úterý 31. března 2015

Jsem ve válce, bohužel...

Ne, nebojte se, vás se to netýká. Není to konflikt celosvětový, ba ani lokální. Právě naopak, je to ta nejsoukromější válka, válka mezi dvěma ženami.
Začnu jako obvykle poněkud zeširoka. Když se někdy v polovině února(!) vynořily plakáty propagující přednášku "Starověká koncepce Mistra Suna: jak připravit a uskutečnit naše dílo v konkurenčním prostředí.", přitáhly si moje oči (čti:pozornost) okamžitě.  Zprvu jsem si myslela, že za to může vyhladovělost po barvách v tom pravoúhlém, sterilním, černo-šedo-bílém funcionalistickém prostoru, kde je mi (naštěstí!) dáno trávit podstatnou část svých pracovních dní. Jenomže, bylo v tom něco víc. Oranžovo-černý plakát s bílým písmem mě k sobě přitahoval i po této racionalizaci. Jala jsem se číst i drobnější písmo(ale pořád ještě bez brýlí čitelné): "Tisíciletá čínská moudrost, dnes přednášená i na Harvardu, v rozboru znalce čínské civilizace, sinologa Víta Vojty." A dále, nejmenší velikostí fontu: "Představení nové knihy Víta Vojty MISTR SUN:UMĚNÍ VÁLKY. Využití válečných strategií V BYZNYSU. Nakladatelství BIZBOOKS 2014."
Aha, tak to mě naprosto míjí, napadlo mě ihned. Válka, strategie, taktika... Copak to je něco pro zarytou utopenou pacifistku? A BYZNYS - co s tím má společného rádoby volnomyšlenkářská, rádoby mimo-hlavní-proud plující vyžilá ex-hippie? Ale stejně mi to nedalo. Pořád jsem na ten plakát narážela, pořád jsem měla utkvělý pocit, že na tu přednášku mám jít. Protože jsem už byla DOSTATEČNĚ vycvičena v tom, jak věřit svým vlastním pocitům, výjimečně jsem se poslechla a šla jsem.
První, ten povrchní, viditelný důvod, proč jsem ji měla neminout, mi prozradila má dobrá, milá kolegyně R., která seděla vedle mě.
"Víš, kdo to je, ten přednášející?"
"Ne."
"Manžel Feng-Yun Song."
V té chvíli, naštěstí to bylo ještě před začátkem prezentace, jsem se hlasitě, upřímně rozesmála. Ano, tak to vysvětluje VŠECHNO! Já samozřejmě věděla, že paní Song, jedna z těch, které bezmezně obdivuju, ctím, a jejíž jeden výrok, zprostředkovaný mi mou vzácnou ježbabkou Katkou, mě držívá na hladině ve chvílích mých nejhlubších propadů, se jménem po manželovi jmenuje Vojtová. Ale ten poslední neuron, který by vytvořil aspoň dočasnou synapsi, prostě NEDOKÁZAL přeskočit.
Po tomto dosazení neznámé "vů do rovnice už jsem se pohodlně usadili na židli (a v sobě) s u mě vzácnou jistotou, že tentokrát jsem výjimečně na správném místě ve správnou chvíli.
Samotná přednáška vyla skvělá. Pečlivě promyšlená, připravená, vtipná a přece hluboká, promítané popdklady stručné, jasné a graficky čistě provedené. pan přednášející byl stručný, přesný, pochopitelný, z fleku improvizující a ochotně odpovídající na širokospektrální dotazy. Oblečen byl v tmavě rudé košili krásného, protože pro tuto součást pánské garderóby nezvyklého, odstínu. Význam tohoto symbolického prvku nám prozradil na úplném konci, při loučení, když mu naše krásná kolegyně S. předávala růži s květem podobné barvy. ten den, 5. března se totiž prý slaví tradiční čínský svátek světel (na souvislost nachové barvy a tohoto svátku si už ale nevzpomínám, googlete, prosím spolu se mnou).
Přestože to na první pohled skutečně bylo o přípravách a průběhu válečného tažení, velmi mě to vyzbrojilo do každodenního života. A jak se mi to hodí právě teď, o nějaký ten týden později, ani nemluvím. Píšu.
Moje soukromá válka je (zatím?) jen elektronická, ale snad právě pro tu snadnost zákeřná, zákopová a oboustranně podlá. A tak hledám spojence. přivítám podporu myšlenkového typu i vyžádané rady svých věrných přátel i náhodně zabloudivších čtenářů Předem varuju, že moji/naši protivnici, ne tak jí říkat nechci, takže konkurentku, není RADNO podceňovat. Disponuje totiž zbraněmi, o kterých si já můžu nechat pouze zdát, nebyla jsem jimi totiž obdařena. Má humor, sebevědomí a... A jakznámo, zrovna ty mají nejvyšší koeficient váhy v mužském ENTENTÝKY, dva špalíky.
Zbrojím se tedy vámi, ač vám nemůžu slíbit , v už tak nepravděpodobné vidině vítězství, žádný podíl na válečné kořisti. Ani odpovídající žold, frčky ani správu nad dobytým územím.
Bojuju totiž o dvě slova toho třetího, o která bych se pak ale následně nedokázala rozdělit.

P.S.: Kdo jednou zradil,
        zrazuje už pokaždé.

Žádné komentáře:

Okomentovat