sobota 27. června 2009

Přečteno: William Trevor - Čtenáři Turgeněva

Ti, co si svou situaci vědomě a záměrně neusnadňují, ale právě naopak si sami narýsují složitý labyrint různých hranic a omezení, mají už dávno abonmá na mou přízeň.

Soudě podle obálky, vazby, hlavních postav a "zápletky" shrnuté do několika málo vět by se mohlo zdát, že novela irského spisovatele Williama Trevora nazvaná Čtenáři Turgeněva (Barrister & Principal, 2003) JE červenou knihovnou. Opak je však pravdou, aspoň tedy pro mě.

Mladá, dle svého vlastního mínění vzhledem úplně obyčejná, Mary Louise Dallonová přijme dvoření obchodníka s textilním zbožím z nedalekého městečka i brzy následující nabídku k sňatku pouze jako příležitost uniknout z malosti, nudy a bezvýchodnosti protestantských poměrů, v nichž se narodila a vyrůstala. Ani ženich, Elmer Quarry nevstupuje do manželství z nějakých "pochybných" (tj. citových) důvodů. Za jeho rozhodnutím hledejme (a spolehlivě nalezneme !) chladný kalkul zajistit následníka, na kterého by přešel sice skromně maloměstský, ale přece jenom určitý majetek.
Katalyzátorem krachu (anebo spíše ani náznaku rozvinutí) tohoto vztahu se stanou jednak Elmerovy staropanenské sestry, který s novomanželskou dvojicí sdílejí dům, domácnost i obchod a pak Elmerova neschopnost (nechuť ? strach ?) manželství naplnit fyzickou láskou. Nešťastná Mary Louise se svůj probuzený smutek snaží léčit zprvu krátkými útěky - k rodičům a sourozencům, přímo v domě na nepoužívanou půdu a později pak dlouhými vyjížďkami na kole.

Při jedné takové potulce ji náhoda/osud/věčný hybatel zavede do domu své tety, kde se po dlouhé době setkává se svým nemocným bratrancem Robertem, do kterého si kdysi, ještě za školních dob "asi 14 dní myslela, že je zamilovaná". A teprve teď po všech těch letech, se ukáže, že cit byl oboustranný. Ani jeden z aktérů jej ale nikdy nevyjádřil. Nyní už dospělí lidé se sbližují v situaci, kdy Mary Louise je formálně ženou jiného muže. To, co tak dlouho zrálo, vzplane v oč kratším, o to intenzívnějším záblesku. Platoničtí milenci se scházejí nejčastěji na opuštěném protestantském hřbitově, kde opřeni o zarostlé povalené náhrobky Robert předčítá Mary Louise úryvky ze svých milovaných ruských klasických románů. Pokrevně blízcí milenci se ale nedostanou dále než k prvním nesmělým polibkům, protože Robertovo nemocné srdce intenzitu teď už ne-zbytečného (protože opětovaného) citu nevydrží a on ve spánku umírá.

Být tento příběh opravdu tím, čím se na první pohled zdá, pak tohle by bylo finále, nad kterým by nejedno oko nezůstalo suché. Ale William Trevor tuhle scénu situoval asi do polovinu rozsahu a navíc, už od samého počátku vede vyprávění ve dvou časových rovinách. Kromě té výchozí - námluvně-svatebně-nevěrecké je zde ještě rovina v čase posunutá, která líčí další zlomový okamžik v životě Mary Louise. Ta se má po více než třicetiletém pobytu v blázinci vrátit zpět do "normálního" života, do domu svého manžela a jeho sester. Tam však ale čas jako by plynul mnohem menší rychlostí.

Obě vyprávění se proplétají a protínají, aby složila příběh lásky veliké snad právě tak, jako v těch klasických románech, které nemocnému Robertovi v době dospívání nahrazovaly kontakt se skutečným světem. Lásky tak čisté, prosté a silné, jaká je dnes snad opravdu možná jen mezi mentálně handicapovanými (pamatujete na tu postelovou scénu Standy Pichlíka a Olinky ve filmu Nuda v Brně ?)

Kéž by příběh z téhle knížky (originální, nikoliv tohle mé úmyslně detaily zamlčující, naznačující nalákání) dodal odvahu aspoň některým z těch, kdo přišli na HRANU .

" ... ten, kdo je na kraji má je jediný krok, má na rozmyšlenou jedinou chvíli. Muž stojí na kraji a má se rozhodnout, muž stojí na kraji a váhá. ... na počátku lásky, v blízkosti štěstí ... " C&K Vocal, píseň Na kraji z alba Generace (1977)

-----------------------------------------------------------------------------------------------

DODATEČNĚ :
Následující obrázky vznikly samozřejmě jinde a jindy.
S knížkou (a mnou) je pojí pouze citové (roz)položení :








Žádné komentáře:

Okomentovat