Vyposlechnuto: Markéta Irglová - Anar (Anti records, 2011)


Markéta Irglová psala texty svých písniček v angličtině ještě když žila v rodném Valmezu, nikoho tedy nemůže překvapit, že se toho nevzdala ani na svém prvním sólovém CD Anar. Proč by to taky dělala, když její po světě rozprostřené publikum tomuto jazyku běžně rozumí? Ale že o své souvěrce v mateřštině přece jenom i nadále stojí, dokázala jednak krátkým turné, které o několik měsíců předběhlo vydání alba americkou nezávislou společností Anti record, ale i tím, že svolila k jeho tuzemské distribuci prostřednictvím brněnských Indies.
Bude doma prorokem teď, když se v anglosaském světě zdá se na nějakou dobu usadila? To rozhodně ne. Myslím, že rozvrstvení tuzemských názorů na její tvorbu a projev se tímto albem nezmění. Ti, kdo měli její pomalé, romantické písničky plné mladistvých nadějí a víry rádi už dříve, budou přinejmenším potěšeni, kdyby už jenom tím, že ji zde mají na souvislé a dostatečně dlouhé ploše. Naopak ti, co jí už dříve nemohli přijít na jméno, podpořeni třeba tím, že se při příležitosti onoho jarního turné objevila (musela objevit?) v televizních pořadech, které s muzikou, natožtak dobrou, opravdu nemají nic společného, ze svých často až militantních názorů určitě nesleví. Paradoxní je, že oba tábory mají naprosto shodný důvod:
Markétin styl se totiž nezměnil, spíše ještě jasněji prokreslil. Její písničky jsou vystavěny na třech konstantách: charakteristickém hlase (není nijak širokospektrální, občas v tišších a hlubších pasážích přechází skoro až v rozechvělý šepot, jistěji zní ve vyšších polohách), klavírním doprovodu (téměř všechny písničky akordy klavíru začínají a okolo jeho zvuku se ostatní nástroje vinou po celou dobu) a důrazu na promyšlené vrstvení hlasů (závěr písně let Me Fall In Love, a vůbec většina dvojhlasů s druhou zpěvačkou Aidou je nádherná).
Z alba ční především ty skladby, které se s tímhle pevným základem nespokojují a přidávají ještě něco navrch: We Are Good složitější rytmus, Crossroads výrazně upřednostněný zvuk perského bubnu daf, na který hraje Aida Shahghasemi, Go Back nádherné dechy, Dokchtar Goochani (to není Markétina autorská píseň, ale perská lidová, jejíž zařazení jako by pečetilo význam setkání Markéty s Aidou) exotickou melodiku a text v jazyce farsí.
Písně jako Your Company,Wings Of Desire, Only In Your Head, For Old Times‘ Sake nebo instrumentálka Last Fall jsou pro mě přímými pokračovatelkami the Swell Season, Markétiny spolupráce s Glenem Hansardem.
Je více než sympatické, že celé album je legálně a v plné délce k poslechu přístupné na stránkách magazínu Paste ještě i teď, více než dva měsíce po vydání.
Závěrečný holčičí smích, kterým končí poslední titul Now You Know berme jako příslib, že se Markéta zase nebere až tak příliš vážně, jak je jí občas podsouváno a že si je vědoma nebezpečí, že kdyby udělala ještě další dva až tři kroky směrem k líbivosti, mohla by se ocitnout až na území vyššího populáru. Nebo to jenom mně rozdýchaný konec The Divine Timing evokuje Orinoko Flow irské krásnohlásky Enyi?

Tak jako chuť granátového jablka, které dalo albu jméno i obrázek perské malířky Nahid Hagigad na titulu, nepoznáte, když si jednou kousnete a rozžvýkáte jej i s vnější a vnitřními slupkami, ani opojnou chuť tohoto alba neodhalíte, když si je jednou poslechnete jako kulisu na pozadí každodenního šrumce. Chce to trošku trpělivosti, věnování dostatečné porce jednoúčelového času na to, aby se od sebe oddělila jednotlivá zrnka zkrystalizované lahodné průsvitnosti a možná budete sami překvapeni, jak moc uší i duší se dá z jednoho takového plodu podělit.

Komentáře

  1. Simono, píšete i jinam než "jen" na blog? Jestli ne, je to velká chyba! Člověk vašeho rozhledu, jazykové kultury a td. si zaslouží i papírovou platformu. Tvar, H_aluze... co říkáte?

    OdpovědětVymazat
  2. Henry, děkuji za lichometný názor.

    Ano, píšu ještě : vzkazy na stůl v kuchyni, nákupní seznamy, neslušně dlouhé e-maily, SMSky a dopisy.
    Kdo chce veřejně a současně papírově psát, musí mít i téma. A to já bohužel nemám. Zatím?
    S.

    OdpovědětVymazat
  3. Lichometný snad ne, protože to tak myslím. Téma... téma je snad potřeba k románu, ale u recenze je tématem její předmět, ne? A občas i její autor (aspoň v mém případě to tak bývá). Na takovouto recenzi by mohl být hrdý kterýkoliv z výše uvedených časopisů, ba i server jako allmusic.

    OdpovědětVymazat
  4. Vysvětlím ne-veřejně :-)
    Ale znovu děkuju za tak optimistický náhled na snůšku mých dojmů.
    S.

    OdpovědětVymazat
  5. Henry Psanec ma pravdu, potvrzuju, tak treba to brzo prorazi...drzim palec:)Pe

    OdpovědětVymazat
  6. Cha, cha, kdyby byly všechny anonymy tak lehce identifikovatelné jako tento Tvůj, milý mušketýre, tak by ze světa úplně jistě vymizely a on(=svět) by byl o krapítko lepší, než ho dnes myslíme :-)
    Díky i Tobě, za veřejné povzbuzování.
    S.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

S.Zhlédnuto: Zachraňte Edwardse (Dagmar Smržová, Febio, HBO, 2010)

Z cest(y): Rešovské vodopády (věnováno nejneočekávanější telefon-zvednuvší ježbabce posledních dní - Vti)

Milý deníčku...(3)