů a reálných zvuků "vystrčených" mikrofony před kovárnu v kombinaci s převážně černobílou projekcí industriálních, ale neagresivních motivů (nádherné pasáže s tzv. JéŽetami! Díky, Slávku, za napovězení!)
vytvořila kouzlo. Kouzlo, které navíc díky přízni největšího z režisérů mohlo pronikat do těla páteří. Ve světě už podle svědectví mé neteře existuje cosi jako 4D kina, kde je divák i hapticky v sedačce manipulován podle situace na plátně, ale tady stačilo sednout si na "normální", nevirtuální zem, aby se mu nesimulované vibrace dostaly pod kůži. Kdo byl, ví o čem píšu, kdo nebyl, tomu sice může napomoci třeba nádherná fotodokumentace z oka, rukou a objektivu už i oficiálně oceněného fotografa JSF ABB, ale pořád mu bude něco chybět. V kterémsi videoarchívu (že by u pořádající agentury Hucot?) musí existovat i videozáznam této performance. Za zavřenýma očima pořád vidím kameramana, jak se pokouší zaznamenat kousek toho večera jakoby z pohledu smyčce (a jehož pohyb jakoby byl identický s pohybem onoho kluka, který jedinkrát cvičil tai-či v parku v mé téměř cílové rovince). Ale ani zaznamenání obrazu a zvuku v reálném čase ještě pořád není dost.
Anebo naopak stačí malounko? Ten úsek cesty pod železničním podjezdem byl až do osmého září kritickým místem mé pracovnědenní cyklocesty. Přece jenom je potřeba se tam trošku razantněji opřít do pedálů a vyšlapat to minimální, ale přece jenom převýšení profilu. Ale od té doby, co jsem TAM (tj. na správném místě a ve správném čase) byla, přímo se na těch pár vteřin těšívávám. Ještě nikdy se mi nestalo, že by byla kovárna tichá! A stačí mi zaslechnout bazální rytmus úderů a odfukování těch těžkých strojů a jsem ZASE ZPÁTKY!
A to ani nemusím (protože nesmím) zavřít oči.

Viva la Opuka,
viva la musica,
viva la Viva!

P.S.: Fotografie jsou publikovány s laskavým svolením autora JSF ABB.
**********************************************************************************
Doplněno po téměř roce a půl:
Nikdy se nedozvím, proč publikování těchto videí trvalo přibližně 2 x 8 měsíců. http://vimeo.com/34557468
Jestli v tom nakonec nebude nějaká symbolika...

Kolonizace pracovního "doma"

2010-09-04T02:05:00.001+02:00

V pracovní části mého času došlo k určité změně. Formální, ale pro tu, která vyznává důležitost detailu, svým způsobem důležité. A snad proto, že se to stalo v souběhu s dosavdním vrcholem léta, kdy se mi díky světlu, teplu, kolu, volnu a vodě žije podstatně lehčeji, otrnulo mi. Otrnulo=začala jsem být i v té práci troufalejší.

Dokonce jsem si předem vypsala takovou mini-mezi-prémii. Slíbila jsem si, že když
k tomu dojde, oslavím to sama se sebou tím, že si tam koupím novou čajovou konvici, abych si i v práci mohla vařit čaje hodné toho jména a ne jen pytlíkáče. Jak už to u takovýchto mých impulsivních nápadů bývá, když je neproměním v čin okamžitě, nadšení vyprchá v přímé úměře k odstupu výplatního dne. Ten obchod k tomu vlastně vůbec nebyl vhodný, ale zato do cesty je mi denně stavěný. Nejprve jsem si do košíku přidala klasické "laboratorní sklo", v němž se rozvíjející se čajové lístí pěkně pozoruje, ale potom si všimla v dolním regále konvičky (přesněji, celého čajového sortimentu!), který jako by nepatřil ani do toho supermarketu ani do tohoto času. A že to není jen můj dojem, mi potvrdila i paní pokladní (byl všední den, odpoledne ještě docela brzké, nakupujících spíš míň než víc a ona byla buď brigádnice anebo si prostě jen sama chtěla zrytmizovat svou moderní pásovou otročinu pár "zbytečnými" slovy): "Podobnou mívala moje babička!" Odpověděla jsem s úsměvem něco v tom smyslu, že právě proto mi padla do oka. Je kameninová, ne zas až tak úplně čistě bílá, ozdobená stylizovanými obrysy malých modrých květů se žlutým středem (pomněnky!?) a je to jógínka. Tedy, vyznává jen velmi uměřený náklon při nalévání, protože jinak začne čaj podtékat pod víčkem. Když se snažím uvolnit sítko nalévací hubičky profouknutím, vždycky si s úsměvem vzpomenu na těch pár Andrew's-English-Oxalis-Tea-Lessons ještě ve Slévárně. Z domu si přinesla pár zbytků čajových sypaných dárků a s dárci jsem minimálně těch pár vteřin, kdy sypu lístky do konvičky, optimálně pak každým lokem. A už jsem si pořídila i speciální sezónní Milk Oolong historkou téměř Mr. Beanovskou. Ale o tom možná někdy jindy anebo raději ne, stejně by mi nikdo nevěřil, že každých zhruba dvacet let prožiju na vizuální živo scénku jak ukradenou ze života některé jiné.

Dalším stupněm mé troufalosti je vnesení vyššího stupně nadsázky do vnitro"firemní" e-mailové komunikace(když jsem se ale o totéž pokusila osobně, dopadlo to fiaskem, kolegyně mě vzala vážně..., nafackovat si je MÁLO...). Když už musím "úřadovat", tak proč šedivě a usedle, ne? Zbláznit se přece nemusíme hned! Mně to pracovní dobu zpříjemňuje, jsem jen zvědavá, kdy za to sklidím na ředitelském koberečku výtku tzv. "dobře míněnou" nebo dokonce před nastoupenou jednotkou.

Posledním a asi časově nejomezenějším zdomácněním jsou moje okenní mise muzikou. Moje nejčastější sídlo je v přízemí, v poměrně rozlehlé místnosti, s velkými okny nepříliš vysoko nad zemí, pod kterými vede docela frekventovaný chodník vybíhající z přilehlého parku. Z domu si nosím osobně už dlouho dobře naposlouchanou, ale delší dobu nepřehrávanou muziku a vždycky, když ráno dorazím, větrám a vyřizuju první porci svých mechaničtějších povinností, pustím si k tomu nějaký ten hudební podkres (v dobré víře, že tím ani autory, ani interprety, ani muziku samotnou neurážím, protože i když na pár vteřin uši signál nepředají, protože pozornost je něčím zaujata a mozek se mžikově soustředí, jiná jeho část tu pauzu hravě překlene, protože skladba už je v paměti dávno uložena). Většinu času opravdu zní jen jako tichý podklad určený pouze mně. Ale když přijde na řadu nějaká pro mě významná písnička, pootočím knoflíkem Volume doprava a ... nechám tu muzikou prostoupit okolím. V bláhové naději, že někdy, možná, jednou, (až pak), někdo nakoukne do okna a zeptá se: "Co to je za muziku?" Anebo (ještě větší fantasmagorie): zaklepe na dveře se slovy: Tu mám taky rád(a)!

NEPOUČITELNÁ.

Malé absurdity: Díl čtvrtý - Bylo, není, nebude

2010-08-23T18:24:00.011+02:00

Bylo, opravdu BYLO, ale bohužel už dávno tomu, co jsme si posílali slovní fotky. Tedy (marné) pokusy popsat slovy to, co se nám nepodařilo vyfotit. Třeba proto, že jsme neměli u sebe foťák, nebyli jsme dost pohotoví, nebo nebyly vhodné světelné podmínky, záběr se nezdařil (a nedal se zopakovat), celek se nevešel do objektivu anebo (a to bývával především můj důvod) protože v ten okamžik stud bránil vytáhnout fotoaparát a cvaknout.

Dnes jsem si na ten terminus technicus vzpomněla v už typicky myšlenkově nejplodnější části dne (tj. na kole cestou z/do práce). Podle zákona gradace bych teď měla nabídnout tři takové fotky, ale příkaz doby (jen žádné dlouhé nebo citově zatížené kecy!) velí jinak. Popíšu jen dvě (ale na oplátku mně přiměřeně dlouze :-))

Záběr č.1:
Vracím se ve tmě sobotní noci skrz celé nedaleké městečko, protože mi samozřejmě ujel poslední vlak a připravuju se na to, že i tu zpáteční cestu budu muset absolvovat pěšourem. Jsem hysterická poplašenka i za denního světla, ne tak ve tmě, v cizím městě. Patřičně vylekaná všemi násilnickými historkami, které se mi "náhodou" okamžitě začaly vršit v paměti, věnuju ostražitou pozornost každému detailu okolí a tak si všimnu pána. Pejska nemaje upoutal moji pozornost tím, že s hlavou v ostrém úhlu vyvrácenou pozoruje nebe nad N. Co se děje nahoře mě vždycky zajímá a tak obrátím oči týmž směrem - a vidím po nebi pomalu postupující asi třicítku konkurentek hvězd. Světýlka rozhodně bližší a jasnější kopírují směr lehkého vánku. Po chvilce se mi tento obraz spojí s jiným. Celé jedno patro místního zámku (s krásným parkem, který ale nový soukromý majitel nedávno zařetězoval pod záminkou jeho nebezpečnosti padajícími větvemi ... grr!!!! mám ... tedy měla jsem ... tam hned několik paměťových míst) bylo nasvíceno! Asi nějaká slavnost a jedním z bodů programu (jistě připraveného nějakou svatební či jinou zábavní agenturou) bylo vypouštění lampionů přání nebo jak se tomu říká. Ale čert vem účel, protože podívaná to byla krásně tiše romantická. Foťák mi visel na krku, takže jsem jej ihned vytasila, ale ... jsem špatný fotograf anebo by to chtělo jinou kategorii HW než nejobyčejnější rodinněobrázkový kompakt? Nevadí, já to viděla, a komu chci, můžu? to popsat.

Záběr č.2
Obědovou pauzu dnes věnuji "návštěvě" úřadu, abych si vyzvedla další z nekonečné řady formulářů, které je třeba vyplnit, podepřít asi 8 dalšími potvrzeními od jiných takystátních institucí, odevzdat a pokorně čekat, vejde-li se jeho případ do tabulek a koeficientů. Je krásné vedro, takže chodba zeje prázdnotou. Jen na lavičce sedí kluk (asi tak v mém věku :-)) a na levé ruce mu spí několikadenní mimino. Bez peřinky, bez čepičky, takže mou pozornost nejprve přitáhla pro takováto novorozeňata nepříliš typická hříva tmavých vlásků. Z toho vteřinového pohledu sálal takový klid a krása, kterou známe snad jenom z obrazů madon. Lidi nedokážu fotit ani normálně, takže i kdybych u sebe foťák měla, nikdy bych si netroufla jim tu nejintimnější chvilku zkazit. Tak se jenom co nejtišeji zeptám, jestli je nepředbíhám a vstupuju do patřičných dveří...
A pak, že po úřadech člověk akorát tak ztrácí nervy, čas a peníze. Já dostala...
Aha, už zase ty moje pro druhé nestravitelné emoce... Musím to rychle shodit nějakým cynickým zástupným tématem:
Obvykle bývá problém od některých podstatných jmen vytvořit ženskou variantu (nejvíc mě asi baví feministická snaha najít ženský ekvivalent slova "host"), ale jak by se řeklo "madona" v mužském rodě? Madon? On-Madona? Anebo ... může se neznaboh rouhat? ... vážně nám J.K. zanechal dědice nejen myšlenkové?
************************************************************************************
Dodatečně:
Ráno po napsání mi došlo, že tento zápis je nulově multimediální a s něčím takovým na "trhu" skutečně nemám šanci uspět. Tak jsem chtěla najít odkaz na myšlenkově poněkud optimističtější písničku Szidi Tobias - "Bylobudenení", ale zrovna jak na potforu tahle na YouTube není (absolutní rým, díky J. da C.). Jak už to ale bývá, namísto toho, co hledala, našla co nehledala, ale co ji velmi těší - obrázek z objektivu Ladislava Baruščáka z předání zlaté desky (ha! setrvačnost pojmu!) za prodej 5000 exemplářů CD Pod obojím.

Zdůrazňuji ještě jednou podstatné jméno slovesné PRODEJ!
Gratuluju Szidi a moc se těším na další CD, které prý právě s Peterom, Milankom a celou kapelou "kujete".
*********************************************************************************
JEŠTĚ DODATEČNĚJI:
Tak se mi po nějakých čtrnácti dnech před oči postavil Záběr do třetice:
Tentokrát by mi nebyl foťák nic platný, protože fotit v protisvětle neumím. Zatím.

Nad placku podřevnického údolí nejvýše vystupuje Tlustá hora. I když možná, že je to jen optický klam způsobený tím, že se na vrcholu se vytahuje radio-televizně-mobilovým vysílačem. Mám v blízkosti jedno ze svých jinak-komunikačních míst, takže sem oči obracím každou cestou tam-a-zpátky. A dnes z ranní všude kolem se povalující mlhy vystupovala jasným tunelem, který vyhřálo slunko šplhající se po jejím úbočí. Kýč to nebyl, aspoň tedy barevně ne. O kompozici nic nevím ... Tak snad jen ten myšlenkový obsah.

Malé absurdity: Díl třetí - Studánkový

2010-08-16T22:12:00.008+02:00

Kousek "za naším", v lese, je tradiční poutní místo zvané Svatá voda, oficiálně Kaménka (ale zkuste se zeptat domorodce na cestu k tomuto cíli a uvidíte :-)). Trasa k němu je vyznačená z několika stran a po úvodním stoupáku už je to příjemná procházka, která se dá absolvovat třeba i s kočárkem nebo na kole. Je to častý cíl výprav místních i vzdálenějších poutníků a výletníků, dokonce opředený pověstí o tom, že zde křtili a kázali Cyril a Metoděj.

I já tam byla nepočítaněkrát. Některé cesty zůstávají nezapomenutelné. Jako třeba ta, když tam (a zpět) Lucie a Jana došly poprvé po svých. Nebyly jim ještě ani celé tři roky, každá měla na zádech ten nejmenší z baťůžků a já se celou cestu jen vrtěla jak na obrtlíku a střídavě volala do příslušného směru: "Janičko, počkej" a "Luci, pojď už".
Anebo ta se S.,J. a Chelsea, která už bohužel navždy bude patřit do kategorie nezopakovatelných.

Včera jsem se tam vypravila zkontrolovat, v jakém stavu jsou pěšiny po deštích minulých dní. Na úterý jsem se totiž samozvaně prohlásila za kopečkového šerpu a povedu na Šarovy malou výpravu mých ježbabek. Nejmenší z nás, Lucince (shoda jmen je jen náhodná a tahle navíc je zatím tak maličká, že pokud protestuje proti tomu titulu resp. zdrobňování svého křestního jména, pak jí ještě nerozumíme:-)) jsme totiž s její maminkou "naplánovaly" "poO" spaní v kočárku.

Na lavičce před kamenným (ale zaskleným) oltářem se soškou Panny Marie Lurdské
seděla nějaká starší paní (poměřováno mnou). Na pozdrav mi sice odpověděla, ale ještě jsem ji neminula ani dvěma kroky a už se přežehnávala. Připadalo mi marné vysvětlovat, že žádný anciáš nejsem, že to "jen" tak zdivočele vypadám. Místo toho jsem začala uvažovat, zda bych přece jenom neměla zase absolvovat onu mučivou půlhodinku na trestném křesle. Ještě, že mám stále po ruce tu univerzální výmluvu...
Sejdu po betonových schůdcích dolů k místu, kde z železné trubky třemi praménky vyvěrá ten svedený pramen. Za tu dobu, co sem chodím, jsem už zažila ledasjaký předmět, kterým se dá (a může) voda nabírat. Plastové kelímky, porcelánové hrnky, zavařovací sklenice, jednou dokonce nerezový cestovní hrneček s neuměle vyškrabaným nápisem (už ani nevím, co za sdělení to tam tenkrát bylo) připevněný na řetízku .
Ale ten včerejší ... to snad někdo mohl myslet jen jako pokleslý vtip nejhrubšího zrna. Osobně se mě to sice bezprostředně ne(do)týká, protože já si ten prehistorický zážitek pít z dlaní dopřávám i v zimě(a to jsem v hranicích doposud objeveného světa ten druhý nejzimomřivější člověk - promiň, Katko :-)), ale i kdybych z domu vzala a na betonovou zídku položila i ten nejotřískanější, naprasklý hrnek bez ucha (just vyberu nějaký zánovní, pohledný a bez závazků), tak si myslím, že by pramenitá voda z něj chutnala lépe, než z plastové odměrky na prací prášek, ještě k tomu zlatou barvou předstírající luxus. Fuj, to se vážně nesmí!

Malé absurdity: Díl druhý - Tři minuty v ráji

2010-08-13T23:03:00.006+02:00

Ani při pátku se mi nepodařilo odrazit se z práce natolik včas, jak jsem si ještě ráno představovala. Doma jsem byla už blízko podvečeru, ale nezopakovala jsem včerejší chybu a po krátké servisní přestávce znovu nasedla na kolo a zajela se okoupat. Ozdoby pláže už byly dávno v čudu, všechny oči dost daleko, tak jaképak rozpaky. Voda téměř plavcůprázdná, čistá, teplá tak akorát. Po nějakých sto tempech už člověk (nebo aspoň já )cítí, jak z něho odpadávají všechny smutky a bolístky a najednou jako by se znovuzrodil prvotní klid, rovnováha a čistota. V (jistěžě marné) snaze udržet si ten pocit co nejdéle zamířím až k protějšímu břehu. Tam se u mola chytím jednoho "očka" pneumatikového nárazníku a pokračuju v bytí tam, kde bych sice být chtěla, ale nejsem. A do toho zazní důvěrně známý zpěv. V prvním okamžiku jsem vážně netušila kdo a kde jsem, ale za pár vteřin se jako obvykle situace přísně logicky vysvětlila. To si jen místní country kapela snaží nastavit svou aparaturu (a nalákat posluchače) hlasitým přehráváním CD Druhé trávy. A která jiná písnička by měla 13. tropického předbouřkového srpna zaznít jako první, než
Letní romance?

Je ráno pěknej den
jako nejeden
a brána k štěstí otevřená
a světlem přikrytá
vedle leží ta
která je a není moje žena
Ať žije lidskej tvor!
Je osmej termidor
a lid za oknem volá sláva
a ona po chvíli
v mojí košili
vstává
tiše vstává

Pod blůzou z Marseille
však má dvě kameje
hezčí než má senešálka
a já je propíjím
s jednou bestií
která je a není moje válka
Jó v malým pokoji
ve tmě a ve zbroji
se rázem kroků nedostává
když země kdekoli
je v letní řeholi
plavá
tolik plavá

Léto uzraje
a tahle holka je
moc bílá na to aby žila
jen ze svých kamejí
a s mojí nadějí
v který je a není moje síla
Jó je mi do tance
tahle romance
je možná ženská nebezpečná
možná krvavá
možná nepravá
ale věčná
bože věčná

Chvilka, kterou je potřeba si vmžiku uvědomit a pak honem rozum zahodit a jen si ji prožít. Do konce.

Nebyl by to ovšem lidský ráj, kdyby neměl své trhliny. Nad mailem, který přišel někdy v tu dobu, už bych si mohla zpívat spíše...kdy končí pokora a kdy začíná strach?. Kdybych to uměla.

S.Zhlédnuto: Divadlo na vodě: Mašíni - cestou samurajů

2010-08-04T20:35:00.020+02:00

Měla jsem k dispozici pár hodin dělící noc od svítání, uličky jednoho krásného města, žijícího ten týden ve zvláštním režimu, svoje nohy a hlavu k tomu, abych si prochodila a propřemýšlela slova, která ráno napíšu kamarádovi, který mě naprosto zaskočil jedinou větou v našem poměrně (a netypicky) dlouhém telefonickém rozhovoru. Ať jsem se snažila začít se na věc dívat z kterékoliv strany, vždycky jsem skončila u obecně uznávané pravdy, že nejkřehčí "věc" na světě je důvěra.

Jenomže, to je řeč o důvěře zklamané, porušené. Pokud je ale důvěra pomalu budovaná na základě vlastní zkušenosti a dobře oboustraně opečovávaná, pak naopak může být tím lanem nejpevnějším.

Jak jsem se dostala k letním představením brněnského Divadla v sedm a půl jsem podrobně vylíčila už vloni. A myslím, že moje nadšení z něj ten zápis odráží naprosto prokazatelně. Takže letos jsem začala na jejich diskusním fóru dotazem otravovat hned jakmile jaro přislíbilo, že by mohlo mít i následníka. A kupodivu po pár dnech jsem dostala odpověď od samotného pana principála, že i letos pro diváky okolo Baťova kanálu připraví Divadlo na vodě nové představení a že tématem budou Mašíni.

No, to je tedy pěkně třaskavá směs, pomyslela jsem si v prvním myslihnutí, ale ani na jeden jediný okamžik jsem nezaváhala, jestli "to" chci vidět. Samozřejmě, že ano, po zkušenosti z minulých dvou let jsem jim nejen (dů)věřila, že to nebude prvoplánová politická agitka, ale zároveň jsem si tykadla své pozornosti nastavila směrem na fakta o této zásadní české historické události. A to jsem ještě netušila, co život připraví za souběhy.

Že se opět vracím mezi "své" mi naznačil už program, který nám na břehu řeky M. nabízely (ne vnucovaly) krásné slečny "od divadla". A teď nemyslím to, že byl velmi vtipně doplněn o trefný sponzorský dar ve formě repelentu (poučení z minula :-)). Takováto forma sponzorství mě vůbec neuráží, právě naopak, příjde mi přímo "namístná". Až budu příště potřebovat nějaké větší balení, určitě se po výrobcích "místního výrobce" v regálech obchodů sáhnu mnohem raději, než po globálních značkách (Takhle uvažovat mě naučila Simulacra, díky moc, Jani:-)).
Co mi opět připomnělo, že Divadlu v 7 a půl zdá se podobně jako já ví o síle detailu (a věří v ni) byla forma, v jaké je vyveden vlastní program. "Obyčejné" listy běžné kancelářské Áčtverky jsou "koníkem" všity do obálky-složeného střeleckého terče. Použitého terče, na němž některé zásahy jsou rádoby zakryty malými kulatými papírovými "záslepkami" příslušné barvy. Mráz po zádech poprvé...

Jako jeviště letos slouží slouží především loď, kterou pro tyto účely postavil Stanislav Hampala, asi zásadní dobrodinec těchto letních projektů, nástupní můstek na ni a samozřejmě voda Baťova kanálu. V jednotlivých scénách se loď mění ve vězení, dům statečné sudetské Němky Zuzany, kolbiště vysoké mezinárodní politiky, korunu stromu, popravčí "špalek". Můstek je naopak samovazbou, lesní pasekou anebo ložem pro milostné hrátky. A voda...voda je nejčastěji cestou úniku...

Spojení příběhu odbojové skupiny batří Mašínů s japonským samurajským kodexem Bushido mi vůbec nepřišlo samoúčelné ani násilné. Témata, která obě linky otevírají jsou v čase i prostoru sdí(lit)elná a přenosná.

Pravděpodobnost, že by se v jednom jediném člověku sešly všechny tři premisy:
1. je "můj" čtenář
2. bydlí v okolí Baťova kanálu
3. chtělo by se mu spatřit Mašíny na vlastní oči
je nulová a proto se nebojím výjimečně sem napsat, "jak to dopadlo".

Samozřejmě na pódiu. Jak to nedopadá v životě, se můžeme dočítat na stránkách docela aktuálních novin: Milan Paumer zemřel v průběhu zkoušení inscenace a ani to nebylo důvodem, proč by oba v USA žijící bratři Mašínové do České republiky alespoň na pár hodin zavítali. To mluví samo za sebe. A vůbec toto téma rozděluje českou laickou i odbornou veřejnost vyhroceně a radikálně. Jak v uvedení představení řekl pan principál, na to, abychom tento útěk zhodnotili (a už vůbec ne soudili), nás od události dělí příliš krátká doba.

Jestli jsou tedy Mašínové hrdinové nebo kriminálníci jsme se nedozvěděli, to ani nebylo ambicí autorů. Přesto, představení MÁ svého jednoznačně kladného hrdinu. Tedy hrdinku. Tou je postava maminky bratří Mašínů, Zdeny st. Prostřednictvím ní autoři, herci a herečky vzdávají hold těm ženám, které nezapomněly, že jejich vlastním údělem (a obětí) je svým malým i velkým "bojovníkům" neustále připomínat, že jediným správným kormidlem je srdce a že projevený cit není slabostí.

Druhým mrazivým vrcholem představení pro mě byla scéna, v níž se představitelé poválečných mocností dohodují, co s bratry Mašínovými bude. Ten naprosto civilní rejstřík, který herci v této scéně nasadili v kombinaci s důkazem, že politika je sice nejdůležitější, ale obchod má přesto navrch.

Představení, které vede člověka k otázkám typu:
Může člověk druhému odpustit čin, jehož "adresátem" byl někdo třetí?
Existuje na světě aspoň jediný člověk, který dokáže odpouštět ne "jen" rozumem, charakterem, přesvědčením, ale i citem a tedy emocionálně ZAPOMÍNAT?
není "propagací teroristů" jak prý hlásal plakát na jednom z přístavišť, kde se Mašíni dávali, ale uměním. Dokonce uměním se svědomím.

Jak už to ale chodí, každá mince má dvě strany. Ale moje důvěra v Divadlo na vodě přežila i tu druhou sponzorskou reklamu vloženou do programu. Naštěstí jsem ji objevila až ráno poté, takže mi neovlivnila bezprostřední dojem. Přenesla jsem se přes ni vzpomínkou na větu z románu Ali Smithové Hotel Svět:

"Nejenom umřít, ale i žít se musí"

A já si ještě přisazuju. Ale i žít se musí - a za něco.

Takže: Příští rok v podobnou dobu, na podobném místě?!

Cituji z programu:

Konec je důležitý u všech věcí.

************************DODATEČNĚ:************************************************
Vskutku nádherné DIVADELNÍ fotky můžete shlédnout v těchto galeriích:
http://divadlonavode.zbrojovkapul.cz/galerie/album/2010-Masini%20vol.2/index.html
a
http://divadlonavode.zbrojovkapul.cz/galerie/album/2010-Masini/index.html

S.Zhlédnuto: Afghánistán - hrdost a odvaha(Herbert Slavík, prap.Daniel Hlaváč a jmény nekompromitovaní fotografové 601. skupiny speciálních vojsk AČR)

2010-08-03T22:36:00.002+02:00

Vezli jsme kamaráda pod hrad L., jako poděkování za to, že se improvizovaně nechal vytáhnout z vlaku, abychom spolu mohli být aspoň na pár desítek minut, nemáme totiž těchto přímých příležitostí zase tolik. Projíždíme rozpáleným městem a naši pozornost upoutají venkovní výstavní panely umístěné v parčíku na nábřeží. V hlavě mi okamžitě šlehne vzpomínka na jinou venkovní fotovýstavu Yanna Arthuse Bertranda, kterou jsme spolu procházeli na Kampě asi před třemi lety (a v ploskách chodidel ten pocit, kdy jsme se bosky procházeli po mapě světa v vlaječkami zobrazujícími přesné lokace pořízení jednotlivých snímků, Gulliverka v Irsku...). To není určitě jen tak samosebou, takže v následujících dnech se snažím zjistit, o jakouže výstavu se jedná tentokrát. Googluji špatně, z plochy počítače zjistím virtuální nic. Přesto(=právě proto) mi to nedá pokoje, něco mě tam táhne. Rozhodnu se obětovat tomu zjištění jednu přespolední povinně strhávanou pauzu. Jen...zase ta logistika...vzít si s sebou foťák mě nenapadlo, takže tentokrát bude zápisek nudně bezobrázkový.

