sobota 24. dubna 2010

Co bych raděj nenapsala...

Sklonila se nad ním a řekla: "Už můžeš dýchat". A nebyl tam žádný otazník. Byla to dobrá oznamovací věta. Tak si to Ludvík pamatuje dodnes. Jestli existují andělé, pak se nepoznají podle křídel, ale podle toho, že dokážou vyslovit dobrou oznamovací větu jako tenkrát Hanina.
Jan Balabán, Jsme tady, str. 55

Jestli existují dobré oznamovací věty, pak, bohužel, musí existovat i jejich opak. A ta včerejší je tedy extrémně špatná, nekonečně smutná:

Nad ránem zemřel v Ostravě spisovatel Jan Balabán, bylo mu 49 let.

Člověk, jehož psaní mě provázelo sice poměrně krátce, ale tak intenzívně, že se mi jednotlivé věty z jeho povídek vybavují téměř každodenně. Leží snad pod každým z mých tady uveřejněných zápisků. A budou jistě i dál, jenomže další část mé pevniny už navždycky bude končit srázem.
Sbohem, J.

**********************************************************************************

Rorýs - Jan Balabán
sloupek v časopise Respekt uveřejněný 29. 11. 2009

Dne 14. 11. roku 2009 jsem viděl svého prvního havrana. Byl velký, vypasený, lesklý a silný. Nevím, jestli právě přiletěli, ale já jsem dnes viděl prvního.

V listopadu je dobré vzpomenout na milované ptáky. Havrani dokážou přitáhnout do paměti i ty, kteří k tomuto času nepatří. Dnes v temném listopadu je dobré vzpomenout na půlku srpna, na rorýsy, kteří přilétají poslední a odlétají první. Létavci, letouni na tom horkém nebi.

Jednou, když nám vyměňovali okna a arkýř našeho obývacího pokoje vypadal jako záď lodi, vletěl jeden rorýs k nám domů. Do pokoje. Když přistál na podlaze, nemohl vzlétnout. Tloukl dlouhými křídly o podlahu a zděšeně se plácal po místnosti jako chromý tvor. Nemohl jsem se na to dívat. Ty rány, ta hrozná síla, se kterou se zraňoval. Kapky krve na zdi. Najednou jsem viděl duši, která se nevejde do těla.

On potřebuje propast, bezednou hloubku, ne podlahu a stěny. Vzduch, moře vzduchu. Vzdušný plankton, letící pavučiny, letící drobná peříčka a další materiál, o kterém já vůbec nic nevím, který se vznáší ve výšinách přístupných rorýsům a jímž vystýlají svá hnízda.

Ne naši podlahu a stěny. Tady zakopává o svá předlouhá křídla a zraňuje se do krve a asi se tu v té těsnosti utluče. Divoký letoun v krabici.

Stáhl jsem z postele prostěradlo a hodil jsem ho na něj. Pod plátnem se uklidnil. Ani se nehnul. Pomalu a opatrně jsem ho přes tu látku uchopil a jeho zmatená křídla jsem přitáhl k jeho tělu. Zvedl jsem ho i s tím plátnem a nesl jsem ho k oknu. A tu jsem v prstech pocítil jeho srdce, tlouklo, jako by mělo rozbít ten malý pevný hrudník letce. Jeho srdce tlouklo tak urputně a mocně, že se mi nechtělo myslet na to moje. Najednou jsem byl na chvíli rorýsem. Jako on jsem toužil po propasti, po pádu, který už je letem, po mocném záběru křídel, po bezpečí in the middle of nothing. Odhrnul jsem plátno a vrhl ptáka do prázdna za oknem. Odrazil se od mých rukou a bez váhání vyletěl šikmo vzhůru jako startující letadlo, jen tisíckrát dokonaleji. Zpětný ráz jeho pohybu vpřed mě odhodil do nitra krabice, do bídy čtyř stěn, podlahy a stropu, kde srdce jen tak trochu rozhání krev v těle, které nezná letu.

Omlouvám se všem čtenářům, které jsem naštval svým předchozím textem s názvem Socka. Nemyslel jsem ho až tak vážně. Naopak vážně myslím citát z evangelia: Pohleďte na ptactvo nebeské…


**********************************************************************************
V úterý 4. května vysílá ČRO-3 Vltava od 21:30 v rámci Klubu rozhlasové hry reprízu jeho "skoro komedie o sviních a lidech" s názvem POSEDLÍ.
Trošku jinak...
**********************************************************************************
DODATEČNĚ (30. 6. 2010): brněnské nakladatelství HOST právě oznámilo vydání posledního románu J.B.

...dokud je nezajizveno...

Zde je ukázka textová a tady je možno stáhnout si záznam z autorského čtení v Opavě (16. února v kavárně Evžen v rámci Básnických hlasů), na jehož konci z ní čte J.B. osobně(omluvte sníženou zvukovou kvalitu ... chyba není ve Vašem přijímači). Ovšem to se ještě měla jmenovat Zeptej se otce. Znal Fanteho?

(7. 7. 2010) vydavatelem posvěcená ukázka

Žádné komentáře:

Okomentovat