Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2012

Z cest(y): Malý report (nejen) z L.

Obrázek
Šišli, myšli, v Litomyšli, měli šyšli šyšlí šjezd. Šešli še tam všichni šyšli, šešlo še jich šeštšeštšešt! Dětská šišlanka, kterou jsem ve dvou obdobích svého života zopakovala tolikrát, že mi vydláždila do mysli krystalickou pěšinku. Vypátrat, kdy bude ten následující, není vůbec snadné, protože sysli, narozdíl od Sokolů, nemají své webové stránky. Co je ale naopak conan-doylovsky prosté, je zjistit, kdy se v Litomyšli slétají maketářští modeláři. A kdo včas ví, může zmanipulovat okolnosti tak, aby mu zahrály do karet. A tak jsem se téměř přesně po čtyřech letech do překvapivě-ne-královského města vrátila. Poprvé to bylo jen mihnutí se mezi zámeckým pivovarem/výstavou Mezi Bohem a Ďáblem a Portmoneem , navíc přesně limitovaném příjezdem a odjezdem autobusu z/do České Třebové. Z ostatní Litomyšle jsem tenkrát nezažila NIC. A letos to tedy chtěla napravit. Zvláště, když byla před pár týdny vyhlášena permanentními Lázněmi ducha ! Bez tikajícíh hodinek, třeba ani nevyslovených otázek. &q

Odpočí(tá)vání spuštěno

Kolik tisíc let tak čekávává průměrná hora na jedinečného Mohammeda? A když ten poměr extrapolujeme (ovšem, pochybnost, ryba, může se extrapolací něco zmenšit?!) na lidské měřítko? 365...364...363...362...361(rozhodnutí#2)...360...359(další tzv. důkaz?)... 358(pro ostatní ano)...357...356...355... 354 ...353...352... 351 ...350...349...348...347(objevení nezaslouženého kukátka)...346...345...344... 343 ...342...341...340...339...338(planý poplach duše)... 337 ...336(jsou nás jistě miliony nebo aspoň o dvou vím jistě)...335(monitorové~~~)...334...333,332,331,330,329(stačilo jen chtít)...328(..."a co bys tak s tímhle xxxxxxxx asi tak čekala?!")...327...326...325(Jan Skácel, Iva Bittová&Čikori: Uspávanka)...324...323(poslechnu se?)...322...321(OCHTM?)...320...319...318(Duke Special:"...didn't get it closer to the start...")...317... 316 ... 315 ...314...313...312...311...310...309( zbývá... )...308(zase naletěla)...307...306...305...304...303(chyba lávky,

Za Dagmar Hochovou (*1926, +16. 4. 2012)

Obdivuju ženy, které dokáží mít smysl pro (sebe)humor. Paní Hochovou jsem sice osobně samozřejmě neznala, ale z několika rozhovorů a především jejích fotek ji takovou vidím. Odpočívejte v pokoji. A foťte, prosím, dál, když teď tam už nepotřebujete žádné pozemsky nutné zprostředkovače. Jednou si i já příjdu Vaše alba prohlédnout. Jen asi ne s lahví francouzského vína...

(Vy)poslechnuto: So long, Marianne!

Že jsem radioposedlice, jsem tu na sebe už prozradila . Že mě berou písničky Leonarda Cohena, je nepřekvapivé. Že se pořád babrám v citech a emocích, svých i cizích, je mé defaultní nastavení. A tohle je průsečík: Radiodokument: Kari Hesthamar: So long, Marianne . Odkaz by měl být platný do 16. května 2012 ********************************************************************************** A stane se, co jsem skutečně nečekala!!! Uslyšíme pohled i z druhé strany ! Za včasné upozornění MOC DĚKUJI Milanovi z českého fanouškovského fóra mé milované kapely The Frames, Glena Hansarda a ... vůbec. Pořad je k následnému nebo OPAKOVANÉMU poslechu do 13. června nabídnut v archivu ČRO .