Kdybych byla jenom o špetku chytřejsí, než reálně jsem, napověděly by mi už ty velmi bytelné a vtipně pospojované výstavní panely, že se nebude jednat o nějakou DIY prezentaci místních fotografů. Na sebe celkem netypicky nejdu proti směru prohlídky a hledám identifikační údaje na prvním stojanu. A v první chvíli se mě pokouší zmocnit cosi jako zklamání: Co mě, pacifistku, tu která se (i potenciálním) konfliktům zbaběle vyhýbá a "raději" se nechá sama zranit, než by vědomě ubližovala druhým (což ale jinak samozřejmě pravidelně dělá nevědomě, jako všichni...) mohou naučit naši vojáci nasazení v mírové misi v Afghánistánu?
Ale to už se ke slovu dostává má druhá půlka a směje se: No právě, no právě! Nejsou ty dvě v názvu vyjmenované vlastnosti přesně tím, co ti tak žalostně schází? Navíc, profesionální kvality fotografa Herberta Slavíka jsou nezpochybnitelné a jeho kolegové v uniformách za ním tentokrát vůbec nezaostávají. A dále, do Afghánistánu se nikdy jinak než takhle zprostředkovaně nepodíváš. Podtrženo, sečteno, hned tři rozumové důvody pro podrobné prozkoumání obrazové části.

Ke se slovu ale samozřejmě dostává i druhá stránka, ta proklínanější, nesená (jak jinak u mě, že?) doprovodnými texty. Je mi věnováno jednak paštunské rčení: "Když Alláh stvořil svět, zůstala mu v dlani hrst kamení. Tak je hodil přes rameno za sebe a ... vznikl Afghánistán." Pozadí vyprahlé, drsně krásné krajiny jednotlivých snímků svědčí o jeho pravdivosti velmi přesvědčivě.

Pod fotkou letadla, které ze své zádi vypustilo spoustu malých padáčků se zásobami jídla je napsáno, že jedním z údajných leitmotivů vojenského života je: "Hlavně žádnou pravidelnost!" Zašklebím se dovnitř kousavou poznámkou, že by stálo za to zeptat se i nějaké ženy/dívky, která si vojenskou dráhu zvolila, co ONA na to!? Jestli je takové uvažováním skutečně vymodelováno profesí nebo jestli je to spíše znak většinového chlapského pohledu na svět.

U záběru zachytávajícího rozhovor vojáka s místnímu obyvateli je napsáno, že ve vztahu k nim spojenci praktikují zásadu Heart and Mind. Tedy snahu praktickou, každodenní, "drobnou" pomocí se postupně, pomalu ale trvale zapsat do srdcí a povědomí místních obyvatel, aby k mírovým silám získaly tak vysoký stupeň důvěry, že jsou ochotni vojákům prozradit informace nejcennější, skutečně životně důležité: Kdo je tady nepřítel, a kde VŠUDE se skrývá.

Ještě jsem se nepropracovala k tak poučenému postoji, o jakém zpívá jedna z mých velkých inspirátorek Shina Lo ("Všetko, čo ku mne príde, prijímam") ale tahle výstava mi skutečně na těch pár minut dala pocit, že jsem jednou byla tam, kde měla být. Paradoxně.

Z cest(y) + Vyposlechnuto: Karolína Kamberská(26.7.2010, Šachova synagoga, Holešov)

2010-07-31T04:58:00.001+02:00

Tuhle jsem zaslechla něco málo z už-sólového repertoáru Karolíny Kamberské a dost se mi to zalíbilo. Když jsem zjistila, že brzy bude hrát v rámci Týdne židovské kultury v holešovské Šachově synagoze, bylo rozhodnuto, že se tam vypravím stůj, co jeď. Táhla mě tam před dvěma lety nasátá atmosféra koncertu Ridiny Ahmed. Tenkrát to totiž bylo absurdně krásné:

Sedím si v synagoze, ukrytá v rohu na plastové židli, obloukovým oknem se dívám na únikové schodiště místního domu pro seniory a poslouchám Ridinu, jak jako přídavek dává spirituál Sometimes I Feel Like a Motherless Child a pak vyjdu ze dveří a tam Ridinin partner na rukou nosí jejich několikaměsíční mimino, které se hlasitě dožaduje svého nezpochybnitelného práva na maminku.

Během dne ustal déšť, slunko vysušilo kaluže, takže jsem se nemusela vázat na veřejnou dopravu a mohla vyrazit na kole. Zpočátku všechno probíhalo v naprostém pořádku. Cestu autem znám, bicyklové nábližky/vyhýbačky hlavní cestě jsem si osahala při cestách za vodou resp. k míškovickému kostelu sv. Antonína(podle návrhu architekta F.L.Gahury, vysvěcen 1927).

Jenomže v Zahnašovicích jsem začala přemýšlet, tzv. hlavou. Ukazatel rozhodně velel „Holešov – 5 km – doleva“. Jenže já si říkala, to přijedu z opačné strany města, od Hulína, když to střihnu naopak doprava, tak přejedu krátký ve 2D rovný úsek a napíchnu se na novou cestu z Martinic. Jo, jenomže krátký úsek z pohledu spolujezdce v autě se od identického úseku v sedle bicyklu liší právě tou délkou. Možná to bylo tím lehkým protivětrem, ale brzy jsem měla pocit, že ta nová cesta přede mnou utíká. A na severním horizontu už známé siluety města Holemoshe. Vždyť tu přece musí vést nějaká polňačka! Ano, sice trochu rozblácená, ale kdyby se mi podařilo projet bez zastavení/podklouznutí, mělo by to i mé supermaketové městské kolo Olpran s úzkými plášti zvládnout. Po zhruba 150 m další levo-pravé dilema. Doprava by to bylo zase k té pohyblivěpískové asfaltce, tak teď pro změnu doleva. Směr by ucházel, ale polňačka končí a já se octnu na břehu čerstvě zregulovaného potůčku s neodolatelným jménem Mojena. Je mi jasné, že bych se potřebovala dostat na druhý (obyčejný, s malým písmenem, ne ten janotovský) břeh, ale furt se mi něco nezdá. Tam, kde by byly vhodné přešlapné kameny, je zase moc prudký výchozí nebo cílový břeh, tak pokračuju dál v bláhové naději, že už to příští místo bude to pro přeskok správné. Chvílemi jedu, chvílemi musím kolo vést, vážně by to chtělo širší ráfky (ach, kde jsi, moje staré dobré červené kolo zn. Genesis? – „v garáži, s přehazovačkou, kterou jsi mi zničila právě ty“ … téměř slyším jeho ublíženou odpověď). Dorazila až k místu, kde už končí pokosené břehy a přede mnou jen křoví, křáčí a mlází. Už není nad čím přemýšlet, na řadě je skok přes potok o kole (podle gramaticko-atletického vzoru „o tyči“). Naučila jsem se v loni u Oder při návratu od Černého jezírka (úžasné místo!). Letošní už druhá repríza proběhla bez kapky vody v botách. Tak ještě jednou a přes cíp vojtěškového pole na násep té cesty, jenž se už nade mnou, všudezpocenou, s potrhanýma silonkama, sukní od kolomazu a ráno bláhově umývanýma botama, smilovala. Pro jistotu (stejně bych nedokázala šlapat rychleji) se na čas v mobïlu raději vůbec nekoukám, ale tuším, že mě tohle zdržení bude stát zahájení koncertu. Na náměstí dorazím, když bije čtvrt, oficiálně měl být začátek v celou. Věžičky oblíbených domů nestačím ani pozdravit (ale u Pythona je stejně v PO zavírací den), z oken nechvalně proslulého cikánského domu muzika zní, ale já jedu za jinou, tak rychle, tuhle cestu už si nespletu nikdy … ještě malý slalom mezi peškyjdoucími a jsem u synagogy. Jsem v jiném světě. Ve světě krásných černých klobouků s kulatým dnem, bílých košil, černých sak, jarmulek. Dámy své vyznání oblečením nepřiznávají (anebo se po nich prostě nekoukám). Stojan na kola je plně obsazený, tak to své jen opřu o rám sušáku na prádlo, kdo by se zdržoval zamykáním, pár schodů a jsem v synagoze… celkem překvapivě zaplněné do posledního zase-plastového místečka. Překvapuje, že účinkující je tentokrát dovoleno stát přímo na almemoru (bimě? tevě?) Zůstávám stát vzadu u pultíku s prodávanou literaturou, rychle cvaknu první dva obrázky,
ale cítím, že svým luzným zjevem (nebo to bude dobrodružstvím na kole získaná neokázalá „vůně“?) kazím knihprodejské kšefty, tak se raději uklidím na židli, kterou opustil někdo, komu se na rozdíl ode mě Karolíniny písničky nelíbily. Dobře vidím, skvěle slyším, akorát všechny fotky budou přepálené, fotit v protisvětle oken i žárovek pořád ještě nezvládám. Navíc, všichni Loudalové z Trousilova naprosto neomylně poznávají, že když zamíří mým směrem, budu to já, kdo se bude cítit provinile, že zavazí a uhne. Takže poposedávám, vstávám, nakláním se a snažím se nepustit přitom v ruce pořád svíraný foťák.

Co napsat ke Karolíniným písničkám? Nic, je potřeba si je poslechnout. Hrála na španělku, dvě písničky zazpívala jen tak a capella. Texty naprosto odrážející mé vidění vztahů a jejich odrazu v holčičí, ne … má taky tři děti … ženské duši, ironie, nadhled, sarkasmus. Naprosto bez rozpaků se přizná, že píseň o beznaději nemá ani moc nacvičenu, protože když se o ni doma pokusí, její nejmladší spustí nesouhlasný jekot. Pro text Madoniny písně si klidně zaběhne do kabelky… žádné hvězdné manýry, žádný přehnaný ostych z vážnosti místa a situace.Těším se na její první sólové CD, mělo by vyjít na podzim. Další program navazuje hned v 19:00, takže nám musí stačit jediný přídavek. Stejně si stěžuje, že jí dochází repertoár, protože ty rychlejší, rockovější by se díky akustickým odrazům od členité klenby staly nesrozumitelnými. Ejhle, na textech jí záleží v první řadě, jak už jsem říkala, můj člověk!

Mělo se pokračovat besedou s Arnoštem Lustigem, ale ten už týden leží v nemocnici s těžkým zápalem plic (ale už se prý lepší), takže na pódiu jsou „jen“ ředitelka Společnosti Franze Kafky Markéta Mališová a spisovatel František Cingr. Povídají (o A.L.) vtipně, přirozeně, zajímavě, ale mě čeká zpáteční cesta (světlo na kole nemám ani jedno) a pak … letos už jsem nasbírala několik hrstí kamínků, ale nepoložila ještě ani jediný. Tak mizím ze synagogy, hřbitov je naštěstí ještě neuzamčený (je přece ten Týden židovské kultury) a na něm jen já. Nikomu tedy nebude vadit, že z chodníčku sejdu do trávy, protože k těm mým oblíbeným malým pomníčkům kolem zdí žádný nevede.
Rozdám všechny kamínky, co u sebe mám (s jedinou výjimkou),
udělám pár fotek náhrobků, které ještě nemám v archívu

a u Šachovy tumby

vložím papírek se svým letošním přáním do kovové schránky, o které si bůhvíproč myslím, že je k tomu určená. Byly v ní ale zbytky svíček… To přání by bylo identické s těmi minuloročními ….kdyby mě před 14 dny nepopadla v papírnictví touha koupit si nejobyčejnější inkoustovou plničku. Tehdy jsem nechápala proč, dnes už to vím, aby první větší déšť ta písmenka smyl a následné teplo jim umožnilo vypařit se tam, kde prý žije? ten jediný, který přání MŮŽE (nikoliv musí) splnit. My lidi jsme v tomto nespolehliví...
Když nasedám na kolo, cítím v kabelce charakteristické chvění. Telefon. „Jsi doma?“Mám si den zapatlat lží, která není bezpodmínečně nutná? Proč? Tenhle výlet je fakticky naprosto morálně čistý. Lokalizuju se, slibuju, že pojedu opatrně a že ihned, jak dorazím domů, ohlásím se SMSkou. Co se v nedospění bere jako omezování osobní svobody, už považuju za projev zájmu a jsem za něj vděčná. Ani po všech těch letech se o mě ještě nepřestali bát a navíc se nebojí mi to nahlas přiznat. O kolika dalších bych to mohla říct?
Nazpět jsem byla už dopravního značení poslušna. Bez problémů dojedu až do Sazovic a tam se (opět!) nechám vyprovokovat vápnem napsanými, metr vysokými písmeny skládajícími slovy NESCHOPENKA!!! Ne, nepojedu po břehu potoka, ještě vyšlapu ty dva kopečky a stavím se na chvilku u Jakuba.Brána je nastavena tak, aby jen pěší prošel, tak se i s kolem nějak proháčkujem, opět zkouším pár záběrů, takhle za tmy jsem svůj oblíbený kostelík ještě nikdy nefotila.

Navíc, je sezóna mečíků (nebo jim po-krylovsku říkáte gladioly?) takže zdobí spoustu hrobů. I ten s bustami manželů Šuterových.
Před pár dny jsem se do katalogu k výstavě jejich snachy Olgy dívala na význam jednotlivých zastavení Křížové cesty. Já, starý neznaboh, totiž nevěděla, k symbolu čeho jsem to umístila své obětiny. Rozhodla se podle zcela soukromého klíče … a to je tedy dobré… chcete lepší důkaz, že amygdala je opravdu nejchytřejší oblastí mozku?
Domů dorazila doprovázena dvojím světlem. Pouličních lamp a úplňkového měsíce (aha, tak už vím, na koho ZASE můžu hodit vinu za svoji citovou nevyrovnanost).
Známá poučka pedagogických psychologů říká, že chce-li si člověk něco zapamatovat, musí si k tomu vytvořit nějaký vztah. Dá se jen tak, bez nikým nechtěné mozkové příhody, zapomenout cesta tam, vlastní koncert i cesta zase zpátky? Jistěže dá, ale proti tomu bylo přeci vymyšleno písmo, ne?

Malé absurdity: Díl první - Dešt(n)íkový

2010-07-30T18:11:00.002+02:00

Od té doby, co mám tzv. sociální sítě jako pracovní úkol, pořád přemýšlím, jestli něco nedělám špatně, když tu sázím jeden zápis delší než druhý. A taky ta moje promořenost patosem a odkápávající emoce...prostě nejdu s dobou. Žádá se stručnost a hlavně hláškovitost!

A tak ve mně dnes uzrálo rozhodnutí zavést novou rubriku (sama jsem zvědavá, jak dlouho mi to odhodlání vydrží a jestli se budu schopná vtěsnat do znakového limitu :-))

O deštnících a trhlém (samozřejmě v realitu neproměněném) nápadu

Nejsme v rodině příliš dárkově nápadití (čti: jsme líní přemýšlet), takže je celkem běžné, že se vzájemně ptáme, co by si ten, který je právě v kalendáři zatržen, čili má porozeniny (krásný novotvar, zdůrazňující, že náš aktivní podíl na této životně důležité události je vskutku nulový, © R.M.) přál jako dárek. Existuje ještě mnohem nižší úroveň dárkové pokleslosti, ale k té se nepřiznám ani za nic na světě.

Takže když jsem byla před několika málo lety dotázána, co bych si přála, odvětila jsem, že potřebuju nový deštník, protože ten předchozí, co mi darovala maminka, když jsem odcházela studovat do nejvelkočeskoměsta, už je opravdu okolí nebezpečný, jak z něj trčí dráty všemi směry. "A chceš si ho vybrat sama?", zněla další otázka."Ne, ať mám alespoň nějaké překvapení!" V dalším hovoru jsem vyjevila ještě další dvě přání, aby byl skládací a pokud možno nenápadný.

A tak ... jsem z balícího papíru vybalila deštník pánský, černo-šedě kostičkovaný, o trochu větší rastr něž klasická francouzská kostička. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy a neurazila tak dárce, přece mi vyhověl, jak nejlépe uměl, že.
Stejnako: deštník s sebou nosím sice skoro pořád, ale roztahuji jen v případě vážného nezbytí. Mnohem časteji jsem k potkání v podobě zmoklé slepice, které deštník provokativně trčí z kabelky. Doteky dešťových prstů mám ráda...tedy když vím, že se brzy budu moct převléct do suchého nebo že stejně brzy uschnu.

Ale dnes přes polední pauzu pršelo skutečně provazově, tak jsem šla s tím šedým baldachýnem nad hlavou. A na celkem frekventované komunikační zóně potkala pána, který se skrýval pod deštníkem zářivě růžovým. Dobře jsem se bavila představou, jak by asi zareagoval, kdybych k němu přistoupila a zeptala se: Nechcete si ho se mnou vyměnit? Ale naštěstí (pro něj) nemám odvahu ani k zdaleka rozumnějším a oprávněnějším skutkům, takže zůstalo jen u představ a mého úsměvu. Deštník jsem schovala ale už zanedlouho, to když mi kamarádka potvrdila, že to, co jsem vyhodnotila jako jeden z odpadních produktů mé poněkud zpuchřelé fantazie, je čistá, ničím neředěná pravda. Potřebovala jsem se zchladit resp. nechat omýt.

Závěr: Zatím nejkrásnější deštník, jaký jsem kdy viděla, měl můj ex-kolega. Zvrchu - běžný rodinný holový deštník tmavovmodré barvy...ale uvnitř, tedy na spodní straně potahu...má vytištěna souhvězdí noční oblohy. Jak mi celkem nedělá problém druhým věci nezávidět, tak tohle ti, Bobe, závidím naprosto nepokrytě. Mít v záloze své vlastní nebe a v případě potřeby si ho rozestřít nad sebou ... jó, to by bylo něco...pro Pagandu...
**********************************************************************************
DODATEČNĚ:Už nemusím! Hned jak budu příště...tam...

Přečteno: Javier Marías - Černá záda času (BB Art, 2010)

2010-07-24T23:30:00.001+02:00

Z nezasvěcené dálky to vypadá, že furt jenom někam trajdám a VŮBEC nečtu, tak přednostně dopíšu tento příspěvek. S předem připraveným úmyslem... A taky co jiného dělat než psát, když se přesmyčku toho infinitivu nedaří rozlousknout :-)

V zápiscích vezdejších se někdy možná až zbytečně křečovitě snažím neprozradit kompletní děj, zápletku či pointu přečtených knížek. V tomto případě bych to tedy měla mít víc než snadné. Ona totiž žádný příběh

(s jeho počátkem, očekáváním a konečným tichem)

neobsahuje, nebo - jinak nakouknuto - obsahuje tolik drobných mikropříběhů, že po přečtení knížky v hlavě zůstává guláš ze Všech duší (promiň, Martine, ale asi jsi mi tím, čím Mariásovi Shakespeare :-)), müsli z reality a fikce. Tentokrát mě ale nic nenutilo si na papír načmárat pavouka vztahů, jako kdysi u Happy endu.
Výchozí situace: Marías sám působil po dobu dvou let na univezitě v Oxfordu jako profesor španělské literatury a teorie překladu a tuto svou akademickou/životní zkušenost promítl do románu Všechny duše (španělsky vydáno 1989, česky 2007). Po vydání (a přečtení) ho ale za "román v klíči" začala považovat nejen část literární kritiky, ale i skuteční, reální lidé, se kterými se někdejší lodgeovský hostující profesor v Oxfordu více či méně, důvěrně, ještě důvěrněji či naopak formálně stýkal. Nejen, že začali identifikovat románové postobrazy druhých, ale někteří se dokonce sami v románu "našli" a začali své údajné - tedy jen jednotlivým postavám připsané rysy, vlastnosti a způsoby chování adoptovat do svého vlastního života.

Celkem vzato je víc pokořující neinspirovat než inspirovat, nebýt než být hodný fikce. Nejhorší je nefigurovat tam, kde se figurovat dalo

A naopak, jediná skutečná postavu románu Všechny duše - v jeho mládí za-génia-považovaný anglický spisovatel John Gawsworthy byl většinově považován za postavu veskrze literární, snad proto, že jeho životní příběh se může zdát být skutečně poněkud přepatnáctěný.
Odtud se tedy Marías = vypraveč = hlavní hrdina odráží k volnému asociování na téma vztahu a vzájemného ovlivňování reality a fikce, času, paměti, vzpomínek, vyprávění a čtení.

Nejsem první a nebudu poslední spisovatel, jehož život se obohacuje, zatracuje anebo jen prostě mění tím, co vymyslel, nebo vyfabuloval, napsal a vydal.

Všechno ztrácíme, poněvadž všechno zůstává, jenom my ne. Proto je možná každý způsob posmrtnosti příkořím, a možná je tedy příkořím i jakákoli vzpomínka.

Hodlám mluvit o několika skutečných mrtvých, s nimiž jsem se nesetkal, a budu tak pro ně nečekanou a vzdálenou formou posmrtnosti. Budu jejich paměť, aniž bych je kdy viděl, aniž mě mohli ve svém ztraceném čase předvídat, budu jejich přízrak.

Člověk může v životě ledacos změnit, napravit či nahradit, dokud se příběhneuzavře smrtí, která příjde a ohraničí, a hlavně vyprávěním o obojím, životě i smrti. Co se ale člověku přisoudí ve fikci, to se opravit nedá, nebo jen málo, list nejde obrátit, nelze to přepsat. Je psáno, a bez slitování i naděje se to opakuje stále stejně - toto je ten příběh a toto jsou jeho slova - při každém čtení, zalistování nebo nahlédnutí to vypráví a říká pořád totéž, podobně jako děj zmrazený v obraze nikdy nepokročí dopředu ani se nevrátí zpátky.

Cestou do toho připlete část své rodinné historie, když vypráví o svém bratříčkovi, který mohl být jeho starším sourozencem, ale prostě jim toto štěstí nebylo (do)přáno.

Poněvadž za noci odcházíme jako PŘESTUPNÍ ubožáci.

Všechno minulé se jeví jako naivní.

Přídá osudy dalších bizarníků i historii svého pustého literárního království - ostrova Redondy.

Oči měl modré, s pohledem na číhané, anebo ještě spíš ze zálohy, oči, které jako by si dělaly úsudek, dokonce i když působily roztržitě nebo ospale nebo nepřítomně. Oči, které myslí samy, bez zásahu mysli, a posuzují. Patřil k těm, kdo nikdy nežádají ani nekárají, ale člověk se před nimi zpravidla cítí nedostatečný, pokud se úplně nezbavil reflexů mládí, nic nevytknou, nedají najevo nespokojenost a přesto nám připadá, že jsme stále na pokraji jejich tichého neschválení.

Člověk tak poctivý a rovný, že většině lidí musí jít na nervy. Takových jako on se dneska moc nenajde, leda pár žen. A přitom pružný chlapík s mimořádným smyslem pro humor. Jeden z těch vzácných jedinců, kteří dokážou být vážní i žertovat takříkajíc v témže odstavci, a obojí upřímně.

Je to román veskrze postmoderní, text je prošpikován skutečnými? fiktivními? dokumenty, mapami, fotografiemi, kopiemi novinových článků atd.; je zde zrecyklována jedna celá pasáž z "odrazného" románu Všechny duše.

Musím udělat vsuvku - tohle je kniha vsuvek, jenže i s nimi se postupuje

Ale přesto ta knížka není pastvou jen pro hrstku vyvolených salónních intelektuálů. I obyčejný čtenář jako já ji dokáže přečíst a může mu z ní zůstat na tváři lehký úsměv přikývnutí. Jinak řečeno, ani tímto ne-románem si Marías nepodkopal moji přízeň. Onu nepodmíněnou citovou vazbu, jakou (v ideálním případě) zakoušíme k dětem, dlouholetým přátelům a pravým láskám. Ale ta musí být nejen na něčem vystavěna (v tomhle případě na dříve přečtených románech Srdce tak bílé a právě Všech duších), ale i pěstována (Vzpomínej na mě zítra při bitvě, ta na mé přečtení teprve čeká. A co fotbalové fejetony Divoši a citlivky? Možná dokážu překvapit i sama sebe!)

Byl to právě ten pocit časové závrati nebo zrušeného času, jaký zakoušíme, držíme-li v ruce předmět, který úplně nezamlčuje svou minulost.

Pocítil bázeň, tu krátkou snesitelnou bázeň, která nás přepadne, když vidíme věci příliš přesně a nečekaně zapadnou do sebe, bázeň, že svět je možná víc v pořádku, než se nám chce věřit, anebo lépe uspořádaný námi samými.

Všechno se musí říkat zas a znovu, aby se to neztratilo, dokud nebude řečeno všechno a víc už toho nebude.

Z cest(y): Rešovské vodopády (věnováno nejneočekávanější telefon-zvednuvší ježbabce posledních dní - Vti)

2010-07-20T01:09:00.003+02:00

O tom, že za vodopády nemusíme vždycky do vysokých a tedy dalekých hor, ale jedny (a hned KRÁSNÉ) mi leží takřka za humny, jsem se poprvé dozvěděla z webu asi před čtyřmi lety, když jsem se "zrcadla" zeptala, k čemu by mi mohla být poprvní návštěva modelářské letiště Dvorce.
Vědoma si svého proslulého orientačního nesmyslu snažím se zaonačit svá první navštívení tak, aby mě z případných zkratek a vracení se příliš nebolely nohy. Jenomže s člověkem, který je zvyklý dojít jenom k nejbližšímu parkovišti a nemá potřebu odpovídat na otázky typu "Co je ještě za touto 'poslední' zatáčkou" si výletů do neznáma jedna moc neužije. Takže tentokrát bylo jasné, že tam zamířím radši sama.

Na (vzdušnou čarou měřeno) nějakých 40 km tam i zpět jsem si v kopečkách, panujícím horku a s očekávaně aktivovaným těžištěm na kole (přestože se mu přes jeho takřka slumový původ dostalo naprosto neočekávané pocty být zvěčněno - tedy zchvilkováno - v galerii skutečných cyklistů) opravdu netroufala a tak jsem zvolila kombinaci vlaku a pěškobusních turistických značených tras. A zvolila správně, protože co je pro místní šedě průhledná každodenní nuda-rutina, pro věčně spěchající čmeláky děsný kodrcák, je pro lufťačku romantickou vyjížďkou krásnou krajinou s neodolatelnými místními jmény jako Jamartice nebo Velká (Malá) Štáhle.

Vystoupivši z vláčku se "se specifickým způsobem odbavování cestujících" (já se tedy bavila skvěle, nejen už zmíněnou krajinou, jmény zastávek - "Břidličná-les" a pozorováním spolucestujících) měla jsem oči pro každý rozcestník, strom a patník, protože jsem neměla žádnou mapu a musela se tedy spolehnout na práci KČT. A tak se mi už na prvních metrech cesty skrz město Rýmařov do zorného pole připletl půvabný plakátek zvoucí na retrospektivní výstavu Jaroslava Dostála. Jméno výtvarníka mi sice vůbec nic neříkalo, ale nevsadila bych na sebe ani pětník, že odolám lákání názvu výstavy. Dopadlo to tak, že jsem se musela vrátit k pokladně s dotazem, zda se smí fotit. Mohlo:

Lávka s dvěma lucernami, 1946

Ticho, 1995

Rozhovor dobrého se zatvrzelým, 2001

Rozednívání, 1989-1993

Pocta A, 1999

Písmo kamene I.Minulost, 1997

Až následně, doma, jsem si dohledala, že povoláním lékař Jaroslav Dostál byl zeťem Josefa Čapka, přítelem Václava Boštíka...

