středa 18. března 2015

Přečteno: Kelly Linková - Ději se větší podivnosti



K povídkám mají čtenáři obvykle stejně vyhraněný postoj jako jedlíci ke špenátu. Buďto jim vyčítají, že na tak krátké ploše se nestihnou do příběhu/prostředí/postav/situace začíst, zaujat postoj či navázat vztah anebo naopak tvrdí, že právě zde se nejlépe ukáže pravý spisovatelský um.  Ať už setrváváte mezi těmito krajnicemi na libovolném bodě škály, chtěla bych vaší pozornosti podstrčit povídkovou sbírku, která sice není z novinek právě nejžhavějších, ale jejíž hodnota podle mého názoru s časem rozhodně neklesat nebude.
Jmenuje se „Dějí se větší podivnosti“, napsala ji americká spisovatelka Kelly Linková a v roce 2008 ji vydalo nakladatelství Argo v překladu Petry Kůsové. Autorkou snových ilustrací je Barbora Motlová.

Povídky jsou středního rozsahu, okolo 20 stran, ale dlouhého dosahu. Pokud tedy jako čtenář oceňujete hravost, fantazii, nadsázku a ne-doslovnost. Autorka si pohrává s pohádkovými náměty, symboly používanými v hlubinné psychologii, jmény, pop-kulturními odkazy, lidskými slabostmi a zvláštnostmi, ale nikdy nesklouzne k výsměchu a nadřazenosti. Jako by na čtenáře pomrkávala někde zpoza s textu s připomínkou: neberte mě (ani sebe) zas až tak moc vážně, všechno přeci může být ještě trochu jinak.
Chcete příklad? Úvodní povídka „Melissa, Lilly, Lilly, Rose“ by byla klasickou duchařinou – nebýt toho, že je podána v opačném gardu. Tím, kdo se dožaduje kontaktu s „druhým břehem“ není pozůstalý člověk, ale právě naopak duše? tělo? vědomí? zemřelého muže. Píše dopisy své vdově z místa, které se nepodobá ani ráji ani peklu, ale spíše zapadlé turistické destinaci mimo sezónu. A jeho vzpomínky na život na Zemi jsou natolik útržkovité a mlhavé, že si nevzpomíná ani na křestní jméno své ženy.  Anebo že by na to postupným psaním a tedy rozvzpomínáním přece jenom přišel? Posuďte sami.
Mým jednoznačným favoritem je povídka „Na cestách se Sněhovou královnou“, opravdová pohádka/zrcadlo  pro všechny ženy, které se vyrovnávají s partnerským rozchodem.
V několika povídkách hraje svou důležitou roli zelená barva. Bylo to tedy důvodem, proč je kniha vysázena netypickým tmavozeleným odstínem textu?
Baví-li vás nad přečteným přemýšlet a nedostávat jen jednoznačné odpovědi, rozhodně vám doporučuji číst po přečtení každé povídky zařadit alespoň krátkou pauzu. A pokud by se vám podařilo spojit ji třeba s předjarní procházkou, máte zážitek zaručen.


Žádné komentáře:

Okomentovat