Hra na náhody

Oproti původnímu předpokladu jsme v bytě, kde už pátý den pracujeme, odříznuty od netu. A protože jsem už obě prokázané závislačky, obden sbalíme stařičký zděděný notebook (velké díky, Markéto!) a využíváme dění wifi-free dobra v pražských veřejných prostorách. Nejprve v čajovně Šamanka , která se zapíše do paměti nejen nástěnnou malbou Pána stromu, odstínem modři dveří dámského soukromna nejsoukromějšího, vynikající domácí mrkvovou bábovkou, ale i pro mě zatím tedy jinde neprožitou kombinací čajovny&knihovny (až budu jednou velká anebo progresivně zbohatnu, mohla bych se nechat inspirovat!). A teď přímo v pražském knihovnickém Greenewichi . Než si I. vyřídí svou korespondenci, jdu omrknout, jak to dělají zde. Z regálu Dnes vráceno, poličky POEZIE beru první, která si na mě ukáže - Tomáš Třeštík, Hledač vltavínů . A opět, žádná hlava, žádný rozum, jen stavidla povolená intuici: A slovo neřekl Vešel, neboť mělas otevřeno a nebylo zbytí a nebylo té masti pouze malomocným. Nechce s

P R O S B A!

Poměrně pozdě, ale přece jsem objevila prosbu Sheily, manželky houslisty Colma Mac ConIomaire z mých milovaných the Frames , že sbírají staré mobily v nějaké charitativní akci, jejímž smyslem je vyměnit tenhle nefunkční elektronický šrot za iPady pro děti, které to bohužel mají od malička tady mezi námi velmi ztížené: http://www.theframes.ie/v4/comm/msgboard/view/62761/0/ Aspoň já to tak svou školní angličtinou chápu. Chci se přidat a protože předpokládám, že bude levnější shromáždit případně přístroje z více míst tady a NAJEDNOU to poslat do Dublinu, nabízím se jako sběrné místo. Kdyby se chtěl přidat i někdo, kdo ještě moji "papírovou" adresu nezná, pošlete mi mail na elektronickou adresu svr@volny.cz Děkuju. Simona

Z cest(y): Ve světle (a stínech) Bílé soboty

Obrázek
Dnešní den nabádá k mlčení, tak se omezím na obrázky a titulky. V tomto stromě rozkvétá marnost mé touhy Zn: Zelená není podmínkou! Jarní vody dřevnické I. Vzduch, ne saponáty Jarní meandr - poprvé Psí..nevoňavý půvab První chlumecký rybník, jak už ho dlouho zase nespatříme dtto Jarní meandr - podruhé Nečekaně brzký Petrův svazek Toulavým pro...že by štěstí? Akumulátor II. On vyhrál! ( pro mě běžný výsledek) Dalších takových X let a zkamení. Hřeben zrzavé krásky Jednorožec (*) Tukan (*) Zelený ostrov, na který smím Není to ten Jákobův, nebojte! Místo (pro) něho Dřevěné slunce Kasuár přílbovitý (*) Chrám v Angkor Vat Sumec (*) Josefu Váchalovi Jarní vody Dřevnice II. Chtíc vyfotit nutrii... Jazýček mé rovnováhy Purpurová klec pro koně Čí květy? P.S.: Obrázky s hvězdičkou(*) jsou věnovány krokodýlovi z bystrckého pole. O.P.S.: Celý můj včerejší ještějarní výlet mi zněla v uších Philander mého hudebního prince nejjasnějšího.

Anketa: Znáte mě?

Z bohaté škály smíchů je tím nejhořčejším ten NAD SEBOU. Protože jsem se nedávno dozvěděla, že pokud si chci udržet pozornost a přízeň svých milých čtenářů, nezbývá mi než se prý vydat cestou tzv. GAMIFIKACE , ukládám sem na P-S-T svou historicky první (a možná i definitivně poslední :-)) anketu. Neznám nebo neumím použít nějaký předem připravený nástroj, který by ji sem integroval, takže to udělám „rúčo“: vypíšu jednotlivé varianty odpovědí a ti, kteří přijmou mé pozvání k malé nezávazné a nevinné hře, prosím, aby své odpovědi uložili do komentářů. Těm, kteří najdou a zvednou tu odvahu uvést i nějaký kontakt na sebe, pošlu personalizované (tedy ad hoc, tj. naprosto neobjektivní :-)) vyhodnocení. A co odměna? ptáte se oprávněně! Jsem starý sobec, odměnu si tímto dávám jenom já sama pro sebe! Ale abyste neřekli, tak pro Vás aspoň cena útěchy: Vyplněním ankety si můžete do mě s mým masochistickým svolením rýpnout! Takže otázka: Jak dobře mě znáte? (obzvláště pikantní pro těch pár náhodn