Ke dvěma hodinám, které jsem ztratila (ne získala! Na takovou procházku v okolí malého nádražíčka s vlaštovčím hnízdem přilepeným pod trámem olupující se dřevěné střechy bych jinak nikdy "neměla čas"!) ráno naprostým podceněním logistiky, jsem přidala ještě jednu další, protože v muzeu jsem kromě výše zmíněné výstavy prošmejdila všechny expozice (už jenom ty názvy exponátů v "kabinetu" nerostů a minerálů stály za to a hra "na objevovanou" s fotobuňkou v místnosti věnované hedvábnictví s ukázkami ornátů/brokátů jakbysmet).

Ale pak už byl nejvyšší - téměř polední - čas vydat se bez dalších odboček vzhůru do kopce, protože k "Rešákům" je to z náměstí změřených 10 km. Zelená turistická značka mě k vodopádům přivedla z opačné strany než většinu automobilových návštěvníků, tedy nikoli od parkoviště u hospody v Rešově, ale pozvolným klesáním po proudu říčky Huntavy (Nomen omen - druhý den jsem chodila jak kyčelně-kolenní rehabilitant) od vesnice Skály ("Na skok" tam ten den zrovna přijela spousta pěstěných koňských krasavců!). Turistů na neomrzení zdravení, borůvek tolik, aby zbylo na každého, kdo při cestě sbírá prsty a ne hřebenem a motýly jsem nestačila ani registrovat, natož tak počítat nebo každému "psát" na křídla nějaký ten vzkaz.

Les voněl horkem, pryskyřicí a dětskými prázdinami na Šaštíně:

Kdo byl, vzpomene si sám, kdo ještě ne, stejně by mu moje slova nedokázala vylíčit tu krásu. A nepodaří se to ani těm několika statickým obrázkům. Ale přesto...

Vypravte se, než i do této soutěsky dorazí přeopatrnické, politicky sterilní, naddimenzované normy pečující o neohrozitelnost euroobčanů.
Divočina to není, bez udržovaných dřevěných mostků, lávek a schodišť byste toho zdaleka nemohli vidět tolik jako s nimi, ale přesto tu pořád zůstává několik nespoutaných úseků, kde je nutné mít pevné boty a zatnout zuby sebezapření.

Voda v říčce měla i v tom tropickém dnu teplotu osvěžující pouze tak prvních 30 vteřin, pak už jsem začínala tuhnout od základů.

Ale přesto jsem do ní nohy opakovaně nořila, protože mě čekalo zpátečních 10+5 km po vlastní ose. A když jsem chtěla vyfotit jeden z největších vodo(s)pádů, náhodou jsem objevila místo, kde se voda tříštila do kapiček tak drobných, že byly sice ještě okem viditelné, ale (aspoň tedy mým) fotoaparátem nezachytitelné.

Krásně (c)hladily na každém kousku rozpálené kůže.

Protože strach je z motorů nejsilnějších, poslední spoj do Valšova jsem stihla i s drobnou rezervou, a to jsem ještě nakoukla a malinké spočinutí našla v rýmařovském kostele. Ve vláčku už zbývalo jenom nezávidět slečně taky-turistce v "kupé" za mnou, která si masáž chodidel, kotníků a lýtek zasloužila už veřejně a na místě.
A pak hlavně ukázněně vystoupit na správné zastávce a nenechat se "omylem" zavézt až na konečnou. Do láhve načepovat ze stometrové hloubky prýštící Ondrášovku a vydat se zpět přes celé město a ještě kus za něj.
Došla na hranici světla a (samozřejmě jen zdánlivě :-) svých neotužovaných sil. Ale nakonec došla, zcela pod vlivem v duchu přehrávané Back Broke.
Nádhera, která se dá prožít jen osamotě. Anebo prý ve dvou stejných. Prý.

S.Zhlédnuto: Zdeněk Šmíd (KGVU Zlín,2010)

2010-07-15T23:52:00.004+02:00

Obdivuji nejvíc, čeho se mně samotné nedostává: fantazii, hravost, prostorovou představivost a potřebu zanechat po sobě stopu.
Na webu mě baví jeho schopnost přivést člověka (je-li k tomu svolný) tam, kam by ho vědomě vůbec nenapadlo jít. To jsem onehdá (ale ne poránu) začala hledat vysvětlení jednoho matematicko-topologického pojmu a "skončila" u obrázků M. C. Eschera. Nejvíc mě na nich fascinuje, že v době, kdy vznikaly, počítače už sice existovaly, ale rozhodně nebyly osobní a měly z dobového hlediska důležitější software, než grafické (vektorové) editory. Tedy že to, co dnes dosáhneme pár kliky a tahy, musel umělec pracně počítat, vyměřovat a ručně kreslit. Mimochodem, ten způsob, jakým Droste-efekt, jež M.C.Escher použil třeba tady, získal své jméno, je tak prostý, že by si ho snad žádný vypravěč netroufl vyprávět.

Když jsem se chystala na výstavu sochaře Zdeňka Šmída, domnívala jsem se, že jeho díla neznám. Ale sotva jsem vešla do expozice, která nezačínala "hotovými" díly, ale jejich drobnými modely (tohoto dovolení nahlédnout umělci "pod ruce" si tedy velmi cením), zmocnil se mě intenzívní pocit déjà vu. Naštěstí mě milé paní kustodky vybavily kromě návodu (=kurátorské prosby), jak se v expozici chovat, i katalogem, takže jsem si mohla šedé na v bílém potvrdit, kde jsem už některé objekty mohla vidět. Tančící věž byla součástí putovního projektu Orbis Pictus a Venuše byla vystavena v rámci kteréhosi ze Zlínských salónů.
Ještě k tomu katalogu: jeho laskavé zapůjčení bylo víc než vítané, protože ani modely ani vlastní sochy nebyly z nějakého mnou tedy skutečně nepochopitelného důvodu označeny ani názvem ani rokem vzniku. A vážně by mě zajímalo, co vedlo grafika, který jinak velmi pohledný katalog zpracovával, k tomu, že pro texty zvolil drobounký font s téměř vlasovou tloušťkou čáry, navíc opravdu šedé barvy na bílém papíře. Prostě nám už-ne-příliš-ostříšům, pokud jsme chtěli texty rozluštit, nezbylo než postavit se k oknu a předpažením experimentálně zkoušet nalézt optimum vzdálenosti, která by slovům dovolila vystoupit z rozmazanosti.

Jistě, Šmídovy sochy-kinetické objekty můžete vidět i od pracovního stolu na jeho webu, některé dokonce i s animací, simulující pohyb, ale prostě si na ně nesáhnete a nestanete se tedy na iluzivní okamžik prvotním hybatelem.
To já, osmělena oním už zmíněným písemným svolením, že šetrné dotyky jsou tentokrát výjimečně povoleny a skutečností, že jsem byla v galerii sama, jsem si skutečně sáhla (nebo zafoukala) na každý z objektů, prestože u tří bylo už z jejich podstaty zauzlení jasné, že je k ničemu nepřiměju.

Kdybych musela vybrat jen jediný objekt, pak by to byl Kohout II. Jednak pro to téměř cívkové vinutí cínového drátu a asi nejintenzívnější do-služeb-zapřáhnutí principu setrvačnosti.

Do uzavírací doby galerie ještě zbývala k personálu dost zdvořile dlouhá doba, takže jsem mohla zaskočit i do stálé expozice, abych zvizitýrovala, jak se daří mým oblíbencům. Olejům Jakuba Schikanedera, autoportétu Bohumila Kubišty a Ženě na červeném pozadí ex-režimem zneužívaného Václava Chada. Jak jsem byla rozdotýkaná, tak jsem tentokrát neodolala svodům mramorového Torza Bedřicha Stefana z roku 1929. A jak moje levá dlaň přejela přes hranu boku...Byla ta andrenalinově-endorfínová smršť v mých žilách vyvolána překročením hranice dovoleného nebo snad mám na tuhnoucí kolena znovu zaměřovat hranice své doposud nezpochybňované orientace?

Kam se vracím: Křížová cesta a Kaple I (Pavla Kačírková)

2010-07-08T19:31:00.002+02:00

Nemám žádné výtvarně-teoretické vzdělání, v genetické posloupnosti smyslu pro výtvarno jsem to druhé přeskočené koleno, sama nenamaluju ani koně, ale přesto mě baví chodit na výstavy. Ty lokální a občas, když někam musím,se snažím naaranžovat si případný volný mezičas tak, abych aspoň jednu velkoměstskou navštívila. Až přemýšlení před tímto zápisem našlo možný iniciační okamžik: jsme s gymplem asi tak ve třeťáku na školním výletě na Vysočině a náš třídní a současně profesor češtiny (DÍKY!!!) nás vzal na výstavu současného malíře. Jméno autora jsem samozřejmě zapoměla, ne tak název cyklu a především své zděšení: Tahle mazanice má být umění? (Když jsem dnes, "after all these years", zadala to slovo vyhledávači, vrátil mi jméno profesora AVU :-)). Od té doby se snažím průběžně, pomalu a potrhaně dozvzdělávat. Vyhledávám fotovýstavy, grafiku, umění z "okraje" (art-brut, mediumiky&solitéry obecně), řezbáře, ale čemu se zatím nedokážu postavit bez předchozího (anebo aspoň paralelního) nahlédnutí do verbalizovaných autorských záměrů, je nefigurální a konceptuální tvorba. Často se pak zpětně ptám: Co bych si asi tak pomyslela, kdybych nevěděla?
Mladou, talentovanou, krásnou a skromnou, původem přerovskou výtvarnici Pavlu Kačírkovou jsem poznala prostřednictvím muziky mé oblíbené skupiny Květy. Výrazným způsobem se podílí na grafickém ztvárnění jejich CD i vinylů od dob (zatím) předposledního CD Střela zastavená v jantaru, natočila pro ně několik klipů, z nichž ten snad ničím nepřekonatelný k písničce Cirkus byl dokonce zařazen americkou hudební televizí Link TV’s do kolekce “The Best Video Finds of 2008".
Její hlavní doménou jsou ale sochy a prostorové realizace vůbec.
Nezaslouženou shodou okolností mám (už) dvě z jejich děl "na kopečcích" za domem. Poprvé jsem se vydala na Křížovou cestu nad vesnicí Šarovy 28. října 2008. Neznajíc ještě tu snadnější cestu (která ale znamená poprvé projít cestou v opačném pořadí zastavení) nechtěla jsem riskovat netrefení a zeptala se přímo ve vesnici dvou dam dělajících (si) čisto na svém vlastním prahu. Po krátkém domlouvání se mezi sebou mi sice přeložily popis cesty z terminologie založené na znalosti místních poměrů (typu "za chalupů starého Vojty") do obecných termínů (rovně, doprava a do kopce :-)), ale okamžitě jsem vycítila, že těmhle dvěma se autorka křížů i její pan profesor Jan Ambrůz, který je autorem celkového krajinného řešení, tedy do nápěvu nestrefili.
Já "dopadla" jinak.

Dorazila na místo, položila kolo do trávy před prvním křížem a začala stoupat úvozem. Sama. Zmizeli všichni a všechno, co by rozhodovalo o mém čase a pocitech. Ještě než jsem došla k poslednímu zastavení, naprosto jsem tomu místu propadla. A samozvaně se prohlásila jeho občasným dokumentátorem a donašečem k pozornosti jiných. Čtrnáct "prázdných" křížů z tzv. pohledového betonu, od sebe odlišených jen železnými deskami s římskou (jakou jinou, že?) číslicí a (hlavně!) svým umístěním v prostoru a porostu úvozu. Tvoří ... aspoň pro mě ... "rámy příštích obrazů" (pan Kainar promine, už jenom z pýchy, že má tak šikovnou myšlenkovou "vnučku"). Možná, že jim jen podsouvám svůj vlastní obsah, ale jako by bylo důležitější, co je těmi "zaměřovači" vidět, tedy ty měnící se výseky krajiny v rytmu čtvera ročních období.

Anebo druhý význam průhlednosti a prostupnosti křížů? Většina z nás sice časem pochopí a uzná, že svůj kříž si každý vleče (a současně často i teše a na hrb nakládá) sám, ale přesto někteří slaboši mého kalibru chtějí, aby bylo toto břemeno druhými uznáno, tedy bylo viditelné a pro ostatní vysvětlovalo(=omlouvalo) naše drobné i větší škobrtnutí.

Nebo do třetice všeho možného? Jsou to kříže nebo siluety lidí v (marné?) touze vzlétnout?

Od té doby se na místo občas vracím, pozoruji fotím a porovnávám. Zásadní změnu jsem zaznamenala včera, cesta už je označena způsobem, který naprosto vyhovuje i věčným reptalům jako jsem já. Bohužel v rodinném "Vařila myšička kašičku ..." na mě včera zbyla jen nezáznamová optika, takže opisuji z železné desky, do níž je prosekán text začínající těmito slovy:

KŘÍŽE
CESTY
SOCHY
KRAJINA
LIDĚ
Na památku těm co úmornou prací
přetvářeli tuto krajinu
v úrodné pruhy polí
v hranice úzkých mezí
v řady třešní jabloní a trnek
na památku tě, co projezdili tento úvoz
co vyšlapali tuto cestu

Na poslední předprázdninový den byla ohlášena vernisáž druhého objektu, Kaple I, na křižovatce polních cest mezi vesnicemi Salaš a Šarovy. A protože jsem pár dní předtím poprvé to místo, jehož vznikání jsem do té doby sledovala jen virtuálně na autorčiných stránkách, poprvé navštívila fyzicky a nepokorně se napráskala zasláním další várky dokumentačních fotek, vydyndala jsem si pozvání i já.

Cesta po kopcích v horkém podvečeru - na kole v trhací sukni zalézající tentokrát "jenom" do brzd - dopadla naštěstí dobře, protože původně ohlášený čas začátku byl lehce akademicky posunut. Proto, aby mohlo být do neviditelnosti (=nerušitelnosti toho místa) odvezeno auto, kterým byly ke kapli přivezeny (a do obilného pole zpětně nalezitelně uschovány) potřebné propriety. Už jenom takovýmto detailem je pro mě naznačeno, kdo a jaká (asi) P.K. je.
Úvodní slovo pana profesora Jana Ambrůze
bylo jako sandwich obloženo vystoupením improvizovaného performerského tria Ola Hořavová - Martin Evžen Kyšperský - Roman Zelenák (nástrojové obsazení:stébla trav&megafon&budík&zárodek stabilitou netrpících bicích - jako paliček použito site-specific větviček :-))
A pak už mohlo dojít k onomu slavnostnímu okamžiku, kdy měl být z kaple (opět, nečekejte žádnou zdobnost, je to "jen" prostý železný plát o rozměrech 6000x2000x18 mm zasazený do země) sejmut oděv, který ji jako cudně-smyslnou ženu stejnou měrou skrýval i odhaloval. Jenomže provázek se z netkané lehkosti přehozu, který ve spolupráci s pofukujícím vánkem měnil v ty chvíle kapli v plachtoví archy, vytrhl hned při prvním zatáhnutí.
Naštěstí umělci dokáží bleskurychle na místě improvizovat a přidáním dalšího páru ochotných rukou bylo Odhalení skutečně provedeno. Jen na vrcholku zůstal malý cár textilie jako praporek ukazující další směr.

Romantikům, kteří se nebojí drobného kýče (anebo poučeně vědí, že příroda je na repertoáru nemá) podotýkám, že se tento poslední kousek se z přídi uvolnil přesně v okamžiku, kdy byla vernisáž slavnostně ukončena rozchodem hostů do sobě určených směrů. Praporek se zvedl nadnesen závanem větru a snesl se do obilí. Kdo chce, ať bádá, byla-li to náhoda nebo naopak souhlasné pokývnutí přírody či toho nad námi, že na rozdíl od místních ona/on s umístěním dalšího směrníku/označníku právě na toto místo souhlasí. Všimla jsem si zajímavé skutečnosti: Přestože z dálky je kaple (mj. i díky jasně oranžové barvě rzi, která ji za pár dní po instalaci oděla) velmi dobře viditelná ze všech směrů, pokud se k ní blížite zvrchu, polní cestou směrem ze Salaše, na několika metrech, kdy se osa cesty dostane do zákrytu s jednou z os kaple, se najednou pro poutníka stane Kaple I neviditelnou a je-li to takový malověrec jako já, mohl by propadnout pochybám, je-li na správné cestě. Je to jen z další ze symbolů, který byl autorčiným předem připraveným (=vypočítaným) úmyslem? A stejně tak, věděla, že si Kaple aspoň dočasně ponechá stopy některých dlaní, které se jí dotknou?

Přijďťe svou vlastní velikost s Kaplí poměřit sami!
Mým ježbabkám se samozřejmě nabízím za průvodkyni, ostatní najdou mapy s přesně zaměřenými souřadnicemi na Pavlině webu. Třeba se pak nás víc bude těšit, až se podaří vztyčit i další dvě kaple trojúhelníku, který bude opakem toho Bermudského.

A já na svých prázdninových cestách navštívím ještě i její ovečky pasoucí se v kroměřížské Květné zahradě, protože si chci na vlastní oči potvrdit svůj předpoklad, že jim to v přirozeném prostředí bude slušet ještě více než na zdi Kateřinské zahrady v Praze (výstava Nic na odiv, léto 2009) anebo na střeše brněnského Domu umění (Brno Open Art, léto 2009). Možná se mi přit té příležitosti podaří prohlídnout i výstavu jejího staršího kolegy Salvatora Dalího nebo výstavu Renaty Klogner Štolbové v obrazárně Arcibiskupského zámku s názvem Prosluněné obrazy - nejen ze Sardinie.
A až pojedu v září do Prostějova na výstavy mých oblíbenců - Martiny a Jiřího Netíkových, podívám se i na Pavlinu pamětní desku generálu Josefu Dudovi.

To všechno se dá, dokud si můžeme vybírat kudy a s kým.
***************************************************************************
DODATEČNĚ: Na vlastní TV můžete Křížovou cestu a Kapli I vidět na ČT2 v pořadu Kultura.cz v sobotu 24.7.2010 po 18:35. Reprízu resp. následný odkaz na iVysilání si jistě snadno dohledáte sami.
Nejsme přeci FBG.

Shlédnuto: Valerie a týden divů + Ružové sny

2010-06-26T00:45:00.004+02:00

Normálně do kina nechodím. Ale když u nás vypukne filmový festival údajně dětský, snažím se chytit příležitost aspoň za jeden až dva vlásky a zasypat nějaký ten kráter na mapě mé filmové neznalosti. Po animovaných filmech a světové klasice letos na řadu přišly československé poklady z dob, kdy jsem do kina ještě sama nemohla.

Nedělám si iluze, že bych o dnes už učebnicové alegorii o moci, marnivosti, zlu, nevinnosti a jejím ztrácení jakou je Valerie a týden divů, kterýžto film natočil Jaromil Jireš a měl premiéru v roce 1970, napsala něco nového, zajímavého nebo chytrého. Navíc, je to dílko surrealistické, takže kdo ví, jestli a co jsem vůbec (ne)pochopila, že. Tak přičiním jenom dvě poznámky na perforovaný okraj klasického filmového pásu.
Vždycky si povzdechnu, kdy slyším vyprávění pamětníků první republiky, jak bylo mezi běžnou populací zvykem každou neděli chodit třeba do biografu. Já vím, okouzlení zázrakem, neexistence televize atd. atd. Ani se mi nechce vypočítávat, kolikrát je dnes dražší vstupné od dob, kdy se chodilo na Vinetoua do první vrzavé řady kina Lípa. Přesto zdá se(uvědomuju si ale, že to může být výjimka charakterizující právě festival), uvadečku v sále nepohledáš. Co si tedy počít, když zhruba po třetině filmu nabyde nějaký spoludivák dojmu, že jeho litanie je mnohem důležitější nebo snad vtipnější než film samotný? Mám a můžu to být já, kdo se hlasitě ohradí? A jakou formou, když onen doporučovaný humor a nadsázka momentálně není na skladě? Naštěstí ob pár míst sedící mladík zřejmě rozpaky mého druhu netrpěl a jednou větou poměrně hrubého zrna zjednal ticho v hledišti. Jak nemám vulgarity ráda, tentokrát svou účinností prokázala oprávněnost. Vůbec na sobě pozoruju, že začínám být mnohem smířlivější, nebo to jenom víc a víc okorávám?
Druhá poznámka rozvíjí rčení Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Shodou okolností ten večer měla na ČT1 premiéru Brabcova adaptace Máje. Stejně stylizovaná básnická předloha, stejný důraz na výtvarnou stránku, ale ... Tady každá šála vlála ve větru, téměř každý celek byl nasnímám na obzoru proti modro-bíle kudrnaté obloze, každá postava byla až (pře)krásně romaticky rozervána. Anebo prostě moje vnímavost tak vysokou koncentraci umění v jednom dni po tak dlouhém půstu už nevydržela.

K vypravení se na druhý festivalový film mě nepřimělo nic méně vznešeného, než přání vidět na plátně mladičkou Ivu Bittovou. A opět: čím míň čekáš, tím více můžeš dostat. Film režiséra Dušana Hanáka z roku 1976 s časem nic ze své krásy neztratil. Příběh "Romea a Julie zo slovenského vidieka" je poetický, laskavě humorný a přitom nic nepřikrášlující. Člověk si nad ním musí uvědomit, jak zásadně se proměnil za těch necelých pětařicet let náš většinový okolní svět (čestnou výjimku představují pouze interiéry rychlíkových vozů ČD :-), trošku i lidé na svém povrchu (dodnes mi v uších zní ono až štítivé zašumění v hledišti ve scéně, kdy si mladá cikánka Jolanka opatřuje náležitosti pro kouzlo, které má v nádherně ušatém pošťákovi Jakubovi - hraje ho Juraj Nvota - probudit lásku k její osobě), ale uvnitř, uvnitř zůstáváme pořád stejní.
Stejné rasové předsudky, stejný nepřehlušitelný hlas krve, stejně rychlé vzdání se romantických ideálů, když se pokusíme postavit na vlastní nohy a ono to jde jen velmi vrávoravě.

S úsměvem jsem zaznamenala jeden typický filmařský nonsens. V nádherné kuchyňsko-skládankové scéně z kratičkého intermezza, kdy se Jolanka a Jakub snaží utéci "malosti" své vesnice a zkouší se sami protlouci ve městě, kde by snad jejich rozdílný etnický původ nemusel nikomu vadit, Jolanka říká: "Kúpila som ti vtáčie mlieko". A to se sice dá s láskou pro druhého připravit, ale snad s žádným rozvojem kulinářských "technologií" NE koupit a v prostoru a čase přepravovat na "domácí stůl" :-)

Závěrečný tip nemá se starými filmy a novými časy nic společného. Anebo jen to, že taky dokazuje, jak životabudící občas dokáže být vystoupení z obvyklých schémat chování:
Ani televizi příliš svých očí a času nedávám. Ale dočasně byvše "dámou ovladače" náhodně jsem přelupkala na sobotní okolopůlnoční pořad Pozdní sběr a přihodilo se mi akutní hudební uchvácení! Kladenská skupina Zrní. Sice jsem to jméno znala, před pár týdny se o nich víc než pochvalně zmínil jeden mé-důvěry-hodný člověk, ale nějak jsem si na ně do té doby neudělala čas. A bylo to dobře, protože zatímco na jejich prvním CD s názvem Voní mi projev zpěváka Jana Ungera i kapely celé bůhvíproč dost připomíná Ivana Gajdoše a Bratry Orffy, tak v televizním studiu živě zahrané ukázky z připravovaného CD s názvem "Hrdina počítačové hry jde do světa" už jsou opravdu soběvěrně samostatné.
Na řetízkáč odkazů je možno nastoupit třeba Jabloněmi:
Díky, Radůzo, tenhle pro širší-publikum-objev nebude moci být připsán nikomu jinému než Vám.

P.S. Obrázky obou původních filmových plakátů jsem našla na úžasném webu. Probudil ve mně odhodlání z letošní filmovky absolvovat alespoň tu výstavní sekci.

Přečteno: Vladimír Křivánek - Pijáci melancholie(Aleš Prstek, 2009)

2010-06-06T21:35:00.002+02:00

Z té hrstky lidí, které tzv. znám, jsem já tím rozhodně největším zbabělcem. Jediné dobrodružství, které si totiž dopřávám, je to s neznámými knížkami (nadto ve veřejné knihovně). Cožpak u prózy, tam to vyplývá z počtu pravděpodobnosti, ale tak jednou do roka se mi stane, že si mě k sobě přitáhne sbírka současné poezie, na kterou jinak obvykle nestačím. A tím, kdo si začne, jsou vždycky a výhradně slova titulu.

Tentokrát nebylo nic snadnějšího, než ulovit tu, která v souladu s východním pojetím považuje melancholii za kategorii krásy a nikoli diagnózu. Navíc se k tomu přidala vzdálená ozvěna Pijáka absinthu (nebo libo-li českou variantu), krásné svrchní i vnitřní grafické provedení (na speciálním grafickém papíře, který má své jméno!), celostránkové černobílé fotky přírodních textur (autoři Štěpán Mamula a Petr Svoboda). Po celkem krátkém nahlédnutí na vlastní obsah a doslov Jaroslava Meda, který zmiňuje návaznost na klasiky, jejichž jména si ani netroufám uvést, protože bych sama sebe uvrhla v podezření podlézavosti, už nebylo nad čím váhat.

Je-li skutečně "poezie konečným řešením otázky zbytečných řečí", jak to pro Richarda Müllera a Ivu Bittovou napsal nad muziku Jara Filipa textař Michal Horáček, nemůžu nic jiného, než vybrat pár ukázek a zmizet:

Z oddílu Tušové kresby
XI.
Co v ohni zrozeno
vyklene v pevný tvar.

Křehká duše skla,
jako jsme křehcí my:
Dva stvoly skleněné,
propnuté ke hvězdám.

Pevní jen v objetí
světlo nás rozžíná.

XX.
Tiše mží v alejích
kaštany padají,
jak hlavy uťaté.

Vteřiny závratí!
Obrazy stopené
v zamžených zrcadlech.

Kaštany padají
do duše tiše mží.

Z oddílu Víno:
VIII.
Noc sahá ke hvězdám.
A ty nad sklenkou sám.
Dopíjen vínem,
vínem podpírán.

Do cely života
prokmitá hvězdný třpyt
ve vinici svých vin
komu chceš odpustit?

Z oddílu Srdce

XLIII.
Všechno se opakuje. Pokaždé jinak.
Polibky, lásky, báje. Do nekonečna.
Ani smrt neděsí. Je polapena.
Žijeme v obrazech. A věrná je nám změna.

XLVII.
Stále hledáš něco ztraceného,
něco, na co jsi zapomněl,
co možná vůbec nemám jméno.
Pro tebe je však jménem jmen.

Z oddílu Pocta Li Poovi:
V.
Je tolik krásných slov pro tolikerou lež!
Tolika způsoby sám sebe podvedeš.
Marně si říkám, že mlčení je změna.
Pravda ti vyjde vstříc, je-li vyslyšena.

A tahle je dnes za Vás, pane Smoljaku:

III.
Sleduješ pohyb mraků, sleduješ cesty včel.
Rozbřesk až do soumraku a vše cos uviděl
je drapérie prachu na tělech, která nahá
odešla ze sebe vstupovat do nebe.

