pondělí 23. srpna 2010

Malé absurdity: Díl čtvrtý - Bylo, není, nebude

Bylo, opravdu BYLO, ale bohužel už dávno tomu, co jsme si posílali slovní fotky. Tedy (marné) pokusy popsat slovy to, co se nám nepodařilo vyfotit. Třeba proto, že jsme neměli u sebe foťák, nebyli jsme dost pohotoví, nebo nebyly vhodné světelné podmínky, záběr se nezdařil (a nedal se zopakovat), celek se nevešel do objektivu anebo (a to bývával především můj důvod) protože v ten okamžik stud bránil vytáhnout fotoaparát a cvaknout.

Dnes jsem si na ten terminus technicus vzpomněla v už typicky myšlenkově nejplodnější části dne (tj. na kole cestou z/do práce). Podle zákona gradace bych teď měla nabídnout tři takové fotky, ale příkaz doby (jen žádné dlouhé nebo citově zatížené kecy!) velí jinak. Popíšu jen dvě (ale na oplátku mně přiměřeně dlouze :-))

Záběr č.1:
Vracím se ve tmě sobotní noci skrz celé nedaleké městečko, protože mi samozřejmě ujel poslední vlak a připravuju se na to, že i tu zpáteční cestu budu muset absolvovat pěšourem. Jsem hysterická poplašenka i za denního světla, ne tak ve tmě, v cizím městě. Patřičně vylekaná všemi násilnickými historkami, které se mi "náhodou" okamžitě začaly vršit v paměti, věnuju ostražitou pozornost každému detailu okolí a tak si všimnu pána. Pejska nemaje upoutal moji pozornost tím, že s hlavou v ostrém úhlu vyvrácenou pozoruje nebe nad N. Co se děje nahoře mě vždycky zajímá a tak obrátím oči týmž směrem - a vidím po nebi pomalu postupující asi třicítku konkurentek hvězd. Světýlka rozhodně bližší a jasnější kopírují směr lehkého vánku. Po chvilce se mi tento obraz spojí s jiným. Celé jedno patro místního zámku (s krásným parkem, který ale nový soukromý majitel nedávno zařetězoval pod záminkou jeho nebezpečnosti padajícími větvemi ... grr!!!! mám ... tedy měla jsem ... tam hned několik paměťových míst) bylo nasvíceno! Asi nějaká slavnost a jedním z bodů programu (jistě připraveného nějakou svatební či jinou zábavní agenturou) bylo vypouštění lampionů přání nebo jak se tomu říká. Ale čert vem účel, protože podívaná to byla krásně tiše romantická. Foťák mi visel na krku, takže jsem jej ihned vytasila, ale ... jsem špatný fotograf anebo by to chtělo jinou kategorii HW než nejobyčejnější rodinněobrázkový kompakt? Nevadí, já to viděla, a komu chci, můžu? to popsat.

Záběr č.2
Obědovou pauzu dnes věnuji "návštěvě" úřadu, abych si vyzvedla další z nekonečné řady formulářů, které je třeba vyplnit, podepřít asi 8 dalšími potvrzeními od jiných takystátních institucí, odevzdat a pokorně čekat, vejde-li se jeho případ do tabulek a koeficientů. Je krásné vedro, takže chodba zeje prázdnotou. Jen na lavičce sedí kluk (asi tak v mém věku :-)) a na levé ruce mu spí několikadenní mimino. Bez peřinky, bez čepičky, takže mou pozornost nejprve přitáhla pro takováto novorozeňata nepříliš typická hříva tmavých vlásků. Z toho vteřinového pohledu sálal takový klid a krása, kterou známe snad jenom z obrazů madon. Lidi nedokážu fotit ani normálně, takže i kdybych u sebe foťák měla, nikdy bych si netroufla jim tu nejintimnější chvilku zkazit. Tak se jenom co nejtišeji zeptám, jestli je nepředbíhám a vstupuju do patřičných dveří...
A pak, že po úřadech člověk akorát tak ztrácí nervy, čas a peníze. Já dostala...
Aha, už zase ty moje pro druhé nestravitelné emoce... Musím to rychle shodit nějakým cynickým zástupným tématem:
Obvykle bývá problém od některých podstatných jmen vytvořit ženskou variantu (nejvíc mě asi baví feministická snaha najít ženský ekvivalent slova "host"), ale jak by se řeklo "madona" v mužském rodě? Madon? On-Madona? Anebo ... může se neznaboh rouhat? ... vážně nám J.K. zanechal dědice nejen myšlenkové?
************************************************************************************
Dodatečně:
Ráno po napsání mi došlo, že tento zápis je nulově multimediální a s něčím takovým na "trhu" skutečně nemám šanci uspět. Tak jsem chtěla najít odkaz na myšlenkově poněkud optimističtější písničku Szidi Tobias - "Bylobudenení", ale zrovna jak na potforu tahle na YouTube není (absolutní rým, díky J. da C.). Jak už to ale bývá, namísto toho, co hledala, našla co nehledala, ale co ji velmi těší - obrázek z objektivu Ladislava Baruščáka z předání zlaté desky (ha! setrvačnost pojmu!) za prodej 5000 exemplářů CD Pod obojím.

Zdůrazňuji ještě jednou podstatné jméno slovesné PRODEJ!
Gratuluju Szidi a moc se těším na další CD, které prý právě s Peterom, Milankom a celou kapelou "kujete".
*********************************************************************************
JEŠTĚ DODATEČNĚJI:
Tak se mi po nějakých čtrnácti dnech před oči postavil Záběr do třetice:
Tentokrát by mi nebyl foťák nic platný, protože fotit v protisvětle neumím. Zatím.

Nad placku podřevnického údolí nejvýše vystupuje Tlustá hora. I když možná, že je to jen optický klam způsobený tím, že se na vrcholu se vytahuje radio-televizně-mobilovým vysílačem. Mám v blízkosti jedno ze svých jinak-komunikačních míst, takže sem oči obracím každou cestou tam-a-zpátky. A dnes z ranní všude kolem se povalující mlhy vystupovala jasným tunelem, který vyhřálo slunko šplhající se po jejím úbočí. Kýč to nebyl, aspoň tedy barevně ne. O kompozici nic nevím ... Tak snad jen ten myšlenkový obsah.

Žádné komentáře:

Okomentovat