Přečteno: Cees Nooteboom: Rituály (Prostor, 2009)

Preface: Tento zápisek CHCE být křížovým odkazem k pátečnímu článku Mirka Fišmeistera na jeho blogu Henry Psanec. Jestli MF zmiňuje jakousi mně ÚDAJNĚ vlastní laskavost, pak já píšu do Paříže do Mezinárodního úřadu pro míry a váhy ( BIPM ) doporučený dopis s návrhem na zavedení nové jednotky pro měření sečtělosti: název jednotky: fišmeister zkratka: fiš definice: Jeden fišmeister je množství tištěných stránek normalizovaného formátu, nejroztodivnějších žánrů, které je MF schopen přečíst a zapamatovat si za 1 kalendářní rok. Vysvětlení: Kdybychom zavedli intuitivní stupnici MF = 1 fiš, pak by většina světové populace po zaokrouhlení vykazovala hodnotu sečtělosti NULA, čímž by byla neodlišitelná od analfabetů a jiných trpících, kteří se nemohou oddávat slasti čtení SI. Proto je výchozí rovnice stanovena k 18. únoru 2012 takto: sečtělost MF dosahuje hodnoty přibližně 30 fišů (vycházíme z předpokladu, že MF se číst naučil zhruba v šesti letech. Tuto skutečnost je třeba

(Vy)poslechnuto: Dlouhé a krásné hodiny rozhlasových pořadů

Dnes poránu jsem si k chystání dobaťůžkových balíčků pustila ... jako obvykle... rádio a seznala, že 13. února má toto mé preferované médium svátek. A svátky je třeba světit. Jak? Dát si něco do ... uší. Ale ještě předtím je třeba jubilantovi pogratulovat. Jenže jak to udělat, když ten je rozprostřen v celém šírém světě a HLAVNĚ: chce být už z podstaty neviditelným? Nenapadlo mě tedy nic chytřejšího (jak by taky, že), než dát RÁDIU dárek, jaký bych si sama přála dostávat. Napíšu tedy sem své VYZNÁNÍ: Milé rádio (a teď nemyslím konkrétní stanici, ale způsob šíření informace jako takový)! Moje náklonnost (místy až láska) k Tobě je silná, dlouhodobá a trvalá. Začala už v raném dětství, jak už to obvykle bývá. Byla šedivá normalizační sedmdesátá léta a já byla uchvácena pořadem Variácie, který si rodiče pouštěli v kuchyni při přípravě nedělního oběda. Protože to jistě žádný z hrstky mých čtenářů nemůže pamatovat, vysvětlím, že se jednalo o zábavný pořad bratislavského veřejnoprávního rozhl

Z cest(y): Černá slunce v Rybách aneb Dobře ztracený deštník

Obrázek
(věnováno jedné z mých největších žívotních inspirací, Jáje H., k dnešnímu svátku) O výstavě Černá slunce bych se asi nedozvěděla, nebýt mého dobrého a věrného kamaráda Slávka. Přes všechny mé chyby a omezení mi Slávek opakovaně a dlouhodobě dosvědčuje svou blízkost, takže když se naposledy vydal přes půl republiky, stačil kromě kratičkého čajového setkání se mnou stihnout i koncert v olomouckém Jazz Tibet Clubu a návštěvu ostravské výstavy . A pak mi ještě poslal katalog. Po jeho prolistování mi bylo okamžitě jasné, že tam CHCI TAKY. Vypsala jsem "velký vlakový výlet" za tou výstavou jako cílovou prémii pro svou prostřední dceru L. a její lednové přijímačky na vysněnou školu . Snad všichni mi předpokládaní čtenáři už dávno vědí, že místní páni profesoři seznali, že tam mou L. chtějí, ale moje radost je tak veliká, že to tadytudy vytrubuji do celého světa: od září 2012 bude L. studovat obor Užitá malba. Doufám, že mi odpustí nejen ti, kteří mají to neopakovatelné (a v