Přečteno: Joanne Harrisová - Jiné světy, jiní lidé (Knižní klub, 2005)

2010-05-29T23:16:00.006+02:00

Ani si nevybavím, kdy a kým jsem si pořídila svou náklonnost k povídkám. Naopak vím určitě,kdy se k nim vědomě uchyluji: buď ve mně po přečtení nějakého rozsáhlejšího, složitějšího, se mnou hodně propleteného románu zůstává natolik neuklizeno, že nemám kapacitu pustit se do nové dlouhodobé "read-affair" (a přitom svou posedlost psaným slovem nedokážu udržet nakrátko ani jeden jediný den) anebo chci dát nějakému zatím pro mě neznámému spisovateli spravedlivější příležitost přidat se k mým vyhledávaným.

V okamžiku, kdy jsem si domů odnášela povídkovou sbírku Jiné světy, jiní lidé (zase!? Proč takovýto název, když v originále titul zní: Jigs and Reels?) od Joanne Harrisové, jsem se nacházela dokonce ve společném bodě těch dvou situací. Někde na pozadí mi sice probleskla filmová verze její Čokolády, ale ta byla na můj vkus poněkud moc hollywoodsky učesaná, až přeslazená. Přesto jsem to zkusila, ve snaze dopřát si něco lehčího. Vůbec tím nemyslím, že napsat dobrou povídku je snadnější než napsat dobrý román. A vlastně ani čtení některých povídek, přestože jsou skvělé, není zrovna jednoduché (z poslední doby mi to jasně dokázala třeba druhá česky vydaná knížka Alice Munroové).
Ale ta dvaadvacítka zařazená do první sbírky povídek Joanne Harrisové je jednak většinou skutečně jen párstránková, takže se dá oblouk příběhu sklenout na jedno začtení se, jednak si berou na pomoc dvě diamterálně odlišné, ale srovnatelně funkční "zbraně". Nadsázku, ironii, humor místy i černý (Ošklivá sestra, Gastronomikon, Poslední vlak do Dogtownu, Ročník 1981, Ryba, Místo na slunci, Svobodný duch) a na druhé straně hluboké lidské pochopení, až soucit (v původním, nezdeformovaném pojetí; Hope a Faith jdou nakupovat, Čaj s ptáky, Malá mořská víla).
Nevím, jestli je to tím, že své povídky autorka takhle souhrnně publikovala poprvé, a nedokázala je tedy poslat do světa jen tak bez svého rodičovského doprovodu, ale každá z nich je uvedena alespoň pár slovy popisujícími genezi jejího vzniku resp. jiným krátkým dovysvětlením.
To, že jsou některé z nich založeny na obecné známosti výchozího příběhu - ať už pohádky (v případě povídek Ošklivá sestra, Malá mořská víla) nebo filmové klasiky (Snidaně v Tescu) mi nepřipadá vůbec jako snaha přiživit se na jejich slávě. Naopak všechny variace, nebo spíše odražení se od předloh, mi připadají originální a povedená.
Svět, ve kterém žijí hrdinové těchto povídek mi není jiný a na povídkových knihách je osvobozující jejich uvnitř uložené právo nemuset se líbit úplně všemi zařazenými příběhy.
Kdybych měla vybrat jeden jediný, pak by to byla povídka Čaj s ptáky. Nádherná ilustrace známého faktu, že teprve kvůli druhému dokážeme být aspoň občas a na chvilku lepšími, než bychom ve své osamocené setrvačnosti jinak byli:

Připomínal mi ptáka, kterého jsem jednou zahlédla v provinční ZOO. Malý a na pohled jednotvárný, schoulený ve své kleci v rohu, sotva se pohnul, jako by se omlouval, že přitahuje tolik pozornosti. V očích měl jen věk a smutek. Nápis pod klecí oznamoval: Odchován v zajetí. Spatřila jsem ten výraz ve tváři pana Tamaokiho. Tenkrát jsem ho dobře znala, vídávala jsem ho každé ráno v zrcadle, ve své vlastní koupelně. Někdy - i když teď už ne tak často - ho vídám ještě pořád.
...
Pan Tamaoki mi pokynul, abych se posadila a s lehkostí dlouholetého cviku nalil čaj. Byl to nějaký neznámý nálev, nazelenalý a vonící ostrou, pronikavou vůní. Pan Tamaoki pečlivě nalil tekutinu do malých mističek a bambusovým šlehačem ji zpěnil. Chutnala tak, jak voní posečená tráva: teple a kouřově zeleně. Čas od času na mě pan Tamaoki kývl a usmál se. Žádnou konverzaci nezapřádal; předpokládal jsem, že jeho angličtina nestačí na udržování nenuceného klábosení. Ve vzduchu mezi námi poletovala zrnka prachu. Poprvé v životě jsem se cítila s nějakou jinou osobou zcela uvolněně, v tichu.
Konečně se pan Tamaoki zvedl s úsměvem zamířil do kuchyně a otevřel dvířka lednice. Pokynul mi, abych se šla podívat. Následovala jsem ho.
Skříňka byla plná ptáků. Oranžových, žlutých, zelených, šarlatových. Voliéra ptáků všech představitelných tvarů. ... Všichni byli tiší a strašidelně nehybní.
Když jsem se podívala znovu, uvědomila jsem si, že je to zelenina, kterou každé ráno v půl šesté doručovali pod moje okno, teď vyřezaná a poskládaná do těchto složitých vzorů. ... Muselo tu být více než sto řezeb ze zeleniny, každá pečlivě uložená na polici, čekající, až ji pan Juzo Tamaoki přenese do košíku a odnese jako ozdobu na mísu jasmínové rýže nebo zázvorové krevety, kde ji možná bude krátce někdo obdivovat, nebo si jí spíš ani nevšimne...
Tak tohle bylo tajemství pana Tamaokiho. Tahle voliéra magických ptáků. Společnost, možná, pro někoho, kdo vyrostl v zajetí. Hleděla jsem na ně s údivem a radostí. Snoví ptáci, neschopní létat, bez hlasu, ale překypující barvami.
"Jsou krásní," vydechla jsem.
"Jste příliš laskavá", odpověděl pan Tamaoki, oči mu zářily.
Brzy potom se odtěhoval.
...
Vedle výlevky ležel malý balíček v rýžovém papíře. Roztřeseným hůlkovým písmem na něm stálo mé jméno. Tenký papír byl mezi mými prsty jako uschlé okvětní lístky. Když jsem balíček otevřela, náhle mě v nose ostře, překvapivě zašimrala vůně, vůně jako večer pálení čarodějnic, podzimní ohýnky a střelný prach. Něco se mi drolilo v prstech, uvědomila jsem si, že uvnitř je čaj, japonský zelený čaj, rozřezané lístky plné vůně.
Toho večera jsem si ho uvařila, snažila si vybavit si přesně, jak ho chystal Juzo, páru jsem rozháněla rukou, abych uvolnila vůni. Byl dobrý, něčím uspávající. Měla jsem pocit, že po něm budu dobře spát, možná líp, než kdy dřív. Ráno pozvu svou novou sousedku, nepřátelskou ženu, která nikdy nepronese ani slovo, abych se s ní rozdělila o zbytek balíčku. Možná bude ráda, když ji v ulici přivítá přátelská tvář. Když jsem dopíjela šálek, všimla jsem si, že v pološeru mého pokoje, kde oheň vrhal na stěnu dlouhé červené stíny, vypadala stoupající pára jako třepetající se ptačí křídla, připravená vzlétnout.

Přečteno: Paolo Giordano - Osamělost prvočísel (Odeon, 2009)

2010-05-15T22:50:00.006+02:00

Tahle útlá knížka se mnou prolinkovala od úvodního věnování ("Eleanoře, protože jsem ti to mlčky slíbil") až po závěrečný výčet neznámých jmen, kterým bylo potřeba poděkovat a z nichž prý "každý ví proč". Přidala se tak k těm, kterou jedna poprvé otevřela a druhá (=už jiná) dočetla.

Hlavní hrdiny, Alici a Mattiu sledujeme (i když v časových skocích) od dětství až do faktické (nerovná se úřední) dospělosti. Hojně kopírovaná vydavatelská anotace zdůrazňuje, že oba si sebou nesou trvalé následky dětského špatného rozhodnutí, ale podle mě vede kořen jejich obtížného vztahování se ke světu a lidem zvlášť ještě dále a jejich vina je rozhodně "jen" odvozená. Kdyby existovalo něco jako seznam doporučené literatury pro ty, kteří se rozhodli (a měli pak to štěstí) anebo se jim přihodilo, že vychovávají děti, měl by tam tenhle příběh patřit.

Na postavě Mattia je zajímavé, že přestože se nejlépe cítí v jistém světě učení se, mechanického opakování a matematických axiómů, neodmítne nikoho z té hrstky, kteří se nedají odradit jeho obranným štítem a sami ho osloví. Platí to jak o Alici, která si jej vybrala ponejprv očima, tak pro spolužáka Denise a později pak pro akademického kolegu Alberta i Nadiu, která je Mattiovi v dobrém úmyslu "naservírována".
O tom, že i lidé s poruchou autistického spektra potřebují někoho blízkého (možná, že ještě více než ti "normální") svědčí předehra k přelomové scéně románu. Téměř geniální teoretický matematik Mattia se chystá na promoci. Rodičům přímo zakáže se slavnosti zúčastnit a svým jediným přátelům Alici a Denisovi o tom významném dni prostě neřekne. A pak vyjde z onoho sálu a je mu líto, že tam nikdo není jen kvůli němu.

Oběma protagonistům, kteří se k sobě mají jako ta prvočíselná dvojčata z nádherné matematicko-poetické metafory, která dala románu jméno, je společný i sebedestruktivní vztah k vlastnímu tělu. Alice si svým dlouhodobým jídla-odpíračstvím vědomě zničí část své ženskosti, Mattia si zase dokazuje, že ještě žije, bolestí, kterou si sám způsobuje řeznými ranami na svých rukou. V mezičasech, kdy jsem nemohla číst, ale jen nad osudy obou přemýšlet, jsem v této souvislosti opakovaně myslela na knížku, která mě zpočátku tak provokovala svým názvem (Eva-Maria Zurhorstová: "Maj rád seba samého a je jedno, koho si vezmeš"; a to rozhodně ne proto, že je nazvána touhle podivuhodnou slovensko-českou slovní míchanicí :-)), ale které dávám v mnohém za pravdu. Jestli si můžu pošetile troufnout přát hlavním hrdinům něco za hranici poslední stránky (a přitom doufat, že autor Paolo Giordano odolá tlaku napsat pokračování své tolik úspěšné prvotiny), tak je to právě, aby se druhou půlkou svého života propracovali k soběodpuštění. I kdyby už mělo být "na všechno pozdě". (Paolo Giordano, jak se píše v doslovu, absolvoval dva semináře na literární škole Holden, kterou založil Alessandro Baricco! Copak by se to mohlo neprojevit?)

Ještě jedna věc mi připadá zajímavá: Ač je příběh přiveden vlastně až do nejžhavější současnosti (poslední kapitola je datována rokem 2007), naprosto v něm chybí technické výdobytky, bez nichž si většina z nás už nedokáže život představit. Že Alicin šéf fotí nadále analogově, to by ještě bylo nejsnáze pochopitelné, je to přece umělecký fotograf (že se ovšem jakž-takž snaží uživit focením svateb, je prostě skutečnost z prstu nevycucaná; krásný detail: teprve Alicina trvalá asistence v ateliéru ho po letech přiměje znovu si vyfotit něco jen pro své potešení). Když Mattia přisuzuje sobě číslo 276 088 996 649 (a Alici pak samozřejmě jeho provočíselné dvojče 276 088 996 651), nečiní tak nad monitorem počítače, kterému by úkol generovat provočísla zadal, ale nad hromadou ručně popsaných papírů.
Alice po devítiletém odloučení Mattiu přivolává z jeho severského akademického exilu zpět do rodného města ne tím, že by mu poslala SMSku, mail, nebo mu zavolala, ale svěří starý polaroidovský snímek s jedinou větou na rubu papírové obálce a čapkovským poštovním skřítkům. A on...samozřejmě, jako vždy, Alici poslechne a na druhý den je na místě. Zbytečně, taky samozřejmě...

Se škodolibostí sobě občas vlastní jsem si uvědomila, že až se bude knížka (má šanci, téma je nadčasové a zrovna on do ohně osamělosti neleje vodu, ale benzín.) vydávat pro následující generace čtenářů (budou! věřím!), neobejde se asi scéna Aliciny pomsty její bývalé dětské trýznitelce Viole Bai bez poznámky pod čarou, která by vysvětlila její podstatu.

Příběhu, nebo možná spíše jeho autorovi, je v recenzích vyčítána absence "normální" postavy, která by alespoň občas cítila radost a štěstí. Já JE tam přesto vidím, zpočátku by tím nejžhavějším kandidátem mohl být Alicin manžel Fabio. Ale i ten se nakonec stává obětí, která se provinila stejně málo jako Mattiova ztracená sestra Michela. Nechtěl vlastně až tak moc, jen "obyčejné" štěstí. Dá se ale něco takové zažívat ve vztahu, který je od počátku založen sice na drobném, ale zásadním předstírání a který je spíše demonstrací, truc-akcí, která měla "potrestat" Mattiu, jenž ale vůbec není schopen tuhle rovinu mezilidských vztahů spatřit, natož tak pochopit a na sebe vztáhnout.

A teď zase kousky originálními slovy:

Alice (o Mattiovi, při seznámení na základní škole):

Ve způsobu, jakým skláněl hlavu, bylo něco, co v ní vzbuzovalo chuť jít až k němu, zvednout mu bradu a říct mu, koukni se na mě, tady jsem.

Vypravěč (o pubertálním, ještě nevinném mejdanu):

Ostatní si tehdy jako první všimli toho, co měli Alice s Mattiou pochopit teprve o mnoho let později, vešli do místnosti a drželi se za ruce, neusmívali se a jejich pohledy sledovaly rozbíhající se trajektorie, ale bylo to, jako kdyby se jejich těla
plynule přelévala jedno do druhého, skrze paže a dotýkající se prsty vznikl mezi nimi společný prostor, jehož hranice nebyly jasně vymezené, a zdálo se, že v něm vůbec nic neschází a vzduch v něm je nehybný, ničím nenarušitelný.

Vypravěč:

Roky na gymnáziu byly otevřená rána, která se Mattiovi s Alicí zdála tak hluboká, že se už nikdy nezacelí. Prošli jimi se zadrženým dechem, on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá, a uvědomili si, že v tom nakonec není žádný velký rozdíl. Vybudovali si neúplné a asymetrické přátelství, tvořené dlouhými pauzami a spoustou mlčení, jakýsi prázdný čistý prostor, kam se oba mohli vracet a nadechnout se, když je školní zdi sevřely natolik, že už dál nemohli ignorovat pocit, že se dusí.
Pak, časem, rána dospívání srostla. Okraje kůže se k sobě přiblížily nepostřehnutelným, ale nepřetržitým pohybem. Při každém dalším odření se strup odloupl, ale pak se zase tvrdošíjně utvořil, tmavší a tlustší než dřív. Nakonec nová vrstva kůže, hladká a pružná, nahradila tu chybějící. Původně rudá jizva vybledla, až nebyla k rozeznání od všech ostatních.

Mattia:

Prvočísla jsou dělitelá jen jedničkou a sebou samými. Mají své místo v nekonečné řadě přirozených čísel, mačkají se jako všechna ostatní mezi jinými dvěma čísly, ale jsou vůči nim o krok vzadu. Jsou to podezřelá a osamělá čísla, a proto Mattiovi připadala úžasná. Občas si říká, že se v té číselné řadě ocitla omylem, že tam zůstala uvězněná jako korálky navlečené na niti. Jindy se ho naopak zmocnilo podezření, že i jim by se líbilo být jako všechna ostatní, být jen obyčejná čísla, ale že to z nějakého důvodu nedovedou. Ta druhá myšlenka o něj zlehka zavadila zejména navečer, během chaotického prolínání obrazů, jež předchází spánku, když je mysl už příliš unavená, než by si něco namlouvala.
V jednom kurzu v prváku se Mattia naučil, že mezi provočísly se vyskytují některá ještě podivnější. Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo, které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Jsou to čísla jako 11 a 13, jako 17 a 19, jako 41 a 43. Když má člověk dost trpělivosti, aby počítal dál, zjistí, že výskyt těchhle dvojic je postupně stále řidší. Naráží na stále osamělejší prvočísla ztracená v tom mlčenlivém a rytmickém prostoru tvořeném pouze číslicemi, a pocítí úzkostnou předtuchu, že dvojice, na něž až dosud narazil, jsou pouhým dílem náhody, a že jejich pravým osudem je zůstat samotná. Pak, když už to chce vzdát, když už se mu nechce dál počítat, neočekávaně narazí na další dvojčata, pevně sevřená v objetí. Mezi matematiky panuje společný názor, že můžeme postupovat, jak daleko chceme, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, provočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost,aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl.

Denis (v dospělosti "vyléčený" z dětské lásky k Mattiovi):

Naučil se respektovat propast, kterou si Mattia kolem sebe vyhloubil. Před lety se tu propast pokusil přeskočit a spadl do ní. Teď se spokojil s tím, že může sedět na kraji a klátit nohama ve vzduchu. Mattiův hlas už nezpůsoboval žádný pohyb v jeho žaludku, ale myšlenka na něj byla stále přítomná a měla tak zůstat i nadále, jako jediné skutečné měřítko pro srovnání se vším, co přijde potom.

Alice (o Fabiovi):

Byl tenhle okamžik a byl i nespočet dalších, které si Alice už nepamatovala, protože láska toho, koho nemilujeme, se ukládá jen na povrchu a odsud se rychle vypařuje.

Alice (o Mattiovi, v dospělosti):

Byla si jistá, že on je pořád tam, kam mu párkrát napsala, před mnoha lety. Kdyby se přemístil, nějak by to zaregistrovala, protože ona a Mattia jsou spojeni pružným neviditelným vláknem pohřbeným pod hromadou bezvýznamných věcí, vláknem, které mohlo existovat jen mezi dvěma lidmi jako oni. Mezi dvěma lidmi, kteří jeden v druhém rozpoznali vlastní osamělost.
Naproti ní byl muž, kterého kdysi znala a teď to byl někdo jiný. ... Nebyl to ten Mattia, který se jí usadil v hlavě a stál v cestě všemu ostatnímu, ne naproti ní byl dospělý člověk, který si vybudoval život kolem děsivého jícnu, na sesuté půdě, ale přesto to dokázal.

Alice (po Mattiově [ne-]rozhodnutí):

Damienu Riceovi se zrovna zlomil hlas, než začal zpívat oh coz nothing is lost, it's just frozen in frost.

A ještě odjinud, ale k tématu se snad váže:
J.B.(asi s odkazem na Martina Bubera): Osamělost je pocit, že na mé Já neexistuje žádné Ty.

Wish You Were Here ... and he really is...

2010-05-08T02:26:00.013+02:00

Jestli někdo v neděli 2. května česky připomenul 15. výročí smrti Deža Ursinyho, pak já to tedy nebyla (ani nenašla). Přesto (anebo právě proto?) ke mně Dežo v tomto týdnu "přišel" způsobem, o kterém se dá jenom mlčet.

Tak jenom pár směrových tabulek na rozcestníku:

Jakýsi americký výzkumník na poli garážových kapel z 60.-70. let našeho (tj. minulého) století má ve svém archívu i čtyři české singly. The Soulmen, The Beatmen (včetně podpisů!), Saze a Olympic. Kdo nevěří, ať sem kliká.

V roce 2007 vydalo slovenské vydavatelství Artfórum knížku Moja milá pani. Listy Zdenke Krejčovej. Knížka, která sílu bere i dává ve spravedlivém poměru. Jen tak pod čarou, za nepovinný domácí úkol: kdo byl editorem?

Na jaro t.r. je slibováno DVD s dokumentem Petera Krištúfka Momentky. Jestli se ten film dal či dá vidět v Čechách a na Moravě i na nefestivalových plátnech, vážně nevím.
DODATEČNĚ: Ano! V sobotu 10.7.2010 v 15:00 Kino Panorama - Den slovenského filmu v Boskovicích, v rámci festivalu Unijjazu

A to nejneuvěřitelnější nakonec. Je a samozřejmě NENÍ to "Ten istý tanec": Teatro fatal

Tohle jsou oba Dežovi synové: Vlevo (sic!) bulharský DJ Liubo, vpravo bratislavský herec, skladatel, zpěvák a klavírista Jakub.

Přečteno: Haruki Murakami - Sputnik, má láska

2010-05-05T21:56:00.003+02:00

O některých spisovatelích se říká, že celý život píšou jednu a tutéž knihu. Kdo ovšem rozhodne, kdy se jedná o věrnost sobě samému, svému stylu, svému přemýšlení, svému pohledu a kdy naopak jde o vykrádání svých vlastních nápadů resp. snahu opakovat čtenářsky (=obchodně) ověřený model?

Samozřejmě, že udělat to musí každý čtenář sám za sebe, tím, zda je ochotný si přečíst ještě i další knížku takového autora. Já na tuto "fuzzy" hranici narazila u posledně tolik opěvovaného Haruki Murakamiho. A můžu si za to JAKO VŽDY jen a jen já sama. Kdybych odolala lákání rychloobrátkové police a NEpůjčila si "Sputnika, mou lásku" v situaci, kdy ve mně
ještě dozníval Konec světa&Hard-boiled Wonderland, možná bych si ničeho nevšimla a mohla mít k psaní H.M. nekomplikovaně jednoznačný vztah.

Ne, že by byl "Sputnik" knížka špatná. Hned úvodní expozicí si mě k sobě přitáhl a nepustil, dokud jsem poprvé nedošla na konec. Ne snad, že bych si mezi stránky nevložila dostatečný počet záložek, které mě v následném vypisovacím kole měly upozornit, že právě tady je pasáž, kterou chci mít možnost číst si opakovaně. Ne snad, že bych nad tím významově "rozeklaným" koncem v duchu nepronesla "právě takhle to mám ráda". (Pro mě je použití přítomného času v poslední kapitole výrazem sobě samému rozumem podkládané naděje učitele K., že k tomu vytouženému "velkému obratu" ještě někdy přece jenom dojde, přestože všechna dosavadní fakta tomu protiřečí. A po té bolestné zkušenosti absolutní ztráty by najednou ten velký obrat nemusel znamenat ani to dříve vzývané přestoupení na vyšší - nebo právě nižší? - hladinu důvěrnosti. Najednou by úplně stačil prostý návrat Fialky na "tuhle stranu světa".)

Tak co si tedy vlastně stěžuju? Zádrhel je v tom, že jsem si někde v první pětině náhle začala uvědomovat, že tenhle postřeh, tuhle myšlenku, tento detail jsem už v některé jeho předchozí knížce četla. A znáte to, jak jednou něco nakrmíte svou pozorností, už nedokážete zabránit tomu, aby to nezačalo žít svým vlastním životem. Takže se pod vlastním čtením najednou začal odehrávat proces dělání čárek a na to by nad originální knihou neměl "zbývat čas".

Vůbec autorovi nevyčítám, že hrdinové jsou opět lidé z okraje. Nemyslím okraj spoolečenský - jejda, to je ale pěkný překlep, ten tu rozhodně chci nechat!-, ekonomický (to snad neplatí ani o "nejníže postavené" Fialce, která se tam navíc sama postavila svým rozhodnutím - z důvodu věku a romantického okouzlení beatniky a Jackem Kerouackem obzvláště naprosto pochopitelným - revoltou), ale spíše okraj psychologický.
Moc hezky to vyjádřil J.B. v jednom z rozhovorů "Spisovatel přece nemusí napsat všechno, stačí, když dobře napíše to, co zná." To slovo "dobře" je důležité, k tomu se sama Fialka pokoušela propsat svými z přetlaku chrlenými dílky.

Jde mi spíš o to, že jsem v určitých pasážích cítila, jako by bylo potřeba dodržet
"plánovaný" rozsah stránek a že nejjednodušším způsobem bylo použít střípky už jednou použitého. Pár příkladů?

Motiv průvodce na cestě (objevil se už v Kafkovi na pobřeží), krátkodobého vzplanutí věkově výrazně "odstoupených" partnerů (Norské dřevo, Kafka na pobřeží), muž vařící ženě (všechny mnou doposud přelouskané knížky :-)), jediné následné náhodné a letmé setkání na ulici (s Izumi v Na jih od hranic, na západ od slunce, zde Mjú v tmavomodrém autě na křižovatce), sektorování lásky na tu tělo-saturující a tu pravou (Norské dřevo, Za jih od hranic, Konec světa ...), motiv spisovatelského psaní jako způsobu hlubokého uvědomování si (Norské dřevo), devastující vliv ztráty rodiče - speciálně matky - v ranném dětství (Kafka na pobřeží).

Jistě, na vině může být české vydávání Murakamiho románů v jiném pořadí, než byly napsány a publikovány v originále. Co bylo napsáno jako příprava, odrazový můstek, může v opačném pořadí čtení vypadat jako sebe-plagiát.

Při čtení o nejzakopanějším (že by jen z mého pohledu?) psu celého příběhu jsem si vzpomněla na tento útržek z A. Schopenhauera:"Člověk může dělat cokoli, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl". To platí jak pro vztah Fialky vůči učiteli K., tak "na oplátku/za trest(?)" vztah Mjú k Fialce.

Ale protože jsem člověk raději chválící než vyčítající, chci ještě vypsat jak se autorovi povedlo přesně dosvědčit, co s člověkem (jeho hranicemi, jeho ustrojením) udělá takové osudové zamilování se:

Cítím se skoro, jako by mě něčí ruce rozebraly na kusy a pak zase ve velkém spěchu složily zpátky, zatímco já samotná tvrdě spala. Ať se obhlížím, jak se obhlížím, jsem to pořád jenom já, cítím se ale nějak jinak než obvykle. Jenomže si zároveň ani nedovedu vzpomenout, jaké to vlastně bývalo "obvykle". ... Pořád si prostě nesvedu zvyknout, že já, která jsem právě tady, a já, jak o sobě samé přemýšlím, jsou vlastně jen jedna a ta samá osoba. Když to řeknu ještě jinak, mám pocit, že bych tu vlastně ani nemusela být.

A stejně tak, jak člověku pomůže, když má někoho, komu věří natolik, že mu něco tak intimního může svěřit:

Zdá se, že jak ti tu takhle píšu, stačil ten "zvláštní pocit, že jsem rozložená na kusy", o něco zeslábnout. Už mě tolik netrápí. Cítím se přesně tak, jako kdybych po strašně dlouhém nočním telefonátu s tebou vylézala z budky. Máš snad doopravdy takovou moc?

A do třetice všeho z kontextu vytrhnutého:

"Podívejte, když někoho trefí kulka, vždycky teče krev". Mám tu repliku moc ráda. Možná proto, že je tak hluboce zakořeněná v realitě. Přijímá složité a neoddělitelné jako složité a neoddělitelné.

Myslím si, že v románu zmiňovaná symbolická krev, kterou musíme pomalovat kosti v branách svých měst, aby získaly svou magickou schopnost obrany a ochrany našich vnitřních prostor, musí být vždycky a jen ta naše vlastní.

Podle svědectví těch nejen čtenářsky pokročilejších je Murakamiho další knížka Afterdark hodně odlišná, ale já si dávám bobříka nečtení aspoň na půl roku. Jenomže ... a vracíme se zpět k tématu Sputnika: Je to ještě ta čistá, pravá láska, když ji začínáme rozumem řídit a plánovat?

Co bych raděj nenapsala...

