Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2013

Přečteno: John Green - Hvězdy nám nepřály/The Fault In Our Stars, Knižní klub, 2013

Mám ráda ta popostrčení, která člověka přimějí udělat něco odkládaného bez přemýšlení, bez váhání, ihned. Dlouho mi před očima šuměly zvěsti o tom, že u této drobné knihy se sešly jindy tak protikladné parametry jako prodejní  úspěšnost a literární kvalita. Ale zůstávala jsem ve svém obvyklém novinkově/bestsellerovém klidu až laxnosti a  říkala si: Možná někdy později, až zapomenu, co jsem si o ní přečetla od jiných. Jenomže pak kdosi mně naprosto neznámý přirovnal ve svém výkřiku z nejstručnějších  tuhle knihu k Osamělosti prvočísel a naděje, že bych mohla zažít něco aspoň řádově srovnatelného  jako s příběhem Alice a Mattii rozhodla: Teď, hned, okamžitě. Pointu vyzradím hned na začátku. Ty dvě knihy v mé hlavě a srdci spojuje jediné, a to použití podobné matematicko-filozofické metafory (ostatně, Augustus, jeden z dvojice hlavních hrdinů "Hvězd" metafory miluje). Obě jsou dobré, ovšem každá zásadně jiným způsobem. Nejsme tu ale na komparativním semináři, tak se v dalším

Cizí chmýří - III. - poslední

Donedávna jsem znala jen prvních pár slov povídky Hmlový roh od Raye Bradburyho, tak, jak ji mí oblíbení Longitálci použili veprostřed dlouzekrásné písně Na mori {pro netrpělivé, spěchající: 6:45 - 7:05}. Ale už, už   znám tu povídku celou   a už jsem zase jinde/jiná. Lepší završení mé letošní podzimní mini-série úryvků z cizích textů bych nemohla vymyslet, čili musela jsem je lehce podvedenou náhodou potkat. A proč tentokrát slovensky? Protože jsem vždycky dávala přednost Dankově koncertní verzi recitace před tou v podání Karla Heřmana, jak je zvěčněna na albu Výprava/Voyage . A vůbec … hmla je ještě více podmanivé slovo než mlha. Ďaleko od zeme, na ostrohe v chladných vodách, čakali sme každú noc na hmlu… A keď prišla, nalialii sme olej do mosadzných súkolí a rozsvietili v kamennej veži hmlové svetlo…  ... …Hmlový Roh trúbil neprestajne každých pätnásť sekúnd. „Reve ani zviera, čo?“ McDunn si prikývol. „Velké, osamelé zviera, ktoré volá do noci. Sedí tu