2010-04-24T02:43:00.010+02:00

Sklonila se nad ním a řekla: "Už můžeš dýchat". A nebyl tam žádný otazník. Byla to dobrá oznamovací věta. Tak si to Ludvík pamatuje dodnes. Jestli existují andělé, pak se nepoznají podle křídel, ale podle toho, že dokážou vyslovit dobrou oznamovací větu jako tenkrát Hanina.

Jan Balabán, Jsme tady, str. 55

Jestli existují dobré oznamovací věty, pak, bohužel, musí existovat i jejich opak. A ta včerejší je tedy extrémně špatná, nekonečně smutná:

Nad ránem zemřel v Ostravě spisovatel Jan Balabán, bylo mu 49 let.

Člověk, jehož psaní mě provázelo sice poměrně krátce, ale tak intenzívně, že se mi jednotlivé věty z jeho povídek vybavují téměř každodenně. Leží snad pod každým z mých tady uveřejněných zápisků. A budou jistě i dál, jenomže další část mé pevniny už navždycky bude končit srázem.
Sbohem, J.

**********************************************************************************

Rorýs - Jan Balabán
sloupek v časopise Respekt uveřejněný 29. 11. 2009

Dne 14. 11. roku 2009 jsem viděl svého prvního havrana. Byl velký, vypasený, lesklý a silný. Nevím, jestli právě přiletěli, ale já jsem dnes viděl prvního.

V listopadu je dobré vzpomenout na milované ptáky. Havrani dokážou přitáhnout do paměti i ty, kteří k tomuto času nepatří. Dnes v temném listopadu je dobré vzpomenout na půlku srpna, na rorýsy, kteří přilétají poslední a odlétají první. Létavci, letouni na tom horkém nebi.

Jednou, když nám vyměňovali okna a arkýř našeho obývacího pokoje vypadal jako záď lodi, vletěl jeden rorýs k nám domů. Do pokoje. Když přistál na podlaze, nemohl vzlétnout. Tloukl dlouhými křídly o podlahu a zděšeně se plácal po místnosti jako chromý tvor. Nemohl jsem se na to dívat. Ty rány, ta hrozná síla, se kterou se zraňoval. Kapky krve na zdi. Najednou jsem viděl duši, která se nevejde do těla.

On potřebuje propast, bezednou hloubku, ne podlahu a stěny. Vzduch, moře vzduchu. Vzdušný plankton, letící pavučiny, letící drobná peříčka a další materiál, o kterém já vůbec nic nevím, který se vznáší ve výšinách přístupných rorýsům a jímž vystýlají svá hnízda.

Ne naši podlahu a stěny. Tady zakopává o svá předlouhá křídla a zraňuje se do krve a asi se tu v té těsnosti utluče. Divoký letoun v krabici.

Stáhl jsem z postele prostěradlo a hodil jsem ho na něj. Pod plátnem se uklidnil. Ani se nehnul. Pomalu a opatrně jsem ho přes tu látku uchopil a jeho zmatená křídla jsem přitáhl k jeho tělu. Zvedl jsem ho i s tím plátnem a nesl jsem ho k oknu. A tu jsem v prstech pocítil jeho srdce, tlouklo, jako by mělo rozbít ten malý pevný hrudník letce. Jeho srdce tlouklo tak urputně a mocně, že se mi nechtělo myslet na to moje. Najednou jsem byl na chvíli rorýsem. Jako on jsem toužil po propasti, po pádu, který už je letem, po mocném záběru křídel, po bezpečí in the middle of nothing. Odhrnul jsem plátno a vrhl ptáka do prázdna za oknem. Odrazil se od mých rukou a bez váhání vyletěl šikmo vzhůru jako startující letadlo, jen tisíckrát dokonaleji. Zpětný ráz jeho pohybu vpřed mě odhodil do nitra krabice, do bídy čtyř stěn, podlahy a stropu, kde srdce jen tak trochu rozhání krev v těle, které nezná letu.

Omlouvám se všem čtenářům, které jsem naštval svým předchozím textem s názvem Socka. Nemyslel jsem ho až tak vážně. Naopak vážně myslím citát z evangelia: Pohleďte na ptactvo nebeské…

**********************************************************************************
V úterý 4. května vysílá ČRO-3 Vltava od 21:30 v rámci Klubu rozhlasové hry reprízu jeho "skoro komedie o sviních a lidech" s názvem POSEDLÍ.
Trošku jinak...
**********************************************************************************
DODATEČNĚ (30. 6. 2010): brněnské nakladatelství HOST právě oznámilo vydání posledního románu J.B.

...dokud je nezajizveno...

Zde je ukázka textová a tady je možno stáhnout si záznam z autorského čtení v Opavě (16. února v kavárně Evžen v rámci Básnických hlasů), na jehož konci z ní čte J.B. osobně(omluvte sníženou zvukovou kvalitu ... chyba není ve Vašem přijímači). Ovšem to se ještě měla jmenovat Zeptej se otce. Znal Fanteho?

(7. 7. 2010) vydavatelem posvěcená ukázka

Přečteno: Haruki Murakami - Konec světa & Hard-boiled Wonderland

2010-04-18T22:16:00.010+02:00

Ke knihám Haruki Murakamiho (nebo Murakami Harukiho? nevím, je-li jméno uváděno v evropském či japonském zvykovém gardu) mě přitáhl veskrze neliterární detail. Když spisovatel přebíral v roce 2006 v Praze Kafkovu cenu, prosákly články o něm z literárních periodik i do běžného tisku. Tak jsem si v sobotní příloze jistého deníku přečetla, že ačkoliv v rodném Japonsku se spisovatel více než vyhýbá publicitě (a mnozí z jeho soukmenovských čtenářů prý nikdy neviděli ani jeho fotografii), tady, u nás, v relativně "bezpečné" (protože dostatečně vzdálené) Praze, svolil k účasti na své úplně první tiskové konferenci. Nadto pak novinářům odpovídal mile, ochotně a trpělivě. Nestačila jsem kroutit hlavou: copak může být tohle místně podmíněné chování vlastní i někomu velkému, slavnému a úspěšnému?
V každém případě jsem následující rozhovor s Haruki Murakamim začala číst se zvednutým obočím a ponorným soustředěním. A dočetla ho s pocitem, že mám šanci objevit si pro sebe dalšího literárního spřísahance. Onen oceněný román "Kafka na pobřeží" byl právě v nejvypjatější fázi půjčovacího koloběhu, takže jako první mi do rukou padla útlá novela "Na jih od hranic, na západ od slunce". A hned po prvních přečtených stránkách to bylo, nadsadím-li "malounko", jako když se člověk zamiluje. Náhle se mi svět zásadně rozšířil o prostor příběhu, který není a přitom vlastně je můj. Intenzita a trvalost vlastní každému pěknému poprvé.
Jako čtvrtý v pořadí se mi do výběru nastrčil román, který bývá označován za jeho mistrovské dílo, Konec světa&Hard-boiled Wonderland. Vážně by mě zajímalo, proč Murakamiho dvorní český překladatel Tomáš Jurkovič zvolil tuhle kombinaci češtiny a angličtiny, když původní titul vypadá cele japonsky. Vůbec u sebe v posledních týdnech pozoruju jakousi další posedlost: Zadrhávám se na určitých větách a sama sebe se ptám: "Opravdu se to takhle česky říká? Anebo už v originále bylo použito nějaké nezvyklé konstrukce a tohle je pokus o její transpozici?" Jenomže, kdo je pro svou vlastní nemohoucnost odsouzen číst cizojazyčnou literaturu pouze v překladech, může (a musí) si z takových otázek akorát tak poskládat vlaštovku a hodit ji z balkónu, minimálně ve třetím patře.
Haruki Murakami nepíše jednoduše a prvoplánovitě, nechává čtenářům dost a dost prostoru k vlastní interpretaci. Na druhou stranu nám ani nedělá schválnosti a nesnaží se využít své převahy tvůrce, který přece „to“ ví nejlíp a předem. Takže třeba hned na předsádce této knihy můžeme najít téměř až pánoprstenovskou mapku onoho tajemného města za zdí, kam je situován děj sudých kapitol. Ty jsou jednak vyznačeny tučným řezem písma v obsahu a navíc už od úplného začátku, než se čtenáři podaří do formy trošku proniknout, jsou dobrým záchytným bodem názvy jednotlivých kapitol. Ty liché - rozvíjející příběh bezejmenného datového specialisty("kalkulátora") situovaný do „současného“ Tokia - jsou uvedeny vždy triádou termínů (nemohla jsem si nad nimi nevzpomenout na dobu, kdy mailovat mi připadalo neuvěřitelně snadné), naopak ty sudé mají výhradně název jednoslovný.
Zpočátku by se mohlo zdát, že oba příběhy jsou opravdu separátní a čtenář by snadno mohl podlehnout pokušení si je tak i přečíst. Jenomže, s přibývajícími stránkami to najednou vypadá, že druhý příběh, příběh Čtenáře snů, je možná pokračováním toho prvního po avizovaném a obávaném konci kalkulátorova světa. Když už je v poslední třetině alespoň naznačena povaha zákroku, kterým kalkulátor v přípravě na svou exkluzivní profesi musel(?) projít, je jasné, že oba příběhy se k sobě mají jako ony dvě strašidelné ryby v podzemní verzi Úrobora, která zdobí svatyně v pokoutnické říši, rozkládající se v tokijském podzemí. Anebo je ještě přesnějším přiblížením vztahu těch dvou příběhů Möbiův proužek?
Co v mých očích dělá z tohoto románu trvalý zářez do futer mé paměti?
Jednak až málem marnotratná šíře témat, po kterých se může člověk ve svém následném přemýšlení vydat. Jen tak namátkou:
Je to román o svobodě a jejím dobrovolném omezování;
je to román o duši a jejím ztrácení, hledání a znovunabývání;
je to o román o dokonalosti a jejím (ne)dosahování;
je to román o krutosti a něze (kdyby jen jediná kapitola, tak ta třicátásedmá, nadepsaná jako Záře, zadumání, čistota);
o nevyhnutelnosti obou pólů;
o někdy sice drsné, ale bohaté skutečnosti a bezpečnosti, ale sterilnosti náhražek;
o samotě a chvilkových záblescích pochopení a sounáležitosti;
o odvěké(?) disproporci mezi lásku nabízenou, přijatelnou a přijímanou;
o vědomí a nevědomí;
moci a bezmoci.

Není to rozhodně čtení optimistické, ale přesto ani v něm nechybí humor, byť poněkud černý až absurdní. Libo-li drobných příkladů?
- Šedá eminence kalkulátorova příběhu, neúmyslný(?) strůjce jeho konce, geniální profesor sice dokáže udělat z člověka dokonalou černou šifrovací schránku nebo odseparovat ze světa (všechny, nejen ty obtěžující) zvuky, ale cestu do dočasného úkrytu své vnučce označuje … ve shodě s pohádkovou Mařenkou … kancelářskými sponkami roztroušenými po podzemních cestách hrůzy.
- Úspěch kyborgovského experimentu může naprosto zhatit něco tak pomíjivého a nehmotného jako vůně či chuť určitého jídla (i to přeci známe v české variantě! Což takhle dát si špenát?).
- Výsledek záchranné mise z podzemního světa pokoutníků(bytostí, které se živí odpadky a nenávidí světlo a dobro), silně závisí na kontrolorovi u vstupu/výstupu do/z tokijského metra, který si nechce za „ztracené“ lístky vzít nabízenou velkorysou částku, protože co kdyby to neodpovídalo skutečnosti?
Je to apokalyptická vize, je to sci-fi, tím děsivější, čím je ta technologiemi (zatím?) nedotčená většina románového světa bližší tomu našemu současnému, skutečnému. Vždyť i v románu se například odvaha nabírá soustředěním se na pěkné vzpomínky z minula či vzájemným objetím. Paměť (a jejím prostřednictvím duše) se pak vrací skrze písničku z dětství, která se vynoří při improvizaci na stařičkou tahací harmoniku, "zbytečný" předmět, který nevědomky zachránil jeden osamělec nuceně/zvoleně žijící "na hranici obyvatelného světa". (Tenhle termín jsem pro změnu ukradla ze Sjónova "Syna stínu").
Jako zatím v každé mnou přečtené Murakamiho knížce, i zde hudební odkazy hrají svou důležitou roli. Následující trojvětí sem snad napsat můžu bez toho, abych riskovala příliš velké prozrazení pro případné další čtenáře. Tohle tam totiž pan spisovatel nenapsal, to jsem si jenom já přečetla: V závěrečné scéně ve smyčce zní Dylanova Hard Rain’s A Gonna Fall. Murakami nemohl vědět, že u ní (jako jedné z mála) se Robert Křesťan, autor českých verzí několika dylanovek, trošku odchýlil od doslovného překladu. Ale „čím dál tíž se dejchá“ v tom kontextu funguje stejně dobře.

Jsem trošku na rozpacích, kterou ukázku z těch několika desítek pro sebe zakonzervovaných bych měla vybrat. Volba nakonec padla na jednu nádherně ilustrující kontrast mezi čistotou teorie a „upatlaností“ praxe.

"Pro myšlenky totiž žádný čas neplatí. Tím se také odlišují od snů. Pro myšlenky není nic nemožného obsáhnout v jediném okamžiku vše. Nebo zakusit věčnost. Anebo vybudovat uzavřený okruh a obíhat po něm dokola. Takové už totiž myšlenky jsou. Na rozdíl od nesouvislých snů. Jsou jako encyklopedické hůlky."
"Encyklopedické hůlky?"
"Encyklopedická hůlka je teoretická hříčka, výmysl jistého vědce. Jde v ní o to, jak vyrýt třeba celou encyklopedii na jediné párátko. Víte, jak se to dělá?"
"To vážně nevím."
"Jednoduše. Text, v našem případě encyklopedii, celý převedeme do cifer. Jedno písmeno po druhém přepíšeme do dvoumístných číslic. A bude 01, B 02 a tak dále. 00 bude znamenat mezeru a stejným způsobem numerizujeme i tečky a čárky. A před tuhle číselnou řadu pak úplně dopředu napíšeme nulu a za ní uděláme desetinnou čárku. Takže dostaneme obludně dlouhé desetinné číslo: 0,1732000631... a dál a dál. A v odpovídajícím bodě párátka uděláme zářez. Takže třeba pro 0,50000... bude přesně v polovině, pro 0,33333... v jedné třetině. Chápete? "

A přitom zadání bylo vlastně 100%-ně splněno! Obsah encyklopedie se měl vyrýt, tedy zaznamenat. O tom, že by někdo měl být následně schopen i ten (pro zjednodušení jen) text zpětně přečíst, tedy interpretovat, přece nepadlo ani slovo!

A ještě jeden citát, tentokrát výsostně osobní:

"Lidské vize se dají rozdělit do dvou typů. Na vize dokonalosti a na omezené vize.
Já jsem nad všechnu pochybnost člověk, co žije ve světě omezených vizí. ...
"To bych ráda věděla, jestli je i pro mě ve tvých omezených vizích místo," zeptala se mě.
"Tam může vejít každý a každý z nich i může vyjít ven," řekl jsem já. "To je na omezených vizích to pěkné. Stačí si jen před vstupem pěkně očistit boty a při odchodu pořádně zavřít dveře. Jako to dělají všichni."

Chcete-li si o Haruki Murakamim a jeho knihách počíst něco ještě delšího a mnohem chytřejšího než tady, pak doporučuji udělat si čas na tento odkaz
******************************************************
Dodatečně:
Je náhoda, že H.M. Emilu Viklickému daroval česká vydání svých knížek?
Je náhoda, že ona krásná dáma vlevo je oblečená celá v růžové?

Přečteno: Arthur Machen - Otevření dveří (Aurora, Praha 1999), Vnitřní světlo (Aurora, Praha 1993)

2010-04-05T22:42:00.009+02:00

Kolikrát musí podnět zaťukat na okno člověčí pozornosti, aby se dovtípil a otevřel?

Jméno Arthura Machena ke mně poprvé dorazilo na loďce mého neskonalého obdivu k tvorbě řezbářů a sochařů Martiny a Jiřího Netíkových . V roce 2007 se zúčastnili sympózia ve velšském Caerleonu, Machenově rodišti, a Jiří se inspiroval jednou z jeho nejproslulejších povídek Velký Bůh Pan.

Podruhé sehrála poněkud obskurní společnost obdivovatelů (nebo jen sběratelů?) Machenova díla svou skromnou, ale pro děj důležitou, roli v románu Všechny duše Španěla Javiéra Maríase .

Pak nechal Martin Němec v povídce - přímém přenosu jedné divadelní zkoušky - s názvem Hřích hlavního padoucha (nazývá ho sice Mistrem, ale ... nevěřme všemu tištěnému...) vyslovit následující repliku:

Můj přítel Machen v jedné své knize napsal asi toto: "Hřích sídlí ve vůli pronikat zakázaným způsobem do jiné a vyšší sféry. Pak pochopíte, proč je tak vzácný." A v jiné části toho textu píše něco v tom smyslu, že hřích je hluboce proti přírodě. Slyšíte? Hluboce! To je důležité slovo!

A to už mi začalo být podezřelé. Je-li A.M. i sepisovatelem doslovu k jednomu z českých výborů jeho povídek považován za nejenom zapomenutého, ale přímo přehlíženého autora, pak už tohle trojí náhodné vyplynutí před mýma očima asi nese nějaký význam.

Kritériem zařazení povídek do obou výborů prý mělo být hlavní téma. Zatímco Otevření dveří má obsahovat povídky mystické, Vnitřní světlo pak ty hororové. Osobně ale v nich vůbec žádnou ostrou dělící linii nevidím. Arthur Machen by jen stěží mohl být označen za tvůrce akčních thrillerů. Při nesoustředěném čtení jednotlivých povídek můžete mít dokonce pocit, že se vlastně nestalo vůbec nic. Naprosto největší prostor je věnován popisu prostředí, v němž se příběh udál. Ani dialogů moc nenajdete a charaktery hrdinů jsou taky naznačeny spíše zařazením do určité společenské vrstvy a nanejvýš tak ještě popisem jeho běžných každodenních činností. Ale pak stačí jen pár slov... Opakovaně jsem si po čtení připomínala povídky Antonia Tabucchiho ze souboru Pohled z druhé strany.
I v nich jako by se nic nedělo, nebo přesněji, všechno jako by se dálo jenom pod povrchem a je na nás, abychom se dohadovali. Jenomže Machen takhle psal téměř o sto let dříve. A hlavně, většina jeho zmínek o zázracích, tajemství či zlu spočívá v konstatování, že vypravěč jej uviděl. A vlastně už skoro nic navíc. Žádný naturalismus, žádně explicitní popisy. Doslov v jedné z knih to připisuje času vzniku těchto povídek, v té době se opravdu psalo v mnohém jinak, než se smí (tj. musí, chcete-li prorazit=prodávat) dnes. Ale co když Machen jako jeden z moudrých vyznával ono cimrmanovské "my nesmíme ani naznačovat?"

Co mi tedy přetrvává? Určitě povídka Velký návrat. O dobru, které je tak velké, že může do života vstoupit asi jenom výjimečně a zvenčí. Ze stejné povídky pak termín "ym mharadwys".

Naděje, že byl-li zázrak možný v Holbornu, pak proč by ... aspoň ten zdánlivě malý a všední ... Na tohle vždycky myslívám, když ještě před východem slunka čekávám na zelenou v ulici, která se lehce zvedá k východu.

Polechtaná ješitnost z nálezu, že někdo znalejší než já už kdysi zapsal do slov "zásadu skládačky", jíž věřím i já sama.

Stejně hluboce jako zážitky z povídek mi ale zůstává jedna na první pohled nevinná větička z doslovu Michala Peprníka. Pro pochopení je asi nutný ale citát obsáhlejší:

... na přelomu léta a podzimu 1899 dosáhl [Machen] pomocí určitých praktik, jež blíže nikdy nevysvětlili, mystického stavu osvícení, kdy v jeho mysli došlo "k jedinečnému uspořádání světa", jak to popisuje v druhém díle pamětí Věci blízké a vzdálené (Things Near And Far, 1923). Ve vzduchu cítil vůni kadidla, připadal si, jako by kráčel zpěněnou stezkou, jež ho někam unášela, obrazy v pokoji se chvěly, jako by se měly rozpustit a navrátit do stavu chaosu. Poté ho prostoupil pocit absolutního pokoje a klidu, jako by všechny rány a bolesti byly najednou vyléčeny, a cítil nevídané, nekonečné potěšení. Tento stav mu vydržel po celý podzim a zimu 1899 a pak pod tlakem každodennosti začal ustupovat. Machen tento prožitek přirovnal k účinku svatého grálu. ... Když vyprchaly poslední ozvěny mystického stavu, osmatřicetiletý Machen podnikl v roce 1902 něco naprosto něčekaného. ... Přidal se k herecké kočovné společnosti.

"Pod tlakem každodennosti?"Vždycky jsem si myslela, že ti, kteří dojdou osvícení už o svoji vyrovnanost nepříjdou. Bylo to snad v Machenově případě proto, že použil nějakou "urychlující" techniku?

Snad to nebude "zaúčtováno" jako rouhání, ale v onom druhém, údajně hororovém svazku, mě rozesmála "teorie nepravděpodobnosti":

...řídím se teorií nepravděpodobnosti. Dejme tomu, že stojím na schodech svatopavelského chrámu a vyhlížím slepce, chromého na levou nohu, až půjde mimo. Je zřejmě nepravděpodobné, že po hodině čekání spatřím takovou osobu. Čekám-li dvě hodiny, zmenšuje se nepravděpodobnost, ale je dosud ohromná, a čekání po celý den může přinést jistou možnost úspěchu. Ale dejme tomu, že zaujmu totéž postavení den po dni. A týden po týdnu, chápete, že se nepravděpodobnost ustavičně zmenšuje - že je den po dni nepatrnější? Nevidíte, že dvě čáry, které nejsou rovnoběžné, se postupně k sobě přibližují, jak postupují stále blíže k styčnému bodu, až se konečně setkají, a nepravděpodobnost docela zmizela? (povídka Rudá ruka)

Stačí tedy opravdu jen svá přání příliš brzy neopouštět? Čili zůstat jim věrní?
A co když si přejeme něco, co ani pro nás samotné není "dobré"? Anebo přímo toužíme po průniku rovnoběžek ne až v nekonečnu, ale už "teď a tady", dokud tu jsem my sami? :-)

A zdá se, že machenovská "breadcrumb trail" pro mě ještě nekončí. Jako jednoho ze svých inspirátorů ho jmenuje (ve vskutku tep akcelerujícím seznamu) americký spisovatel, skladatel, textař, zpěvák, muzikant, schopný sebe-promotér(a přesto zdá se bezprostředně plachý člověk) Rich Shapero, na jehož tvorbu jsem narazila přes... Ale to by už byl zase jiný příběh... Mohl by se jmenovat třeba Chvála kamarádství (a hyperlinku). Možnost pro příště?

... zářily jako malá statečná gesta čísi porážky ...

2010-03-22T22:14:00.003+01:00

S.Zhlédnuto: 200 dm3 dechu (Libuše Niklová) + Dialog s maminkou (Petr Nikl)

2010-02-24T00:40:00.003+01:00

Motto:
"ale pochopit - to je umění"
Petr Nikl, básnička Milovník umění; ze sbírky Niklův Blázníček

Jeden z nejzkroucenějších vztahů, který se mi přihodil, je ten k dílu Petra Nikla. Právě před jeho obrazem Moji bratři jsem si asi poprvé do slov oblekla do té doby jenom tušenou otázku:
Znát osobní souvislosti autora je pro pochopení díla:
a) nezbytné
b) dobré
c) zavádějící
d) vysloveně škodlivé, dobré dílo musí obstát samo

Bylo to (možná, odehrálo se to před více než 13 lety) tak: Asi jsem před tím obrazem stála příliš dlouho a nevěřícně zírala na prostřední díl triptychu. Mezi dvěma realistickými portéty velmi schematizovaná rybí tvář. Takže si mě zřejmě povšiml službu konající? tehdejší ředitel galerie a vysvětlil mi, že maminka Petra Nikla pracovala v jedné z místních fabrik jako návrhářka hraček a ta ryba je tedy odkazem na autorovo dětství a význam hraček, které on tehdy nevědomky "testoval".

Tenhle okamžik se ve mně uložil s takovou významností, že si na něj vzpomenu pokaždé, když něco z Niklova díla potkám. Přiznávám ale, že se zbabělostí sobě vlastní vyhledávám spíše jeho literární a výtvarné počiny. Tedy to, co můžu přijímat off-line. Konfrontace naživo, na koncertě nebo divadelním pódiu, to by pro mou ubohou jednoduchost bylo opravdu velké sousto. Nedokázala bych se odlepit od přemýšlení, proč vystupuje v paruce a ženských šatech...
Takže s radostí čtu jeho poezii i prózu určenou dětem, skutečným i těm zastydlým. Oceňuju především příběh O rybabě a mořské duši nebo Lingvistické pohádky.
A z nejnovějšího Niklova Blázníčku Vám vybírám tuhle snad nejcharakterističtější:

Potkal dítě s duší chlapa
chlapík s duší dítěte,
přestávám teď trochu chápat,
kdo z nich je dél na světě?

Délka buď mi ukradena,
hlavně všichni pomněte,
že být dítě neznamená
bezmocný stav štěněte!

S přelomem roku mi před oči naskákaly pozvánky na společnou dvojvýstavu maminky a syna, no mohla jsem jim odolat?
Když ta "horní" (místní pochopí, přespolní odpustí?) nese zvukomalebný název [Dvěstě decimetrů (krychlových) dechu]?
Když se mnou byla ochotná jít i jedna z mých dcer, která si kdysi prasknutí fialového nafukovacího buvolka (jedné z hraček léta vyráběných podle návrhu L.N.) poctivě odplakala?

Výstava k poctě maminky, obsahující hračky navrhované pro Fatru Napajedla a Gumotex Břeclav, je podle mě dvakrát kongeniálně naistalována. Proč dvakrát? Jednou vzhledem k prostoru bývalého Baťova památníku, kde se jeden z výstavních prostorů místní galerie (prozatím) nachází. Jednak k hračkám. Všechno prozrazovat nechci, protože výstava se má "posunout" v čase i prostoru. Přestože pravděpodobnost, že by nějaký její potenciální návštěvník četl tenhle můj "výplod" limituje k nule, zkažená radost z jeho nepřekvapení by mě mrzela... Napíšu jen, že autorem instalace je opět Petr Nikl a že je vytvořena v duchu hesla "Vrána k vráně sedá ..." Nafukovací hračky jsou vlastně obklopeny zase "jen" převážně dechem a přesto jsou v relativním bezpečím před touhou především malých návštěvníků něco z nich "mít".

Druhá ("dolní") část výstavy - Dialog s maminkou - představuje kresby, loutky, objekty, videoinstalaci i už zmíněné knihy Petra Nikla. Možná, že zato může jen má nulová znalost chemie, ale zdá se mi, že dialog je opět veden i v takových maličkostech, jako je například i výplň "pódií", na(d) které jsou loutky a některé objekty posazeny resp. zavěšeny. Jsou ty průhledné granulky opravdu surovinou, ze které se tenkrát ty "maminčiny" hračky vyráběly? "Neptej se, dozvíš se!" osvědčilo se mi už několikrát.

Můj zásadní zážitek se ulíhl podle další obecně známé zásady: "Dostaneš, ale jen když opravdu předem ani trochu nečekáš". Součástí "synovské" výstavy je i Golem - dotykový objekt vytvořený pro pražské Židovské muzeum v roce 2009. Já se tam tenkrát nedostala, tak tedy - nečekaně - přišla hora k Mohamedovi. Nebudu prozrazovat princip, protože nyní je prý objekt součástí interaktivního projektu Orbis Pictus a co kdyby (podruhé)...
Jen poznamenám, že pod mýma rukama Golem nepovstal. Ostatně, očekávaně.

Snížila jsem težiště, abych se podívala přes další z objektů - skleněné brýlo-oči (vzít si je z pódia a na vlastní smysly vyzkoušet, zda je jimi vidět jinak než běžně, jsem si vážně netroufala, protože popisek k ničemu takovému nevyzýval a co není dovoleno - je aspoň pro mě - zakázáno) a viděla, že na projekčním plátně je zřetelnější spíše silueta kresliče než vlastní pokus o magický - budící - znak. V tu ránu (ač bylo pozdní odpoledne) jsem si vzpomněla na povídku Nicka Hornbyho Prsoježíš, která vyšla v antologii Rozhovory s andělem. Líči zklamání galerijního "hlídače" z poznání, že vlastním cílem jedné mladé nonkonformní umělkyně nebylo vystavit kontroverzní objekt, který on sám postupně přijal za svůj a stal se jeho rytířským ochráncem, ale naopak vyprovokovat některého ze zapálenějších návštěvníků k útoku na něj (objekt, nikoliv hlídače :-) ) a onen destruktivní akt tajně nafilmovat.
Že jsem zase nebyla až tak daleko od analogie mi prozradil letáček, který zbyl z niklo-golemovy premiéry a který jsem si z (ne)pochopitelného důvodu přečetla až doma. Naše škoda... kdybychom se necítily jako zlodějky, když jsme si ty dvě brožurky nenápadně strkaly do kabelky, mohly jsme se dozvědět, jak lépe ty své magické pokusy ztvárnit.

P.S.: Jako jsou základně barevné hračky Libuše Niklové, tak ani pravda nemůže být černobílá. V krátkém životopise se píše, že měla dvě děti: syna a dceru...

PNK(=podruhé nadstavený konec): Sem můžete jen na vlastní nebezpečí, že uvidíte, o čem já chci mlčet.

Přečteno: Rubem Fonseca - Černý román a jiné povídky (ARGO, 2001)

2010-01-27T23:29:00.003+01:00

Asi to už fakt s těmi jmény přeháním: je to pár měsíců, co jsem se s jedním na patře probudila a naprosto nevěděla, kam ho zařadit. Ještě že jsou některá hledání v dnešní době TAK jednoduchá! Je-li tedy Rubem Fonseca jeden z nejznámějších brazilských spisovatelů a zároveň věřím, že slova a obrazy, kterým se podaří přejít nejistou hranici mezi spánkem a bděním opravdu není radno ignorovat, pak jsem se (netypicky) vůbec nemusela ptát "A co já s tím?".

Rozhodování se nakonec smrsklo do jednoduché volby: román nebo povídky? První nahlédnutí cestou kratší formy se mi už několikrát osvědčilo, tak bez váhání: B je správně! A z rozhodnutí, zpětně označeného jako dobré, se vyklubal výlet za hranice mých čtenářských preferencí a to dokonce výlet paradoxně osvěžující.
Takhle drsnou literaturu normálně nevyhledávám. Proč bych měla o světě, kde vztahy jsou ryze účelové, identity téměř výhradně převlečené a naděje je dávno zapomenutý pojem, ještě i číst, když se reálný svět takovým opravdu může zdát být (hlavně mediálním pohledem - viz třeba povídka Osamělá srdce)? Ze dvou důvodů: jednak ve většině z osmi povídek autor tu drsnost vyvážil něčím, co mi dovolilo "odpustit" ji. Druhak se mi při čtení často otevíraly vzpomínky na "mé" lidi, situace a už přečtené knížky. Pokaždé, když se mi podaří na chvíli si uvědomit, jak ty události dosedají na zatím neobsazené body mřížky, pocítím vděčnost pavoukovi, který pro mě tuhle záchrannou síť souká. Bez ní si netroufám ani na chodník, ne tak na lano napjaté ve výšce. Ale po čase, bohužel žalostně krátkém, je ze mě zase ta obvyklá nepoučitelná nevděčnice.

Ilustrace prvního: povídku Placebo bych asi nepřijala, kdyby nekončila závěrečným kouzelným odstavcem o velmi speciální hodinářské zakázce. Absurdita myšlenky,
že na získání času je potřeba projevit doposud s pohrdáním odmítanou trpělivost a bez protestu čekat, mě baví i zpětně. Jenom ... mé obvyklé pochybovačství ... jak dlouho tomu náhle polepšenému vydrží onen v názvu zmíněný placebo efekt?

Povídka Pohled dovádí úvodní řečnickou otázku: "Může jediný pohled změnit člověku život?" k naprosto absurdnímu autokanibalistickému finále.

Ilustrace druhého: nejkratší (slovo "koncizní" jsem se taky naučila až na přebalu právě této útlé knížky) povídka Hrdost. Zrcadlovou (nebo spíše pozitivní, v povídce hraje důležitou roli barva černá, ve skutečně prožité chvíli to byla bílá barva vany a dlaždiček v koupelně :-)) verzi tohoto příběhu mi jednou vyprávěla pro mě velmi významná dáma. Takže, kdybyste někdy náhodou ztratili dech ne obrazně ale doslovně, pak vězte, že je potřeba nikoliv marně se snažit vzduch vdechnout, ale naopak VYDECHNOUT!

Nebýt toho, že jsem jednou pro kamarádku digitalizovala Srdce temnoty, nevěděla bych, čí že to deník nám Fonseca podvrhnul ve své povídce Plameny ve tmě, aby ilustroval, že (nejen) mezi spisovateli se druhému úspěch neodpouští.

A tenhle odkaz na skutečně žijící a píšící osoby a jejich díla není ojedinělý, možná že úplně jiný zážitek z povídek by mohl mít ten, kdo je lépe než já obeznámen s bio~ a biblio~grafií anglicky píšících autorů 20. století. A vůbec okolo psavců a psaní se děje točí velmi často.

Třeba v titulní povídce Černý román. Ta mi jedním z motivů (jak pošetilé, protože nebezpečné, je ždímat z druhých jejich tajemství) připomenula zase román Javiera Maríase Srdce tak bílé nebo film Tomáše Hubáčka Návrat do červeného města. A z rozdílu temnosti tajemství mužských a ženského - alespoň tedy promítnutých v hlavních postavách - je mi smutno pokaždé, když o povídku jenom zpětnou myšlenkou zavadím. Vážně nás takové vidíte? Anebo ještě hůře: Vážně takové jsme?

A co když to všechno byla jenom obálka, z níž na mě měla vykouknout tahle jediná věta:
"Některé věci se neodpouštějí ani těm nevinným." ?

Přečteno: Yann Martel - Pí a jeho život(ARGO, 2004)

2010-01-04T22:29:00.004+01:00

Hraju sama se sebou takovou hru. Během roku si tipy na knížky zapisuju na zadní stránky papírového diáře, ale jen velmi výjimečně je nalistuju před knižními regály. A pak ..., většinou právě v tomto období, když si zakládám diář pro další rok ..., vytáhnu tu hromádku už zdánlivě zbytečných ("nepoužitečných") bločků a s chutí přeškrtávám vždy aspoň pár knížek, které se mi dostaly do rukou a před oči jinou cestou. Tahle na mě měla políčeno už od roku 2006. Anebo já na ni ?

Mezinárodní proslulost tohoto příběhu dorazila až do jezevčí nory, takže jsem ještě před otevřením knížky přesně věděla, kdo je Richard Parker, ale nepředstavovalo to vůbec žádnou překážku či čtenářskou újmu. Stejně jsem docela nedávno načapala samu sebe při tom, že čtu převážně knížky, kde spíše než o to, jako "to" dopadne, jde o to, jak "to" letí.

Přestože je vyprávěn příběh velmi výlučný, přesahující obecnou lidskou zkušenost a vyhroceně krutý, prostupuje jím cimrmanovský nebo spíše vyskočilovský humor - za všechny pasáže jmenuji třeba kapitolu, ve které se panové Kumár a Kumár každý po svém rozplývají nad zebrou v ZOO.

Jména vůbec jsou jedním z pilířů, kterými je kniha podepřena. Z textu vybírám větu, z mého pohledu dokonalou:

"Mým jménem příběh o mém jménu nekončí".

Neodpustím si v této souvislosti propašovat sem citát od mého oblíbence Alessandra Barrica. Tematicky by se k Pí a jeho životu sice blíže přimykal novelou "Oceán. Moře", ale tohle napsal do svých Hradů hněvu:

"Věcem, které děsí, se vždycky dávají jména, jak dokazuje skutečnost, že lidé mají pro jistotu hned dvě."

A ještě jednu jedovatost za sebe: svá reálná jména dostáváme (většinou), ale spisovatel jména svých knížek resp. jména jejích hrdinů či hrdinek vědomě a úmyslně volí. Někteří nám právě jimi možná chtějí něco napovědět. A ti, kteří chtějí prorazit resp. vydělat, volí jména svých knih tak, aby zneužili našeho podvědomí resp. jen matného povědomí.

Jak byste volili vy, kdybyste se museli rozhodovat: Raději s potenciálně smrtícím protivníkem nebo v naprosté samotě?

Souhlasím s panem spisovatelem, že zkušenost je nesdělitelná a my si málokdy uvědomujeme, čím (a jak) ubližujeme: dvojice japonských vyšetřovatelů v závěru knížky mluví o svém "umírání hlady" (protože od snídaně už přece uběhlo tolik hodin!) před bývalým trosečníkem, který hlady nezemřel jen díky tomu, že se přinutil zapomenout všechny své civilizačních zhýčkanosti. Co na tom, že používají své mateřštiny, které Pí nerozumí. Jednou vyslovené se přece zapisuje do světa bez ohledu na jazyk...

Trefná je i variace na Hamleta:

"Poznat a být zklamán, nebo nepoznat - toť otázka !"

Některé věci, situace a lidé nás poznamenají natolik, že už se budeme vždycky chovat tak, jako bychom POŘÁD setrvávali v jejich moci, vlivu, dosahu. A oni/y přitom už dávno jsou někde jinde.

Tenhle příběh má hned dva dobré konce, přesto v hlavním hrdinovi zůstává po Richardu Parkerovi nikým jiným neutěšitelný smutek:

"Plakal jsem, protože mě Richard Parker opustil tak lhostejně a neobřadně. Je hrozné, když někdo zpacká rozloučení. Jsem člověk, který věří ve formu, v harmonii řádu. Všude, kde je to možné, musíme dát věcem nějaký smysluplný tvar ... V životě je důležité věci řádně uzavřít. Jen tehdy dokážeme nechat toho druhého jít. Jinak vám v duši zůstanou slova, která jste měl říct, ale nikdy je nevyslovil, a srdce vám navždy sevře lítost. To zkažené rozloučení mě trápí dodnes. Kéž bych se na něj ve člunu ještě jednou podíval, trochu ho vyprovokoval, aby si mě všiml."

A nakonec mé oblíbené téma kontextu, autorství a interpretace:

"Vyprávěním se přece ze všeho stává příběh. Copak není vyprávění o něčem, co jsme zažili, a vlastně i používání slov ... už samo o sobě dílem naší tvořivosti? Copak svět nevytváříme už tím, že se na něj díváme? Svět přece není jen takový, jaký je. Je i takový, jaký jej vidíme a chápeme, nebo ne? A tím, že svět nějak chápeme a vidíme, do něj také něco vnášíme, nebo ne?"

Tenhle zápis věnuju Vám, kteří máte odvahu a sílu věřit "těm lepším příběhům".

Přečteno: Ali Smithová - Hotel svět

2009-12-15T23:43:00.007+01:00

Občas se mi stane, že stačí jediná věta, abych autora přijala za svého. Skotské spisovatelce Ali Smithové se podařilo p(r)oplést mi hlavu hned několika kousky
z knížky Jiné povídky a jiné povídky. Že tedy její další kníha Hotel svět nezůstane nepovšimnuta, bylo rozhodnuto předem.

Ať si titul knihy říká co chce, pro mě je ústředním tématem knihy zvláštní bezčasí, v němž žije všech pět vypraveček. Teprve po vyslechnutí kvinteta jejich hlasů se v hlavě může složit příběh, a to spíše ještě tušený než řečený. Že se mimo čas pohybuje duch mladičké plavkyně a ještě nezapracované pokojské Sáry, která v hotelu tragickým a vlastně úplně hloupým způsobem zahynula, je celkem oprávněné. Starou bezdomovkyni Elsu (vážně se správně jmenuje Elspeth, jak sama říká ?), která má u stěny hotelu svou domovskou "parketu", ani její vysoká inteligence nezachránila, o své traktování času přišla a zdá se, že ji čeká už jen hořce kruté finále. Recepční Lise část jejího času uzmulo psychické onemocnění (u ní jediné ale autorka naznačuje - byť jedinou větou - že se do života vrátit dokáže). Sářina mladší sestra Klára (a vlastně i její rodiče) žije doposud v šoku způsobeném smrtí sestry, kterou nikdy tolik nepotřebovala, jako právě teď, když už není. Ale proč žije takhle ze smyslu a radosti vytrženě mladá, pohledná a úspěšná Penny? Je to trest za její způsob obživy, psaní z prstu si vycucaných "příběhů" do lifestylových magazínů?

Ani formálně není román Ali Smithové pro mě příliš průhledný. Jednotlivé části nesou zvláštní jakoby časově-gramatické kategorie. V češtině máme časy jen tři, takže možná překladatelka Petra Kůsová takhle variovala označení četnějších časů anglického jazyka. Hodně sebezapření jsem musela vynaložit při čtení partie, kterou vypráví mladičká Klára. Připomíná to texty, které bývají k vidění na internetových diskusních fórech, v SMSkách či mailech těch, kteří éru papírové korespondence už nezažili (nebo jsou jenom líní?). Je to litanie, snad až automatický text téměř prostý jakékoliv interpunkce či členění do odstavců. A nemá-li se téměř čeho chytit čtenář, jak obtížně se asi musela tahle pasáž musela překládat !?

Ve výpisnících mi z této knížky zůstane pár krátkých odstavečků, v hlavě pak nálada absurdity dvou nezapomenutelných scén:
Recepční Lisa v zajetí těžké psychické ataky má vyplňovat dotazník pro zdravotní pojišťovnu, aby dosvědčila nárok na sociální dávky v nemoci.

Bezdomovkyně Elspeth dává redaktorce lifestylového magazínu Penny své na ulici pracně vyžebrané drobáky, aby se mohla taxíkem vrátit do hotelu z okrajové čtvrti, kde je jí její zlatá kreditka houby platná. Penny se jí sice revanšuje tučným šekem, ale ten vzápětí po návratu do svého bezpečného prostředí (života) ihned stornuje.

Ale román není prost naděje. Z opravy nevyzvednuté hodinky, které na zápěstí nosí prodavačka z hodinářství, objekt to touhy, kterou Sára ani nestačila vyjevit a Klářin experiment, jímž duchu své starší sestry odpoví na obsesivní otázku, jak dlouho vlastně její osudný pád trval, jsou tenounkým, ale přece existujícím pojítkem mezi světem těch ještě~ a už ne~žijících. A dokud ono trvá ...

Mrtví
Jan Skácel

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly loni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného

Ve světě příběhů Ali Smithové z důvodu, který asi zná jen ona sama, hrají muži pouhou úlohu figurantů. Tak abych aspoň symbolicky přidala něco malého (v marné a naivní snaze přispět k rovnováze) odkazuju na (aspoň pro mé chápání) souznějící pokus o zachycení atmosféry bezčasí tentokrát ve výhradně klučičím podání.

Vyposlechnuto: Myjau - Květy (Indies Scope records, 2009)

2009-11-22T01:08:00.002+01:00

Dva z mých muzikantsky nejmilejších vydali svá nová CD a shodně prohlašují, že jsou odrazem jejich prožívání posledních měsíců. Žádná hra na vyšší umění, žádné kupčení s trendy a výnosy. O jednom si z důvodu jazykového handicapu psát netroufám, tak tedy "jen" o tom KvětoKočičím:

Když někdy začátkem osmdesátých let řvaly kočky do uší Zuzany Navarové, připaloval se sladkobolný karamel. Když svým hrdým a téměř nezúčastněným pozdravem vítají DOMA o nějakých dvacet let později kočky a kocouři Martina E. Kyšperského, pojmenuje tím citoslovcem nejnovější album své domovské skupiny Květy. Tedy ... prý ... prý právě odtud vzešel pro Květy nezvykle jednoslovný název aktuálního CD i vinylu. Uvěříte to člověku, jehož písničky mívají snad právě tolik vrstev jako koláže, typický prvek bookletů, které MEK tvoří s výtvarnicí Pavlou Kačírkovou? (No jo, ale jak si poradit s písní Lucie, která mi pořád vrtá hlavou. Opravdu je "jen" sice krásnou, ale přece přímočarou milostnou ? "... ty víš, jak MOC mi chybíš !?...")

Co napsat o muzice, kterou jsem se předem rozhodla mít ráda? Bianko šek důvěry jsem si bez přemýšlení dovolila podepsat, protože podstatnou část nových písní znám z loňských koncertních provedení. Znám a používám jako zaříkávadel v situacích, kdy svým "jau" zkouším čelit dovnitř obráceným zpěvem.

Houslista Albert Novák začal s kapelou vystupovat těsně po nahrání předchozího CD Střela zastavená v jantaru a co slibovaly koncerty, to se na novince ukazuje naprosto zřetelně. Jsou to právě jeho party nad precizní a vynalézavou rytmikou, které ve chvílích kdy už slova nestačí přebírají vedení a klepou na strop nevyslovitelného ... třeba v písničkách Psí hvězda, Tulák, Měsíční světlo.

Líbí se mi, jak do detailu promyšleně jsou jednotlivé písničky (ano, jsou to písničky, přestože Květům bývá ze zvyku nalepována cedulka alternativy) pojaty. S kokrháním psům je výrazově i tempem jakoby držena na uzdě, stejně tak jako se ona svěřující se servírka rozpakuje odvyprávět celý svůj příběh v podstatě cizímu posluchači, i když přitom sama cítí, jak moc by si tím ulevila. Naopak v Balónu se na nás valí hravě útočné vlny jak na skutečném fotbalovém trávníku, kde se ještě hraje pro radost ze hry samotné, nikoliv podle taktiky a strategie trenéra či bookmakera.
A když hlavní lyrický hrdina tahá mezi prsty vlasy přivázané k lampě v už zmíněné Lucii, pak je to slyšitelné i zpod smyčce znějících houslí.

Mojí láskou na první poslech je jednoznačně písnička Metrem. Chápu ji jako protipól k písničce Pověsím prádlo z předchozího CD. O bezradnosti z narození a o nezvratnosti smrti už tedy Květy písničku mají, takže o čem vlastně dál psát a neopakovat se? Řešením je třeba schovat příběh o potřebě sounáležitosti (a současně strachu z ní) pod škrabošku zahrádkářských trampot s krtkem (Když L. Kerndl zpíval na lodi).

S notebookem na klíně mě spolehlivě rozháže na S-J-Z-V slokou:
"Ale kdo odvede mé jedničky a nuly do bezpečí ?
To vyplašené malé stádo ovčí..
Kdo zachrání všechno to tajemství digitální ??
Když jenom já vím, že mezi nimi
čekáš i Ty..."

Oproti minulému CD se v textech vyrovnala míra zastoupení lidí a zvířat, ubylo hostujícího ženského hlasu (moje poklona Lence Dusilové za pokoru, s níž se uvolila oč drobněji, o to krásněji pouhým dvěma písničkám posloužit jako doprovodná vokalistka). A obsahuje-li i tentokrát nějaké literární odkazy, pak pro mě zatím zůstávají neodhaleny.

Neztenčeně jsou zastoupeny sny, něha a hravost. Květy můžete mít rádi a pak leccos odpustíte (zase pár opačných přízvuků v kovbojském úvodu Dokud běžíš) nebo nemusíte, ale rozhodně si je s nikým jiným nespletete. Stačí to ? Mně tedy víc než stačí.

" ... a ptáčata unikla z osidel lovců..
ale z kterých ??
Co já vím..
co bude dál.. " (Tulák)

" ...čím to je, že šelma nepočká ?" (Na balkóně zpívá pták)

Nejlíp dává, kdo neví, že (a co) dává.

Přečteno: Sébastien Japrisot - Příliš dlouhé zásnuby (Knižní klub, 2005)

2009-10-28T23:18:00.006+01:00

O předsudcích jsem si své pěkné teoretické přečetla třeba v knize Malcolma Gladwella Mžik, ale občas nepotřebuju ani to doporučované rozřazování slov do několika ne příliš separátních kategorií, abych si uvědomila, jak silně jsem jimi prostoupená. Tahle knížka mě opakovaně utvrdila v tom, že občas je míra účinku v přímé úměře k nutnosti překonat svou předpojatost.

Sama bych si ji nevybrala podle žádné ze svých rozhodovacích podpůrných konstrukcí. Podle titulu - "to bude nějaká červená knihovna". Podle jména autora - neznám blesklo mi napoprvé hlavou a teprve jeden dřevní čtenářský seznam mě usvědčil, že jsem už jednu jeho knihu četla, ale zbyl mi z ní v hlavě osamocený a ještě k tomu dost choulostivý a navíc neliterární detail. Podle obálky - krásná A.T. na fotce z hollywoodského zpracování na mořském břehu v paprscích zapadajícího(vycházejícího) slunce jen posiluje podezření ze schematického popisu nelehké cesty ke konečnému zářivému štěstí. Podle textu na přebalu - ve válečném příběhu bych nečekala najít to, co tak marněsnažně hledám. A ani nakladatelství Knižní klub a edice Ikar mi žádný zápis do (nejen) čtenářské paměti ještě doposud neposkytly.

A přece jsem se (napodruhé) začetla. Do propletence příběhů více než dvacítky postav, které při svém hledání pravdy o smrti svého milého v zákopech první světové války ke svému životu připoutá mladičká Mathilda. Na počátku trpělivě vyčkává dne své formální plnoletosti, aby se proti přání rodičů svých i svého zmizelého milého stala tzv. bílou vdovou a mohla s jeho památkou uzavřít (aspoň) symbolický sňatek. Pak ale přijme pozvání muže, který byl nechtěným svědkem událostí Manechova konce a jeho vyprávění, podmíněné asi vidinou vlastní už jen kratičké životní perspektivy, naznačuje, že oficiální verze Manechovy smrti se s pravdou nemusí překrývat úplně dokonale. A začíná pátrání, které někdo může číst jako detektivní příběh povstávající z paměti a svědomí širokého okruhu zasažených.

Já si ale tu knížku zapamatuju jinak.
Jako narušitelku idylické představy o dobách našich prarodičů, kdy partnerské role ještě měly své vymezené a nezpochybňované hranice. V postavě Mathildy nám autor představuje ženu s takovou míru síly a emancipace, které mnohé z nás (nebo tedy aspoň já osobně) v sobě nemáme ani o více než osmdesát let později.
Jako další svědectví o tom, že lidský charakter, který s sebou na cestu dostáváme, je opravdu velmi diferencovaný a jen málokdo si ho nejen ubrání ale snad aspoň maličko upevní. Že citlivá lidská duše je zatížitelná jen do určité úrovně.
Jako důkaz, že pokusí-li se někdo spekulovat s něčím tak křehkým a tajemným jako je fyzická láska, může vzbudit démona, který téměř zničí jeho samotného.
Jako vyjádření shody cizího názoru s mým dosavadním způsobem uvažování o vztahu snů a budoucí skutečnosti a o tenkosti nitek, na nichž jsou vedeny náhody..
Odlehčeně pak jako pousmání nad tím, že v českém překladu je akronym, původně vyřezaný do topolové kůry a následně zachycený na jednom z Mathildiných obrazů, oproti originálu ještě purističtější.
Povzdechem, že takové "happy,but-endy" reální lidé prožívají často, literární postavy jen jsou-li stvořeny dobrými spisovateli. Nevím proč, ale po přečtení emocionálního konce příběhu (který se ale nenachází na poslední straně knihy, což taky může NĚCO znamenat :-)) se mi v paměti vynořila tahle, do té doby ještě významově nezakotvená báseň :

Krajina s kyvadly
Jan Skácel

Kyvadla zavěšená mimo vítr.
Píšťaly bez dechu.
A trávy stranou času.

Stmívání vyhloubená v kameni.
Nikdo ti v dlani vodu nepodá.
Zčernala po zvonech a nesmíš.

Snadné čtení to není, ani formou (dopisy tu hrají roli dnes už nenávratně ztracenou), ani obsahem. Zpětného listování a dohledávání jsem si užila víc než dost. Ale přesto i v popisech válečných strázní a jejich nevymazatelnosti z myslí i těl přímých účastníků a jejich přeživších blízkých, občas probleskne nezdolná víra těch silnějších z nás. A důkazy, že tudy cesta vede, číst potřebuju snad právě proto, že sama tak žít nedokážu.

Vyposlechnuto : CD Mainland Sailors - Wotienke (2009)

2009-09-29T22:04:00.012+02:00

Musím se vždycky pousmát, když čtu zdůvodnění začínajících českých kapel, že píšou texty svých písni v angličtině, protože chtějí proniknout na evropská pódia ...
Kdyby to opravdu byla ta jediná podmínka, pak by holandsko-moravská kapela Wotienke, nesoucí křestní jméno své zpěvačky, převážné autorky a pianistky Wotienke Vermeer,už pár let po Evropě známá byla. Ale přestože navíc přidává osobitost obtížně zařaditelného stylu, (nejen) pěvecký půvab hlavní "hrdinky", na lékárnických vahách odměřované ingredience aranží, i ona je prozatím na cestě sbírající jak posluchačskou, tak mediální přízeň pokorně po každé dvojici otevřených uší resp. koncertě. Že je to cesta pomalá a obtížná, ale jediná na sezónním přelomu nekončící, osvědčuje fakt, že do mnoha navštívených klubů se Wotienke opakovaně vrací. K radosti už jednou zasažených, k posouzení těm, kteří se prvními nechali nalákat
a k překvapení náhodných návštěvníků.

Mají teď na to tomto putování nového spojence, první oficiální CD Mainland Sailors (proč bez členu ?), natočené a k vydání vlastním nákladem připravené v amsterdamských studiích. Obsahuje průřez dosavadní Wotienčinou tvorbou, od písniček, které Wotienke sama hrávala na svých občasných vystoupením jen s klavírem (a jimiž se moravskému publiku představila asi poprvé na olomouckém festivalu Přesahy v roce 2005)- Your moves, This Year's Thought), přes ty, které nahráli už jako kapela na svou demonahrávku v prostorách valmezského zámku Žerotínů v roce 2006 (I Cant't Belive It Rains, Skip The Present) až po písničky napsané přímo pro toto CD (Sleep, Snap, Let Go, Remarkable Preoccupations)

Jako je těžko definovat místo, v němž se na CD potkávají přizvané žánry (písničkaření, šanson, jazz a poučený pop), i hudební souputníky na české scéně marně hledám (anebo jen obyčejně neznám). Ale máte-li třeba rádi tvorbu irské, v Berlíně dnes usazené Niny Hynes, a netrváte přitom na jejích občasných teatrálnostech a elektronice, líbí se vám repertoár Szidi Tobias nebo k vám pronikla mordýřsky občas stylizovaná K.C.McKanzie, možná budete mít smysly i pro Wotienke. Všeobecněji známá jména byste mi stejně nikdo nevěřil, ale osobně W.V. řadím čestně (ale skromně) do řady za třeba D.K., N.M. anebo ... pozor ! moje troufalost největší :-) ... N.S.

Poslední pokus - metaforou: Muziku Wotienke dokáže ocenit a vychutnat ten, kdo na dlouhých osamělých cestách sní o společnici, která sice už pouhou svou přítomností udržuje pozornost v příjemném napětí, ale která současně zná a respektuje cenu ticha, takže z ní tudíž nebolí ani uši, ani hlava.

Muzikanti jako by ctili heslo japonských herců : "Chceš-li ukázat pravdu, zahraj z ní 90 %". Aranžmá jsou krystalicky čistajasná, většinou založená na "taktovce" jednoho z nástrojů a dávají prostor dozvukům akustickým i myšlenkovým (viz poslední písnička Sleep - do ticha přecházející jakoby dvojím cinknutím (ovšem, že čajové) lžičky nebo zpozorněte při šeptavém konci písně Your Moves). Řečeno jejich vlastním textem, necítí potřebu "be faster and bigger than anyone else" (Skip The Present).
A zde je asi namístě pánskou část kapely představit : Ondřej Adámek - bicí; Jan Boroš - kontrabas, el. basa; Karel Cinibulk - elektrická kytara; Martin Janírek - saxofony (klarinet ? v téměř klezmerovém názvuku uvnitř písně Repetition)

Při poslechu většiny písní se mi vrací atmosféra filmů/knížek, které neuspěchaným vrstvením scén budují ani ne tak překotný děj jako spíše atmosféru. Konkrétně při naposledy zmíněné Repetition myslívám na Nebe nad Berlínem, na scénu v níž ona andělská akrobatka balí saky-paky a vrací se do všednosti svých čísnických dnů.
Při This Year's Thought jako by mě teprve vycházející slunko přimělo zvednout se z kamenitého břehu, po noci strávené s hlavou v dlaních a z nedaleko otevřeného okna někdo neznámý saxofonem chlácholí, že těch, kteří se teď "(Ze)ptají prachu" bude rozhodně víc.

Ale znajíc zákonitosti posluchačské přízně, si kapela střihne rytmicky přísně kupředu hnanou Commuter anebo podobně odsýpající Indifference.

Wotienke bych přála, aby si tímto CD zasloužila pozornost některého ze zavedených vydavatelů a už na příštím CD nemusel chybět booklet obsahující texty, obzvláště napadne-li znovu Wotienke napsat text třeba ve francouzštině. Nebo je to jenom ojedinělé přání ověřit si, že autorka napsala skutečně to, co posluchač CHCE slyšet ? Sekce obsahující právě slova na webu totiž po poslední velké aktualizaci zmizela. Úmyslem, omylem či náhodou ?

Jediné, čemu jsem za celou tu dobu, po kterou jsem mohla CD mít v rukou, nedokázala přijít na chuť, je grafické pojetí obalu. Tahle podlepravítková koláž mi nesedí ani k hudební formě, ani k mému chápání obsahu i poetiky Wotienčiných písní. Ale protože "Není na světě ten ... ", možná ten patřičný ná(d)hled chybí opravdu jenom mně samotné.

Vyposlechnuto : CD Ztracený ve světě - a Tribute to Oldřich Janota (Indies Scope Records, 2009)

2009-09-22T23:52:00.008+02:00

Jistě všichni máme v obou rolích vyzkoušeno, jak vzácná je ona tichá, ale (aspoň na pár hodin) všeprostupující a všepřebíjející radost, kterou uchystá dospělý dospělému. A to se je jedná o radost jednoho pro jednoho (ve všech genderových permutacích).

Měřeno tímto se vydavatelství Indies Scope Records podařil kousek opravdu mimořádný. Svým pečlivě a krásně (obal ! promiň, Pavlo, to zpozdilé odkázání, nevěděla jsem, že je od tebe ...) zrealizovaným nápadem vydat k narozeninám Oldřicha Janoty CD jeho písní v podání „svých“ domovských kapel a interpretů rozdávají radost v poměru N:1:M.(Jak už to ale bývá, před závorku vytknutou neznámou zůstává reakce těch posluchačů, kteří mají písně dlouhodobým posloucháním originálu vpletené do svých uší, duší, hlav a nervů. O tom, co dokáže natrvalo vypálená synapse, mě přesvědčuje třeba píseň Žlutý kopec v podání Květů. Nedokážu při ní myslet na žádný jiný, než ten brněnský.)

Začněme od jedničky : těžko se vmyslet do prožívání někoho tak solitérního jako je právě Oldřich Janota, ale už dánské přísloví říká, že „žádný svatý není tak malý, aby odmítl svíčku“. Navíc může být pro autora větší z(/r)adostiučinění, než když jeho písničky pro sebe přetvoří ti, kteří autorskou nouzí rozhodně netrpí ? A nejen to, Petr Krško ze zvolenské skupiny ZVA 12-28 Band na webu Indies Scope ohlašuje, že svou verzi písně Balad a o požárním hydrantu zařadí i do svého koncertního repertoáru.

"N" v zápise zastupuje šestnáctku zúčastněných interpretů (Tomáš Kočko přispěl dvěma písněmi, jednou sólově, jednou se svým Orchestrem). Dělali to z jiného důvodu než z radosti, když se na některé další interprety ani místa v tracklistu nedostalo ?

A „eM“ nakonec pro mě představují fanoušci zúčastněných přezpívávačů a přehrávačů. Možná je to tím, že v původním Janotově podání znám pouhopouhé dvě z nahraných písní (Druhý břeh a Hotel Savoy), ale kdyby se mi někdo pokoušel namluvit , že třeba Jablkoň, Tara Fuki, Květy, Žamboši, HUKL nebo Jarret mají svou novou píseň a zde ji představují, jistě by neměl těžkou práci (snad jen Čankišou by vzbudili pochybnost opuštěním jazyka svého lidu). Připadá mi, že do písní vložili opravdu SVÉ nejcharakterističtější rysy.

Zprvu jsem se docela rozpakovala, zda mám právo jakkoli CD komentovat, ale pak jsem si uvědomila, že znát z Janotovy obsáhlé tvorby jen zlomek zas až tak velikou ostudou není. Ani jeho nahrávky, ani jeho koncerty nebyly běžně dosažitelné v žádném období jeho muzikantského života. Ani dnes, v době informačně zasíťované.

Jako je nesnadné odhadnout reakci skalních Janotových posluchačů, netroufám si ani určit podíl těch, kteří se o něm z tohoto CD dozvědí poprvé. Těm, kteří se uchytí, lze jenom přát tu téměř kolumbovskou cestu proti proudu času.

Ač se pojetí jednotlivých písní liší velmi výrazně, z mého pohledu jim neublížil nikdo. Napadá mě protiklad lidového rčení „z …(čeho že) bič neupleteš“. Dej talentovanému mnohovrstevnatý text a nevšední melodii on ti je vrátí o další rozměr (=sebe) bohatší.

A tak, vlastním obvyklých hudebním sklonům navzdory, přijímám i téměř metalové riffy kytary v části písně Fetišista nebo elektropopových 24 hodin volného času (Okrej). Baví mě i kontrast doslovnosti ptačích samplů v jarretovské verzi písně Zvláštní ptáčci s textem.

Kdo aspoň jednou čekal oč déle tím marněji, ten se v čase a smutku vrátí prostřednictvím violoncellového klenotu v podání Tara Fuki.

„Čím víc ti rozumím, tím méně nás chápu“ v podání Mariany Chmelařové a skupiny Minach nezaostává ani o píď.

Zcela mi učaroval jeden z nápadů zlínské Maracy (Bitva na Tursku) svěřit druhou část recitativu čtenáři - začátečníkovi. Nepřipadáte si při svém prvním seznámení s každým dalším Janotovým textem taky tak ? Kolikrát jej musíte slyšet, než vyhlédnete za hranice konců jednotlivých slov ? A ten protiběh školácké dikce a poučeného obsahu. Mráz mi běhá po zádech třeba při pasáži :

„ … V kalném jitřním světle ho doma vítá smutek,
na zkrvaveném plátně je nesvázaný útek.
A pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla.
A jak rytíř hledá závoj
tak rozpoznává děj,
ten chaos snů a náhod
má náhle pravý směr.
Sebe jsem zachránit chtěl
a zabíjel tebe …“

(Jinak je ta píseň ale členitější než barokní oltář, možná že méně bylo by více).

Na Janotových písních je krásná proměnlivost jejich významu v závislosti na vlastní zkušenosti posluchače. Představuje-li pro trabandistu Jardu Svobodu druhý břeh „blížence, který dává směr a smysl jinak divoce a nahodile běžící řece“, pak pro mě osobně je to ten, který k člověku sice „navždy patří“, ale který jako jediný (už ze samé definice) nesmí přejít most.

Resumé : Nerozumím sice tomu, proč se CD takhle anglicko-česky promíchaně jmenuje, ale jinak je pro mě velmi přesně zacílenou trefou do citlivého .

(Za)znamená(no) : Divadlo Continuo - Finis Terrae - Holešov, 30.8.2009

2009-09-19T22:29:00.008+02:00

Možná, že si už zase jenom lžu do vlastní kapsy, ale občas uvěřím tomu, že si člověk může pro sebe přát opravdu cokoli, pokud ovšem dodrží několik podmínek.
A už ta první je nepřeskočitelná : Nikdy se nesmíš ptát : Kdy už ?"

O představeních malovického Divadla Continuo jsem si vždycky četla jen v recenzích, pozvánkách a obdivných vzdeších. Našim směrem jejich cesty příliš často nevedou a když už, pak představení angažující tmu a živly jako nepominutelnou součást, začínají v době, kdy mi už dávno odjel poslední veřejný zpáteční dopravní prostředek.

Až jednou ... díky uskutečněnému odhodlání založit tradici festivalu Loutky a bábky, pozvala jeho hlavní duše, sama divadelní autorka a herečka, Continuo do městečka za jedním kopcem a pár zatáčkami. Jenomže ten týden se do dějin (a bohužel i mnoha domů) zapsal povodněmi mediálně orazítkovanými jako bleskové. A tak přestože soubor do městečka dlouhou cestu vážil, mohl z představení uvést jen kratičkou ukázku v budově místního kina a slíbit, že se vrátí ... Nevím, jak se sestup obrovských, člověka ukrývajících, loutkomasek do prostoru foyer a pozvání jejich téměř dvoumetrových paží dotkl ostatních z hrstky tenkrát přítomných, ale ve mně se ten zážitek uhnízdil natolik silně, že jsem si nejen celý srpnový diář popsala poznámkami dovolujícími NEZAPOMENOUT, ale svou nadšenou snahou o rozdělení jsem v následujícíh hodinách obtížila snad úplně všechny ty, se kterými dokážu aspoň trošku mluvit.

Slib, přání a skutečnost se proťaly poslední srpnovou neděli v rámci Rozloučení s prázdninami. Jako scéna byla vybrána jedna z alejí vroubící břeh zdejšího unikátního trojramenného zámeckého jezírka. Majestátní figury opřené o jeden ze stromů i pod druhým ukrytá baterie "bicích" - tj. kuchyňských a hospodářských nádob z doby předplastové, podněcovaly fantazii ještě nezasvěcených diváků už před začátkem představení.

Kdybych to představení měla charakterizovat jedinou větou, pak by to mohla být třeba tahle : Abstraktní jako balet.
Jenomže na rozdíl od bělostných baletek s vlasy sepnutými do drdolů,
z nichž nesmí být vynechám ani jediný pramínek, v "piškotech",
v zrcadlovém sále, tady se hrálo bosky, na písku, který po teplém dnu neobyčejně rychle vychladl, v černém civilním oblečení, které bylo hned v počátku zkropeno vodou, ten večer spíš ledovou než živou. Kromě zmíněné plechové výbavy jako rekvizity nejproměnlivější sloužila tři prostá překližková plata, tu jako stůl, tu jako hradby, tu jako hrazda, tu jako motýlova kukla, tu jako postel a dokonce i mapa, na níž má být symbolicky objeven onen v titulu zmiňovaný Konec světa.

Na hře je vidět, že se na jejím vzniku se podílelo jazykově pestré spektrum tvůrců a současně se vědělo, že se bude hrát před celoevropským publikem, takže z velké míry sází na neverbální komunikaci. Texty sice obsahuje, ale spíše ve formě v angličtině, španělštině, italštině, francouzštině i češtině opakovaných "zaříkávadel". Já,
do nevidoucnosti zaprodaný závislák na psaném slově a jeho možných významech, proto jen obtížně můžu popsat nějaký děj, ale mám svůj důvod, proč to zkusit :

Před mýma očima se dělo tanečně-akrobaticky-pantomimicky-loutkové-zpěvácké představení o ženách a jejich prožívání světa. Muže (chlapce či milé obecně) jim povolali do prý důležitějších válek než jsou ty každodenní domácnostní. A ony soucitně, podpůrně drží při sobě. Až do okamžiku, kdy se objeví jeden, kterého z (vše)obecné povinnosti "vynechali" a on věnuje svou přízeň jen jedné jediné ... a to je neodpustitelné, především JÍ ! Ještě že tu jsou ty každodenní hospodyňkovské povinnosti, jejichž periodicita a (v minulých dobách) neoddiskutovatelnost zabrání,
aby se ve svém stesku, smutnění a vzpomínaní nepropadly až na dno naprosté apatie. Mučedníkům odoláváme jen těžce a stejně obtížně dopřáváme druhým odlišnost, ať je jakkoli ctnostná. A je to zase jenom praktikovaná láska, která nám jediná dokáže masky snímat (a růžové brýle nasazovat - aby to nebylo tak schematické). Končí se připomínkou naší odvěké posedlostí trvat právě a jen na tom, co (už) nikdy nemůžeme mít.

Dvě "moje" letošní letní divadelní představení nemohla k divákům vyjít z protilehlejších bran, ale přesto je v mých očích spojuje naprosté fyzické nasazení a víra, že symbolickým náznakem lze dosáhnout velmi intenzivního účinku i s těmi nejprostšími rekvizitami. To když se namísto laserů, multimédií a schválností angažují fantazie, genius loci a přiznané city.

Viditelně zde :
těm, kteří ani nechtějí, ani nepotřebují víc než jeden náladotvorný snímek
tomu, kdo by si chtěl ověřit míru své/mé shody
Nezprostředkovaně pak tudy

Přečteno : Martin Němec - Vana s výhledem (XYZ, Praha 2008)

2009-08-25T22:29:00.005+02:00

Jestli opravdu platí, že teprve druhá knížka rozhodne o tom, zda je člověk spisovatelem nebo "jen" literárně obdařeným interpretem vlastní minulosti a/nebo paměti, pak na svou čtenářskou chuť prohlašuju, že muzikant, skladatel, textař, zpěvák, malíř a filmový scénárista Martin Němec je současně i spisovatelem-povídkářem.

Před pár lety se mi jeho prvotina Stodola (Paseka, Litomyšl 2004) dostala do rukou asi díky dnes už nerozhlasované nedělně-polední Knihovničce Radiožurnálu a už tehdy mi jeho povídky, v nichž často svět každodenně prožívané reality dělí od magické fikce pár nenápadných vět či slov, zanechaly v paměti ukazovátko budoucího zájmu. Z konkrétních obsahů ale jen to, co jsem si stačila vypsat do jednoho ze svých papírových čtenářských výpisníků. Změní na tom něco skutečnost, že druhotinu, Vanu s výhledem, jsem četla už jinou metodou, kterou mě naučil můj z nejoblíbenějších Jan Balabán ? Sebe ze zeptám se stejným časovým odstupem ...

Nechci nikomu brát jeho vlastní čtenářskou radost a prozrazovat děje či dokonce pointy jednotlivých povídek, zkusím jen navnadit náčrtem toho, co podle mého čtení prochází povídkami naskrz : vícepohledovosti a jazykového (nebo přesněji slovního) "přitesávání" formulací.

Ve většině z patnácti povídek se autor nespokojuje s lineárně ubíhajícím vyprávěním z jednoho zorného úhlu, ale líčí jednu situaci pohledem více aktérů (Salon v ulici des Moulins), nechává obdobnou situaci prožít v čase a společnosti posunutým hrdinům (Most), či nechává objevovat tajemství sice jen jednomu a tomutéž člověku, ale zato v různých fázích vývoje resp. stupně bdělosti (Dveře).

Druhým nápadným znakem je upravování znění některých vět. Baví mě přemýšlet nad tím, zda tyhle paradoxy, dovětky či upřesnění autora napadají současně, nebo zda viditelnou ponechává historii úprav vznikajících následným čtením. Přestože třeba v povídce Rock and Roller dává autor hodně ironicky nahlédnout do literárního zákulisí, odpověď na tuhle otázku v ní nanajdeme (pochopitelně?). A když už jsem u téhle povídky, ještě jedna drobnost je otázkyhodná : Je, spolu s povídkami Krabí hrad a Sulfur s.r.o., označena podtitulem Workshop a římskou číslicí určující pořadí. Přestože je spojuje žánr sci-fi, nějak se mi nejeví, že by se autor nějaké takové skutečné tvůrčí dílny zůčastnil a nám, čtenářům, v knize předváděl své výsledky. Že by si spíš původně jen sám pro sebe zkoušel, jak si se svým vlastním zadáním poradí ?

A ještě jeden rys je mi na povídkách Martina Němce sympatický. Jak dokáží (aspoň tedy z mého pohledu uvěřitelně, věrně) situace popisovat z ženského i mužského hlediska a přitom žádné "protistraně" ani nenadržovat, ani ji neidealizovat.
Kdyby byla zkušenost přenositelná (a ještě tak snadno, tj. přečtením cizích slov), určitě bych do "čítanek" zařadila povídku Anna samodruhá, líčící, co se děje v mysli mladé ženy, která se brzy stane (z vlastní vůle, či spíše demonstrace) svému dítěti maminkou i tatínkem zároveň. Jenomže předmět "Vztahy a empatie" se stejně na žádné škole nevyučuje.

Velmi povedená mi příjde i povídka Beat sám, hořce popisující situaci současného velkoměstského člověka, který být fyzicky sám nevydrží a mezi ostatními si tak připadá.

Ač se v textu žádná skutečná mučící rekvizita neobjeví, jako drsnou, téměř až bergmanovskou scénku z manželského života, jsem přečetla povídku Dřez a pěnkavy. Jestli je to s tou "novou technologií" pravda nebo ne, raději ani nezkouším pátrat ... *****DODATEČNÝ EDIT: Už je to tady! No to tedy PP :-) *****

Posledním kouskem, který bych chtěla podtrhnout, je pokorně pochmurná Lázně Rottstein, spojující paměť společenskou s putováním proti proudu historie nejsoukromější.

Uvažovala jsem nad tím, kdo a podle jakého klíče povídky do knížky (která je mimochodem velmi přitažlivá i vizuálně : na obálce, předsádkách i jako ilustrace jsou použity fotografie obrazu Martina Němce Hluboký spánek a detaily jeho zvětšenín) řadil. Muzikanti často hořce komentují, že pořadí skladeb na vydávaných CD bývá kolbištěm, na němž se s vydavateli urputně bojuje. Platí totéž i u povídek ? Nebo je i pořadí respektovaným právem autora ? Zrovna v případě Vany s výhledem mi připadá, že po úvodní zahřívací povídce jsou ty nejsilnější zařazeny těsně za sebe a jejich účinku pak dosahuje zase až ta poslední, která dala celé sbírce titul. Při čtení mě samozřejmě odpověď nepotkala, naopak, často se musím po pár odstavcích pro název "vracet" zpátky. To, že jsou seřazeny ABECEDNĚ jsem zjistila, až když jsem si z obsahu sepisovala jejich názvy v (marné?) snaze vyhnout se své obvyklé (trestuhodné !) chybě s komolením. Že by kompromis ?

Jak moc se v povídkách promítá realita autorova života naznačuje třeba zmínka o scénáři, který napsal k nejnovějšímu filmu Juraje Herze T.M.A. V prvotním potěšení jsem chtěla uctít náhodu souběhu premiérového promítání a mého pročtení se k ní tím, že bych se na horror výjimečně do kina zašla podívat. Abych zjistila, zda se mi příběh zalíbí tak jako ty povídkové a nahlédla, co za role to byla původně nabídnuta Mar (tedy Markétě Irglové). Ale jak už to u mě tak často chodívá, s ubývajícím časem ze mě nadšení opadává jak zralé hrušky ve vichřici. Nebudu tedy vlastní přirozeně povstalé strachy nadstavovat těmi umělými a když tak na sobě vyzkouším jen knižní verzi scénáře.

(Za)znamená(no): Divadlo v 7 a půl - Dobrý tramp Bernášek

2009-08-09T21:17:00.009+02:00

Zcela v souhlasu s názorem Václava Havla, že "nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je zároveň úplně jinak" mám ráda, když poslední kapitola, odstavec, píseň, slovo, obrázek ... publikum resp. čtenáře lehce znejistí a naznačí, že to celé vlastně může být jinak. Ale taková proměna, jaká se (se mnou jistě a s kým ještě ?) udála v pondělí, je možná snad opravdu jenom na divadle (předložka je vědomý úmysl).

O tom, že brněnské Divadlo v 7 a půl letně neprázdninuje, ale připravuje speciální program Divadlo na vodě jsem se před dvěma lety dozvěděla tzv. náhodou z něčeho dnes tak zprofanovaného a zbytečného jako je nástěnka (ta ne-virtuální, hobrová, se špendlíky). A protože to k Baťově kanálu, kde se představení připravují a následně pak realizují, daleko nemám, viděla jsem v létě 2007 jejich adaptaci Drdova Vyššího principu uváděného s dovětkem "český xindl". A dodnes mi při vzpomínce na ten večer a jednu scénu běhá mráz po zádech.
Vloni jsem byla zcela nepoužitelná, tak mi Čechovovův Strýček Váňa unikl, ale letos byl už můj hlídáček (samohláska "í" je vědomý úmysl) nastaven včas a přesně. Jenom chvilku jsem zaváhala nad titulem "Dobrý tramp Bernášek". Na nějakou kotlíkařinu jsem chuť neměla, ale vnitřně jsem se přesvědčila argumentem, že odejít před koncem z představení pod otevřeným nebem můžu vždycky a pak ... když letos přijeli ještě blíže ... byla bych sama proti sobě. A ani napodruhé jsem nebyla zklamaná.
Dramaturgie divadla tentokrát sáhla po názvu prvorepublikového filmu Karla Lamače. Děj posunula o nějakých třicet let dopředu (přestavení má podtitul Kamarádi let padesátých) a podstatnou část představení pojala jako úsměvnou klaudiniádu na obecně lidská témata. Druhý podtitulek zní : Hra o obyčejném kamarádství, nevinnosti, lásce, žárlivosti v hodně špatné době. Já bych přidala ještě : o (marných) snahách udržet si fasádu a rolích, které hrajeme před druhými i sami před sebou.

Ústřední, ale nakonec naprosto pominutelnou věcí, okolo které se děj točí, je výhra hausbótu, kterou si svou "zásadní" opravou cizího patentu (opravou formálních chyb v přihlášce) vydobyl "paďour" Bernášek, úředníček patentového úřadu, člověk, jak mladý, tak na začátku ještě blbý. Proto i odchody z pódia střemhlav do vody nemusí popudit ani tradicionalisty, kteří přísnou logiku vyžadují i v umění (což se v případě Vyššího principu až tak řící nedalo). Obtloustlý, otesilovaný a budovatelskými frázemi ozbrojený Bernášek při putování za svou výhrou potkává skupinu trampů, k nimž patří i dcera jeho paní bytné, na kterou doposud marně pomýšlel (samozřejmě na dceru Jiřinku , maminka Bobina, ač halasně proklamuje, "že je na všechno sama", lže jak RP, protože je již pět let "zadána".)

To, co začalo jako letní lidové představení potulných komediantů, včetně úvodní promluvy principála Matěje T. Růžičky, "cyklostylovaného" černobílého jednostránkového programu rozdávaného slečnou produkční z klasických papírových desek se stužkami (přeháním ? možná jenom trošku :-)), anekdot různé míry hrubozrnnosti a kapitánské čepice nastavené pro případné příspěvky diváctva až po konci představení, vyvrcholilo jako neodkecatelně jednoznačná politická, (dobře, ubírám), angažovaná proklamace a defenestrace v létě všeobecně zaklínaného "klídku a pohodičky". A to jsem si ještě díky (příslovce je vědomý úmysl) momentálně nulové hladině své asertivity (předem jsem vzdala pokus vmezeřit se mezi dříve přišedší diváctvo sedící na plastových židlích resp. z koupališť přinesených dekách ) ušetřila dilema, jak se zachovat, když dvojice herců na zádi jako-hausbótu spustila ve finále Kde domov můj. Snad že jsme na chvíli byli v padesátých letech, zazněla i druhá část bývalé československé hymny. Anebo to bylo tím, že jedno představení divadelníci hodlali propašovat i do nejbližšího (nejen geograficky, ale i pocitově) zahraničí a závěrečné představení šňůry se mělo odehrát ve slovenské Skalici ?
V duchu mého následného přemýšlení vyznívá jedna z pochvalných poznámek na diskusním fóru, patřích k webu projektu. O tom, že dětem okolo desátého roku věku bylo potřeba následně onen krutý konec poněkud dovysvětlit. Věřím, že tohle představení s dospěláckým dovětkem jim pro pochopení atmosféry padesátých let udělalo větší službu, než celý rok diktování dějepisu (nebo se to už dělá všude jinak ?).
Fakt mě zajímá, jestli představení stálo za návštěvu (a recenzi) nějakému řádnému divadelnímu kritikovi. Tohle je divadlo v nejlepším slova smyslu lidové, herectví na hranici fyzického zdraví (našinec řeku Moravu ke koupání nepoužívá ani v nouzi nejvyšší; bodové reflektory prozrazovaly ta mračna nenasytného hmyzu okolo protagonistů; trnula jsem, aby nikomu na mokrém betonu resp. uzoučkém nástupním prkně k "hausbótu" neuklouzla noha jinak než divadelně), ale já se obávám, že pro kritiku příliš málo "jdoucí s trendy " a už voobec (dtto) ne "cool".
Najdu-li, dodám odkaz dodatečně.

(Za)znamená(no) : V. Kov ve městě - Lipník nad Bečvou - 26.7.2009

2009-08-05T18:20:00.001+02:00

Lipník nad Bečvou je jediným městem v ČR, které patří do Kruhu evropských kovářských měst . Exteriérové výstavy Kov ve městě už zde oslavily své první půlkulaté výročí, ale pro mě to byla první návštěva jak výstavy, tak města samotného.

Prostory náměstí (s atypickým půdorysem písmena L, prý unikátní orientační bod pro piloty malých sportovních a ultralehkých letadel), meditační zahrady u kostela sv. Jakuba Většího a proluk před opevněním historického středu letos zdobí díla Pavla Krbálka a Pavla Tasovského.

Pavel Krbálek - "Na počátku bylo Slovo (a Eva)"
(Eva v celé své kovové kráse)

Pavel Krbálek - "Na počátku bylo Slovo (a Eva)"
(... to už ani tenkrát jedna nestačila ?)

Na stejné téma, jinými prostředky, z jiného zdroje :

Slovo
Martin Jaseň

Na počiatku bolo slovo,
a bol aj vyznam.
A to slovo bol význam.
Potom znovu slovo a zase slovo a slovo...
Už je slov mnoho,
a význam ostal,
len je za mnoho slovami.

Pavel Krbálek - "Poslové vesmíru"

Pavel Krbálek - "Poslové vesmíru"
(detail)

Pavel Tasovský - "Šachy"
(Krásné a funkční, "Noli me tangere" nikde na výstavě nenajdete; jen alibistické "Manipulace s kinetickými objekty na vlastní nebezpečí !)

Pavel Tasovský - "Šachy"
(detail hlavy bílého tj. stříbrného krále)

Pavel Tasovský - "Šachy"

Pavel Tasovský - "Stébla"

Pavel Tasovský - "Na bidle"
(jako většina vystavených plastik P.T. je i tato kinetická, stačí malý větřík a ...)

Pavel Tasovský - "Na bidle"
(detail proti nebi)

Malá neskrývaná reklama na dobrou věc nakonec:

V letním období odchází v 10:00 a 14:00 od budovy Informačního centra případně shromážděná skupinka zájemců o komentovanou prohlídku města. Klíče v kapse slečny průvodkyně Vám dovolí podívat se i do míst, která jsou jinak osamělým "hoboes" nepřístupná. A kdo se asi po 90 minutách bude cítit na sice unikátní, ale přece jenom přiliš načinčané, střešní zahradě poněkud nesvůj, může si najít nějaké sobě přijatelnější zákoutí v o jednu úroveň níže se rozkládajícím nádherném parku.

V hlavě omíláno : Nestalo se něco s časem ?

2009-07-31T00:17:00.003+02:00

Všichni, kdo si zakládají na své pověsti (nebo nezávislosti) hrdě deklarují, že je bulvár nezajímá. Kdo jsou ale ti, kdo si jej tak mediálně změřeně hodně kupují a/nebo alespoň čtou ?
Nezbývá se než přiznat : nedávno jsem ani já neodolala titulku jedné zprávy ze života viditelnějších, které rámovávají přístup k mé e-mailové schránce a dozvěděla se zásadní fakt, který by mi jinak (asi) zůstal utajen :

Filmová hvězdička čerstvě vyrostlá koncovce "-teen" vysvětlila, proč randí zásadně s ženami resp. dívkami o pár let staršími. Prý proto, že jeho vrstevnice jsou příliš náročné a vyžadují, aby jim věnoval naprosto "neúměrné množství času a pozornosti".
To mi teda vysvětlete, co to může být za vztah mezi povinnostmi, společně prožitým časem, vychovávanými dětmi resp. společenskou fazónou a majetkem zatím ještě neprovázanými lidmi v hledačské fázi, když je jednomu (oběma ?) obtížné a obtěžující trávit spolu každý volný průsečík jejich volného času !

Anebo jiný příklad : Dokážete na konec svého dopisu nebo e-mailu napsat jakoukoli obdobu onoho dětského "Piš, piš, piš nebo tě sní myš!! bez hryzání špatného svědomí, že toho druhého vydíráte ? A přitom to bývala záveřečná replika běžná asi tak jako "Předem mého dopisu přijmi ...".
Před pár měsíci jsem se pročítala knižně vydanou vybranou korespondencí dvou dnes už bohužel nežijících českých literátů ze 70. až 80. let minulého století. Tihle pánové si v éře klasicky listovní, kdy bylo nutno napsaná slova ještě nechat fyzicky přepravit v prostoru, psali několikrát do měsíce. A přesto spousta dopisů začíná slovy "dlouho jsem se neozýval ..." a téměř pravidelně končí prosbou ve smyslu "napiš brzy". Jistě, byli už oba v takových letech (a nemocech), že jim tahle myšlenková výměna nahrazovala pohyb fyzický a společenský kontakt, ale snad právě proto. A dnes ? Naoko chlapácky označujeme svá psaní (byť i jen imaginárními) nálepkami No Reply Necessary, ale přitom v hloubi duše po (aspoň některých :-)) odpovědích tolik toužíme. A "dobou obratu", délkou, intenzitou a osobním prosycením neustále poměřujeme znaménko, pevnost a trend vztahu odpovídajícího k nám. U svého druhu dokonalosti jsem se tuhle přistihla já : některá svá psaní píšu časosběrnou metodou a neubránila jsem se lítosti nad tím, že neznám reakci adresáta na slova, která jsem mu SAMA ještě ani neposlala :-)

Příklad třetí : Titulem Nejkrásnější česká kniha roku 2008 byla v kategorii krásná literatura byl oceněn soubor Tanečnice Manon a jiné drobné texty ... nakladatelství Vyšehrad, tedy čtyři útlé a skutečně přísně krásně jednoduše provedené svazečky korespondence a drobnějších textů Antoine de Saint-Exupéryho (shodou okolností jen lehce mnou zmanipulovanou uplyne právě dnes 65 let od jeho smrti). Kromě Malého prince jsem sice zatím žádnému dalšímu dílu Saint-Exupéryho (ani) čtenářsky nedorostla, ale už jenom samotný fakt, že ilustrace jsou dílem Jana Híska, jednoznačně určil, že se tyhle jen na malíček "tlusté" knížky aspoň na chvíli přestěhují z novinkové poličky ke mně domů. Ilustrace je sice v každém svazku jen jedna jediná, ale zato skvěle souzní s něhou a nezkrytostí dopisů dvěma Exupéryho velkým láskám Louise de Vilmorin a Natalii Paley. Při jejich psaní autora jistě ani nenapadlo, že jeho vyznání jednou budou číst mnohé páry vyhladovělých očí. Protože, na jednu stranu, takhle všanc se dnes, v době tak třeskutě snadného výprodeje soukromí ne~ i vlastního, už snad neopováží dávat nikdo. A na druhou stranu, lidské podvědomí zas tak až úplně přísně nerozlišuje, co se nám děje ve skutečnosti a co si "dějeme" my sami ve svých představách, denních snech a fantazii vůbec.

Docela zvláštní pocit, černé na bílém vidět, jak je to v obou těchhle konstelacích muž (a ten titul si Exupéry svým životem jednoznačně zasloužil), který následně tak zoufale ( marně ?) prosí aspoň o nějaký zřetelnější projev zájmu o své dílo (sebe samotného).

Jedno z možných vysvětlení skutečnosti, že "na nic není čas" nabízí ve své novele Hrady hněvu Alessandro Baricco. Konkrétně v příběhu quinnipackého malého pana Raila, jeho krásné ženy Jun a tajemství jejich dárků. V okamžiku, kdy technický pokrok přinutil rozmanitost časů stát se jediným, na každého z nás z něj "zbývá" opravdu jen nepatrný zlomek. Ten, který si uděláme a darujeme druhým (nouzová varianta : sami sobě).

Aspoň pro-zatímní odpověď : Čas je v tom (jako obvykle) naprosto nevinně ... :-)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

DODATEČNĚ : :
Včera jsem ji zase slyšela :

ZLODĚJI ČASU (Michal Prokop & Framus Five)
Hudba : Petr Skoumal
Text : Pavel Šrut

Zmizel jsem v Paříži bez duše bez těla
přibitý na kříži a ty jsi věděla
už zase vyrazil na známou trasu
zloděje času

Dřív jsem je neviděl v opilých nocích
dřív jsem je neslyšel jak jdou v mých krocích
potom je zahnala vůně tvých vlasů
zloděje času

A tys je viděla i v kapkách deště
tajně ti šeptali jsme tady ještě
veselí zoufalí v půlnočním jasu
zloději času

Ref :A v láhvích schovaní ráno mi psali
do čáry na dlani že s tebou spali
když jsem já spal s jinou
chodili krajinou opilých hlasů
zloději času

Miláčku půlnoční za ruku veď mě
s nimi si nezačni číhají ve tmě
veselí zoufalí v půlnočním jasu
zloději času

Vyposlechnuto : CD Pod obojím - Szidi Tobias (Studio Dva, 2008)

2009-07-23T19:42:00.000+02:00

Přestože jsem měla šanci, nesebrala jsem dost odvahy, abych se osobně omluvila Daně Homolové, krásné flétnistce doprovodné skupiny zpěvačky Szidi Tobias, že jsem v podkladech, které jsem připravovala pro recenzi CD Pod obojí (a která pak vyšla, bohužel i s tou chybou, na www.musiczone.cz a blogu mého téměř už tradičního spolu-recenzenta Petra Vlasáka) ostudně popletla její křestní jméno.

Takže tady svou chybu pokorně přiznávám, ještě jednou se jí moc omlouvám a nabízím už opravenou verzi, protože příležitost navštívit koncerty Szidi Tobias po půl roce zase žije :

Podle svého založení obvykle přisuzujeme náhlé a prudké změny v životě buď náhodě anebo zásahu vyšší mocnosti. Ale poslechněte možný začátek příběhu o tom, co se může stát, když o někoho projeví osobní zájem zatím doposud "cizí" člověk.
Szidi Tobias není na české hudební scéně rozhodně neznámou tváří a hlasem. Pravidelně si ji ke svým projektům zve textař Michal Horáček, její dvě doposud vydaná alba (Divý mak, 2001 a Punto Fijo, 2003) se v českých domácích policích s CD postupem času zabydlela k vyprodanosti a kdo měl štěstí a/nebo dobré a informované kamarády, mohl si občas dopřát potěšení slyšet zpěvačku s kapelou na sólovém koncertě nebo na pár festivalech. Ale koncem roku 2008 bylo Szidi najednou v Praze plno - tři koncerty v rozpětí jediného měsíce, pozvání do velmi sledovaného TV pořadu, rozhovor ve vltavském pořadu Spektrum, třetí CD vydané pražským Studiem Dva , weby s českou doménou taky hned dva a dokonce prý billboardy okolo dálnice D1 zvoucí na zpěvaččino turné. Ano, to vše se může stát, když se hlas, zpěv a repertoár někomu zalíbí natolik, že se rozhodne tohle všechno pro ni udělat. Jestli to bude pro dnes zpěvačku, herečku a dabérku znamenat definitivní možnost věnovat se muzice jako jedinému oboru, ukáže až čas, ale moc bych to jí i jejím dvorním autorům přála. A tak trochu škodolibě i vydavatelským zavedencům, jako důkaz toho, že měřítko co nejrychlejší návratnosti vložených prostředků nemusí být v uměleckém světě to optimální. Snad každý posluchač, který byl v dobrém nově zasažen zmíněnou "promotion" vlnou, se nedokáže spokojit s krásou posledního CD Pod obojím a rád by slyšel, co bylo předtím. Přejme si tedy, ať dobře dopadnou jednání Studia Dva o možnosti reedic rozebraných prvních dvou alb.
Ale už tedy přímo k novince Pod obojím (nezaměňovat prosím, s podobně pojmenovaným - také třetím - CD písničkáře Jana Zubryckého - Podobojí, Indies MG 2008).Na první dvě vydaná CD zcela logicky navazuje už tím, že všechny písničky jsou opět z autorské díly skladatele Milana "Vyskočka" Vyskočániho a textaře Petera Lipovského. Výjimkou by se snad mohla zdát píseň Valahogy, která je zhudebněnou básní maďarského klasika Sándora Petöfiho, ale předpokládám, že zveřejněný překlad je opět dílem Petera Lipovského. Tak i my, maďarštinou nevládnoucí, můžeme souhlasně přikývnout tomu, že hledání onoho "nejaka" bylo leitmotivem lidských vztahů jistě odpradávna a bude už asi napořád. Asi se nikdy nedozvíme, co rozhoduje tom, v jakém jazyce se bude každá další nová píseň tandemu Vyskočáni-Lipovský odehrávat, ale připadá mi zábavné už jenom nad tím přemýšlet. Poměr českých a slovenských textů je na tomto albu velmi jednoznačný 7 : 3 a je potřeba říct, že prohřešky vůči češtině jsou zde spíše výjimkou, a to dokonce kdybychom jako úhelný kámen vzali češtinu spisovnou.Český je dokonce i text jedné z "mužských" písní, písně Ta co spí vedle, kterou zpívá bratislavský herec (a Čechům zatím asi utajený písničkář) Maroš Geišberg. Druhým pěveckým hostem je pak František Segrado, s jehož valašským původem velmi dobře rezonuje text písně Jak Franta Bagr Bušič uvěřil v Boha. A znovu se tu objevuje už zmíněný osobní zájem : některý z vyjmenovaných pánů zpěváků nebo autorů by jistě bravurně zvládl stát se zpěvaččiným partnerem pro pouhá dvě slova v písni Pod obojím resp. regulérnější duet Dva koně Chagalla, ale Szidi si pro tento účel vybrala a oslovila Richarda Müllera. A protože nebyla oslyšena, mohla vzniknout jedna z nejkrásnějších písní alba, píseň o lásce, která neměla to štěstí vyrůst na zelené louce a která si musí sehrát svůj souboj se svědomím. To celé podloženo náznakovou jazzovou instrumentací jak pro Ninu Simone.
Druhým žánrem, který se na paletě moderního šansonu přimíchává, je folklór. Tak mocný nástroj, jakým je cimbál Marcela Comendanta by se podepsal na vyznění sám o sobě. A co tak ještě ve spojení s houslemi spoluhráče z tria PaCoRa Stana Palúcha. Dalšími hosty, kteří byli pozváni ke stálejším členům Szidiny doprovodné kapely (Milan Vyskočáni - akustická kytara, Stanislav Počaji - elektrická kytara, Dana Homolová - flétna, Andrej Gál - violoncello) jsou pak muzikanti z okruhu bratislavské skupiny Slide&Udu (Martin Zajko, Ajdži Sabo a Martin Gašpar). Na postu akordeonisty se pak vystřídalo hráčů hned několik.
A stejně jako nad volbou jazyka je možno dlouze (a marně) přemýšlet nad tím, jak je možné, aby se muž vcítil do ženské duše tak, aby napsal slova, která ze zpevaččiných úst plynou jako z vlastního srdce. Nejlepší ilustrace ? Příklady !

Hned úvodní píseň Bříza začíná nádhernou metaforou :
"Vrostla jsem do tebe
jak bříza do skal.
Jak do snů naděje.
Krev písku do skla."

Titulní píseň Pod obojím věnuje onomu vysněnému Jemu tuhle pasáž :
"Za plotem olší pluje loď,
co nezná Mayday v tísni.
A ty jak statný lodivod
s větrem a na rtech s písní
hlídáš si břehy klidných vod.
K pramenům výš!
Blíž smrti!
Jen proti proudu, neuhnout.
Vstříc snům, co jiné drtí."

Koncertně asi nejoťukanější Bylobudenení přidává verš :"Čas, mula, co táhne, zapomnění."

A už naposled, hořce, ale pravdivě, z písně Slunečnice :
"Čas hlce nádej
jak snežný pluh závej.
Jak yperit rozleptá hruď.
Poviem si smelo:
Žiť by sa chcelo,
len kde na to ešte brať chuť.

Tam na konci mesta,
jak vlas tenká cesta,
obrastá ju divý hloh.
Končí sa bránou,
no a hneď za ňou,
chodí v bielom plášti Boh."

Vám, kteří už Szidi Tobias znáte, nemusím doporučovat nic. Vy, kteří máte tenhle objev teprve před sebou, otevřete oči a uši, dovolte si prožití emocí, na pár desítek minut zahoďte všechna svá "musím a nesmím" a poohlédněte se po koncertě a/nebo CD Pod obojím Čeká na vás nezaměnitelný hlas ve vynikajícím původním repertoáru. Jiným slovem - poklad.

Přečteno: William Trevor - Čtenáři Turgeněva

2009-06-27T22:32:00.005+02:00

Ti, co si svou situaci vědomě a záměrně neusnadňují, ale právě naopak si sami narýsují složitý labyrint různých hranic a omezení, mají už dávno abonmá na mou přízeň.

Soudě podle obálky, vazby, hlavních postav a "zápletky" shrnuté do několika málo vět by se mohlo zdát, že novela irského spisovatele Williama Trevora nazvaná Čtenáři Turgeněva (Barrister & Principal, 2003) JE červenou knihovnou. Opak je však pravdou, aspoň tedy pro mě.

Mladá, dle svého vlastního mínění vzhledem úplně obyčejná, Mary Louise Dallonová přijme dvoření obchodníka s textilním zbožím z nedalekého městečka i brzy následující nabídku k sňatku pouze jako příležitost uniknout z malosti, nudy a bezvýchodnosti protestantských poměrů, v nichž se narodila a vyrůstala. Ani ženich, Elmer Quarry nevstupuje do manželství z nějakých "pochybných" (tj. citových) důvodů. Za jeho rozhodnutím hledejme (a spolehlivě nalezneme !) chladný kalkul zajistit následníka, na kterého by přešel sice skromně maloměstský, ale přece jenom určitý majetek.
Katalyzátorem krachu (anebo spíše ani náznaku rozvinutí) tohoto vztahu se stanou jednak Elmerovy staropanenské sestry, který s novomanželskou dvojicí sdílejí dům, domácnost i obchod a pak Elmerova neschopnost (nechuť ? strach ?) manželství naplnit fyzickou láskou. Nešťastná Mary Louise se svůj probuzený smutek snaží léčit zprvu krátkými útěky - k rodičům a sourozencům, přímo v domě na nepoužívanou půdu a později pak dlouhými vyjížďkami na kole.

Při jedné takové potulce ji náhoda/osud/věčný hybatel zavede do domu své tety, kde se po dlouhé době setkává se svým nemocným bratrancem Robertem, do kterého si kdysi, ještě za školních dob "asi 14 dní myslela, že je zamilovaná". A teprve teď po všech těch letech, se ukáže, že cit byl oboustranný. Ani jeden z aktérů jej ale nikdy nevyjádřil. Nyní už dospělí lidé se sbližují v situaci, kdy Mary Louise je formálně ženou jiného muže. To, co tak dlouho zrálo, vzplane v oč kratším, o to intenzívnějším záblesku. Platoničtí milenci se scházejí nejčastěji na opuštěném protestantském hřbitově, kde opřeni o zarostlé povalené náhrobky Robert předčítá Mary Louise úryvky ze svých milovaných ruských klasických románů. Pokrevně blízcí milenci se ale nedostanou dále než k prvním nesmělým polibkům, protože Robertovo nemocné srdce intenzitu teď už ne-zbytečného (protože opětovaného) citu nevydrží a on ve spánku umírá.

Být tento příběh opravdu tím, čím se na první pohled zdá, pak tohle by bylo finále, nad kterým by nejedno oko nezůstalo suché. Ale William Trevor tuhle scénu situoval asi do polovinu rozsahu a navíc, už od samého počátku vede vyprávění ve dvou časových rovinách. Kromě té výchozí - námluvně-svatebně-nevěrecké je zde ještě rovina v čase posunutá, která líčí další zlomový okamžik v životě Mary Louise. Ta se má po více než třicetiletém pobytu v blázinci vrátit zpět do "normálního" života, do domu svého manžela a jeho sester. Tam však ale čas jako by plynul mnohem menší rychlostí.

Obě vyprávění se proplétají a protínají, aby složila příběh lásky veliké snad právě tak, jako v těch klasických románech, které nemocnému Robertovi v době dospívání nahrazovaly kontakt se skutečným světem. Lásky tak čisté, prosté a silné, jaká je dnes snad opravdu možná jen mezi mentálně handicapovanými (pamatujete na tu postelovou scénu Standy Pichlíka a Olinky ve filmu Nuda v Brně ?)

Kéž by příběh z téhle knížky (originální, nikoliv tohle mé úmyslně detaily zamlčující, naznačující nalákání) dodal odvahu aspoň některým z těch, kdo přišli na HRANU .

" ... ten, kdo je na kraji má je jediný krok, má na rozmyšlenou jedinou chvíli. Muž stojí na kraji a má se rozhodnout, muž stojí na kraji a váhá. ... na počátku lásky, v blízkosti štěstí ... " C&K Vocal, píseň Na kraji z alba Generace (1977)

-----------------------------------------------------------------------------------------------

DODATEČNĚ :
Následující obrázky vznikly samozřejmě jinde a jindy.
S knížkou (a mnou) je pojí pouze citové (roz)položení :

Vyposlechnuto : CD Dům slzí - Cermaque (Guerilla Records, 2009)

2009-06-19T22:39:00.013+02:00

Oč nečekaněji a (oka)mžikověji se ke mně toto CD dostalo, o to hlubší a trvalejší stopu ve mně zdá se zanechává.
Jsem trochu na rozpacích, komu je vlastně připsat.Ač je výhradním autorem všech 11 písní (i jednoho bonusového videa) Jakub Čermák, nevydal je pod svým vlastním jménem. Psát o "projektu Cermaque" se mi vzhledem k žánru (jednou samotným autorem vtipně označeném jako "nechtěný folk") příčí. A Cermaque není ani řádná, tj. koncertně vystupující kapela, byť proběhlo kratičké křestní turné Praha-Brno-Teplice.

Nikdy jsem pořádně nerozuměla tomu, proč si interpreti pro své nahrávky zvou externího producenta. Po opakovaném poslechu tohoto CD a porovnání nahraných verzí písniček se záznamy živých vystoupení na Jakubových stránkách jsem zdá se prozřela. Dobrý producent dokáže písním vdechnout něco svého a rozsvítit je do pestrosti. Producentem a současně aranžérem byl Martin E. Kyšperský, kapelník oceňovaných brněnských Květů. A ten pro nahrávání CD Dům slzí zangažoval téměř dvacítků převážně brněnských muzikantů a umožnil tak Jakubovi Čermákovi soustředit se pouze na zpěv. Otevřeně řečeno, Jakub není žádný televizně-sobotně-večerní krásnohlásek. Ani to ale nepotřebuje, protože jeho síla je jinde. Jako muzikant sice tímto CD oficiálně debutuje (samo-palným nákladem si v roce 2006 vydal CD Bubáci a hastrmani, a o rok později Krajinu bez rytíře), ale jako básník vydal knižně už dvě své sbírky (Resume 17, nakladatelství Šimon Ryšavý, 2004 a ještě sehnatelná Padavčata, nakladatelství Protis, 2006 ) a na literárních webech lze najít jeho díla dřívější i pozdější. A jsou to jednoznačně texty, které na CD Dům slzí na první poslech zaujmou. Každý text obsahuje minimálně jeden poetický klenot ( včetně "buskerské" písně Vorvani, nahrané v ulicích nočního Brna s kulisou projíždějícíh šalin a zvonění klíčů náhodně zimprovizovaného sboru, jak to dokumentuje druhý na CD zařazený klip v režii Pavly Kačírkové .) Až se skoro bojím vyslovit, která textařská jména se mi po prvním poslechu vybavila; ale dobře, klepu do dřeva a přeju Jakubovi mnohem příznivější sudičky : podobně poetické, mnohovrstevnaté a přitom zpěvné texty psávali třeba Jára Ježek z Č.p.8 anebo František Stralczynský z Bonsaie.
Jen tak na ukázku, s vědomím vytrženosti z kontextu :

"... vzpomeň si, až tě štěstí vyleká
že není jenom věcí lidí
že je i věcí člověka ... " (Anežko)

" ...chytit svou touhu za ocas
jak bílého draka
jak voda oblaka
a hnát se s ní až nadoraz
až tam, kde nic není
kde vítězí snění
nad vleklým osudem

Mnémosyné! děravá paměti,
propusť mě z objetí
nech být, co bude..." (Mnémosyné)

Dlouho jsem přemýšlela, do jakých souřadnic písničky z tohohle CD zasadím, až je budu chtít doporučit hrstce svých hudebních přátel. A řešení, jako už tolikrát, přišlo samo, stačilo na chvíli přepnout svou pozornost. Chtěla jsem si sama pro sebe uctít památku smutných, protože nedožitých, padesátin Zuzany Navarové a pustila si CD její skupiny KOA - Barvy všecky ... a najednou jako by s analogiemi roztrhl papírový sáček na bagety. Začalo to obdobně výraznými figurami kontrabasu, pak jsem si uvědomila shodnou lehkost v angažování nejrůznějších hudebních žánrů, přechody do jiných jazyků, smysl pro vyváženost mužského (resp. chlapeckého) a ženského vokálu (zde skvělý soulad hlasů Jakuba a hostujících Anny Sypěnové a americké písničkářky Nelle Ward ) a skončilo to třeba použitím poloprůhledného papíru v barevně velmi střídmém a proto krásném bookletu. Ale to jsou vlastně všechno jen shody v použití formy a já cítím i tu důležitější, vnitřní, obsahovou. Z takového pokračovatele má jistě Zuzana tam nahoře v hudebním nebi VELKOU radost.

Vy(Ky)šperkovaná aranžmá jsou druhou skutečností, které z tohoto CD dělají opravdovou událost. Může být něco potěšitelnějšího, než když si snad u jediné písničky (rytmicky nesnadné Natáhni ruku) vybavíte charakteristický zvuk Martinových domovských Květů a to přesto, že jejich druhá opora, bubeník, perkusista a hračičkář všeho druhu Aleš Pilgr se podílel i na tomto CD.
Ale ani sólový koncert Jakuba Čermáka není chudou příbuznou. Co se mu nedostává z nástrojové a hlasové pestrosti, to je vynahrazeno Jakubovým nasazením, otevřeností a spontaneitou. Dřevěně se tvářící podlaha klubu Loft577 jistě ještě teď občas rezonuje rytmem vetkaným jeho bosými chodidly, zato ta naprosto mokrá košile, přehozená po vystoupení přes krk kytary, je jistě už zase v pohotovosti pro nějaké další koncertní příště. Oproti hrstce ostatních posluchačů jsem měla výhodu v tom, že jsem měla již CD Dům slzí naposloucháno a namísto registrace první signální jsem si mohla vychutnávat detaily. Přestože CD ještě vonělo tiskařskými barvami, Jakub zařadil i písničky novější, které napsal pár dní předtím při svých toulkách Polskem.
Zdá se, že ustrnutí na místě mu nehrozí, spíš asi dilema, kterému ze svých talentů věnuje rozhodující část svého času a soustředění. Již zmíněný klip k písni Natáhni ruku totiž
prozrazuje jeho nadání i erudici vizuální a režisérskou.

Přestože se CD jmenuje Dům slzí a slzy, melancholie a smutek jsou častými rekvizitami všech písní, není se třeba bát nějaké adolescentní ufňukanosti. Tenhle člověk je sice podle občanky mladičký, ale vnitřně toho musel prožít už opravdu hodně ....
V románu Davida Zábranského Slabost pro každou jinou pláž (ARGO, 2006) jsem se aktuálně prokousala až k této (jedné, té pozitivní) části definice ryzího básníka :

Čeho se ryzímu básníkovi dostává ? Světa. Světa v ohromném množství, nabírá ho plnými dlaněmi. Tam, kde ostatní vidí strom, ryzí básník prožívá každý list. Je to osud : ryzí básník se narodí citlivější než ostatní, jeho duše je celý život jako po těžkém úrazu, zjitřená, citlivá. Intenzita, s níž na ryzího básníka působí svět (vnitřní a vnější), je darem i prokletím. V ryzích básnících se jedinečným způsobem kloubí krása a utrpení.
Tahle charakteristika Jakuba jako básníka (alespoň pro mě) padne, jak ulitá.

Těžko vyzdvihovat některou písničku na úkor jiných, ale v uších se mi střídají třeba

"ty ještě vepíšeš písničku života do fugy této smrti " (Židovská)

anebo

"hřmí v nás vše, co ještě nesmíme
...
nevím, zda tě ještě víckrát spatřím
nevím, zda už někam a někomu patříš
a jen ten, kdo nic neví
může slepě milovat
je svátek slunovrat

noc je náš jediný majetek"
(Slunovrat).

Jednoznačně : můj soukromý hudební Objev roku 2009 (titul udělen už v jeho téměř přesné polovině :-))